Reklama

Reklama

Děj filmu se odehrává v létě roku 1957. V roce, kdy se bývalý automobilový závodník Ferrari (Adam Driver) ocitá ve velké krizi. Řeší problémy v manželství, smrt syna, ale také bankrot společnosti, jíž věřil. Příběh zachycuje nejen hlavního hrdinu, ale také další členy jeho rodiny, která definovala myšlenku výkonného italského sportovního vozu a prakticky stála u zrodu závodů formule 1 a také u legendární automobilové značky. (Vertical Entertainment)

(více)

Videa (7)

Trailer 3

Recenze (195)

kajas 

všechny recenze uživatele

Pokud byste čekali nadupanou jízdu plnou závodů na život a na smrt (zdravím Rivaly a Le Mans '66), budete zákonitě zklamáni. Ferrari je v podstatě intimní pomalý snímek o bolestech a neshodách jedné rodiny. A jakkoli mám Adama fakt hodně ráda, v tomto případě byly hlavními hvězdami spíše Penélope a Shailene v roli Ferrariho životních partnerek. Kdo ale vydrží až do konce, dočká se přece jen i jednoho hodně dramatického závodu. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Michael Mann si nejen Posledním Mohykánem, Nelítostným soubojem, Alim nebo Collateralem zajistil pozici režijní legendy, kterou člověk bude uctívat i kdyby na sklonku svého života a kariéry začal točit nepříliš povedené snímky. Diváky ostatně zvládl Mann snadno rozdělit už svým 9 let starým Hackerem, která sice nějak nesnížila Mannův kreativní um, neopřela se ovšem tehdy o dvakrát silný scénář a pro mnohé by nešlo o zrovna ideální rozlučku s talentovaným tvůrcem. Mann ovšem naštěstí svou kariéru Hackerem neukončil. 80-letý režisér aktuálně chystá kombinaci sequelu a prequelu ke svému Nelítostnému souboji, těsně předtím poté realizoval biopic Enza Ferrariho. Postava, která se mihla nejen v Le Mans '66 Jamese Mangolda, ale především legenda automobilového a závodního průmyslu. Pro Manna jde o vysněný projekt, který chystal více než dvě dekády. a kolem hlavní role se jednu dobu motali Hugh Jackman nebo Christian Bale. Nakonec se v titulní roli objevuje Adam Driver, kdy je Mannův nejnovější film do velké míry financován nezávisle. Vznikl tak film za 95 milionů dolarů, který byl dávno předurčen k tomu stát se finančním propadákem. Stojí alespoň Mannův doslova vydupaný projekt za to?   Kdyby se Enzo Ferrari po vzoru královny Alžběty dočkal vlastního seriálu na Netflixu, Ferrari Michaela Manna svým příběhem působí jakoby byl jeho příběh pro základ 3. série jeho vlastního seriálu. Píše se rok 1957, Ferarrimu je již skoro 60 let, přišel o dědice a podepsala se to mimo jiné na vztahu s jeho manželkou Laurou. Ferrari rozhodně není film pro automobilové fajnšmekry a velmi snadno se dá pochopit, že ne všechny zaujme, že místo dalších Rivalů nebo Le Mans '66 dostanou spíše snahu o nahlédnutí do duše Enza Ferrariho. A bylo by vlastně nefér se kvůli tomu cítit jako divák nějak podvedeně. Divák ovšem nutně nemusí být fanouškem automobilů a závodů, aby přeci jen neměl pocit, že bylo kolem dekády chystaného projektu mnoho povyku pro nic.   Snadno se dá vzpomenout na nedávné Saltburn Emerald Fennell - také jde o film, kterému se nedá vytknout, že jeho tvůrce spoléhá a těží maximum z pozlátka, přitom všem ovšem tak nějak zapomíná na obsah. Pro Manna jde o srdeční záležitost, kterou napsal spolu s Troyem Kennedym-Martinem (který se kvůli své smrti v roce 2009 realizace filmu nedožil), při sledování se ovšem nedá zbavit pocitu, že jde o ten typ filmu, který si filmař natočil především pro sebe. Na tom pochopitelně není zhola nic špatného, přeci jen každá filmařská legenda by měla po slušné várce solidních zářezů mít na něco podobného právo. O to více zamrzí, že se na kvality nejlepších Mannových filmů Ferrari přeci jen nechytá.   Je to pořád dílo precizního režiséra, který nadále umí dodávat výrazný vizuál a například jednou pasáží (bouračka) dokáže opět strhnout. Mann sice stárne, přeci jen ovšem neztratil svou audiovizuální dravost a závodní pasáže tak pořád zvládají být strhující a vyvolávat pocit, že tohle skutečně točí chlapík zodpovědný za Poslední Mohykán, Nelítostný souboj, Ali nebo Collateral. Adam Driver je poté naprostou castingovou trefou, Penelopé Cruz podává jako Laura Ferrari další silný výkon a Shailene Woodley má díky roli Liny Lardi zase jednou štěstí na roli.   Nutně nemusí být problém, že se film nesnaží dívat na Ferrariho jako na značku, ale na Ferrariho jako na člověka. Dost možná jde přeci jen o zajímavější a především odvážnější koncept. K čemu je ovšem vlastně nimraní se v osobních tragédiích, komplikovaných vztazích a stěžejních dilematech v moment, kdy výsledek zůstává emocionálně prázdný? Mannův problém přitom tohle nikdy vyloženě nebyl, zde jde přitom o zdánlivě hlavní trumfy jeho Ferarriho. Ferrrari tak i přes relativně tučných 130 minut sice utíká jako po másle, už den po projekci se ovšem může snadno vymazat z paměti. Především proto, že strhujících sekvencí není v Mannově Ferrari zase tolik.   Mann ve svém Ferrari často k něčemu vybízí napětí, aby nad tím rázem rychle zavřel knihu. V rámci Mannovi kariéry jde přeci jen alespoň o něco svěžího. V několika ohledech (nejen díky přítomnosti Adama Drivera) Mannovo Ferrari působí jako pokus o retro Manželskou historii. Jenomže při vzpomínání na film Noaha Baumbacha se nedostavuje to nejdůležitější - emoce. Celé to tak má velmi krásnou retro stylizaci a výpravu, krásně se na to kouká a jde vlastně snadno pochopit, že se někdo (pochopitelně subjektivně) nechá opít rohlíkem. Kdo ví alespoň trochu o životě Enza Ferrariho, ví, že jeho podání Adamem Driverem je věrohodné a vlastně snadno připomene toho zdánlivého mrzouta, kterého svým ztvárněním v Le Mans '66 zvládl evokovat Remo Girone. Právě ledovost a nepřístupnost Enza Ferrariho ovšem snaze o věrohodné ztvárnění Ferrariho moc nepřidává. Adam Driver výtečně ztvárňuje realisticky chladného Ferrariho, Mann se snaží věrně vyobrazit Ferrariho vystupování v roce 1957. Vše v podstatě v pořádku, i díky tomu ovšem pořád nevyhnutelně chladné. A moc nepomůže ani fakt, že Driver jako téměř šedesátník zvládá působit více než věrohodně.   Už nyní je jasné, že Ferarri rozděluje diváky a mnoho v něm hledá várku přesahů. National Board of Review ho označil za jeden z 10 nejlepších filmů loňského roku a už nyní vznikají nějaké ty rozbory, které minimálně zvládnou zaujmout a svádět k tomu se nad Ferarrim ještě nějak zamyslet. I díky Mannovi poté výsledek zvládá sympaticky působit jako ze staré školy, kdy výsledek většinu času sází na komorní drama, které ovšem zvládá být přeci jen správně strhující v moment, kdy by strhující být mělo. S kamerou Mann ostatně pořád umí divy.   Představí se spousty potencionálně lákavých postav, které jsou ve finále spíše křovím, nejde ovšem o extra výtku, film se ostatně pořád přeci jen jmenuje Ferrari a točí se především kolem něj a jeho blízkých. I proto možná zamrzí, že někoho spíše nenapadlo realizovat seriál, který by prozkoumal stěžejní momenty Enza Ferrariho do jeho smrti v roce 1988. Nejedná streamovací služba by rázem měla zajímavý koncept na několik let. Jestli totiž něco Ferrari Michaela Manna dokazuje, je to fakt, že je to pořád výtečný realizátor a jeho Nelítostný souboj 2 by rozhodně nemusel dopadnout tragicky. Jako vypravěč si ovšem tentokrát jednoduše vybral tu horší chvíli a promyšlené kontrastování záběrů (Erik Messerschmidt natočil poslední dva filmy Davida Finchera - Mank a Zabiják), výtečná práce se zvukem, hudba Daniela Pembertona plná té správné energie a retro atmosféra (tučný rozpočet, který film odsoudil k pozici finančního propadáku, je vidět) to celé jaksi nespasí.   Michael Mann nenatočil film o Enzu Ferrarim o jakožto legendě automobilového a závodního průmyslu. Michael Mann natočil film o Enzu Ferrarim o jakožto muži, který si utrpěl brutální životní ztrátu, která měla zásadní vliv na jeho život. Ferrari není filmem pro automobilové fajnšmekry v pravém slova smyslu, zároveň bohužel nejvíce nechybí po emocionální stránce (variace na Manželskou historii nemůže fungovat už kvůli chladnosti samotného Enza Ferrariho). Přesto je Mann pořád výborný audiovizuální realizátor a Ferrari si několika svými momenty přeci jen svou existenci i silnými hereckými výkony snadno obhájí. Od dvou dekád chystaného a Mannova vysněného projektu se ovšem přeci jen snadno dalo čekat mnohem více.... () (méně) (více)

Reklama

Othello 

všechny recenze uživatele

Patrně z toho důvodu, že neproniknutelného Ferrariho sledujeme často optikou žen, které ho obklopovaly, je ten film zvláště odtažitý a z nedostatku vhodnějšího slova mě napadá pojem "pustý". Mann s Messerschmidtem bohužel některým scénám nejsou schopni odpárat ten pocit toho, že za támhletou čárou končí filmový plac a problém digitálního snímání, které má tendence vytvářet úzké ostřící pásy, které zdvourozměrňují obraz je zde o to patrnější, o kolik je režisér střídá se svými typickými ultradetaily na hlavy postav, skrze které stále informuje o prostoru. Na všechno dá zapomenout naštěstí naprosto neuvěřitelný Adam Driver, jehož výkon přesně splňuje moje nároky na to, že během sledování zapomenete, že se díváte na toho onoho herce. Díky tomu se vlastně i těším, že na to půjdu podruhé, protože při mé první projekci jsem se při scéně ústřední bouračky zrovna byl vyčůrat. ()

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Je mi jasné, že lidi, co čekali další Ford v Ferrari, museli z kina odcházet zklamaní; Michael Mann se spíše zaměřil na životopis a vztahy a já doufám, že se i přes svůj pokročilý věk a komerční propadák alespoň ještě jednou vrátí do kin, jelikož jsem od něj až na dva kousky viděl vše a i ty plánuji dohnat. Po výše zmíněném filmu pro mě bylo poněkud podivné sledovat v hlavní roli Adama Drivera (když potřebujeme Itala, jdeme za ním), který na mě v této éře, co film zpracovává, působil poměrně nevěrohodně mladě (i přes make up a super udělaný účes), na druhou stranu jsem tomuto herci vždycky fandil a nakonec si film užil i díky němu. A závěr mě celkem šokoval, i když ta méně důležitá půlka onoho inkriminovaného záběru byla již v trailerech a byla dost kritizovaná kvůli špatnému cgi. Nakonec solidní a mrzí mě ten obří neúspěch v kinech. ()

Arx 

všechny recenze uživatele

Až na ty již stokrát zmíněné figuríny vylétávající z automobilů a občas možná nedovysvětlené okolnosti, či postavy příběhu, je snímek Ferrari, výborné dusivé drama, které není jen o závodění ale i o životním příběhu Enza Ferrariho. Film má svůj styl, tempo, typické pro Manna a mě naprosto sedlo. Za zmínku stojí herecký výkon Adama Drivera, který film v delších pasážích neuvěřitelně táhne. 90% ()

Galerie (41)

Zajímavosti (33)

  • Společnost NEON zaplatila pouze 15–17 milionů amerických dolarů za získání práv na film ve Spojených státech a také utratila 7 milionů dolarů za uvedení filmu na trh. (Johnny.ARN)
  • Čtyřiadvacetiletý Michael Mann se do vozů Ferrari poprvé zamiloval během studií filmu v Londýně v roce 1967. Vzpomínal na své první setkání s jedním z nich před londýnským metrem: „Něco se valí kolem. Bylo to Ferrari 275 GTB se čtyřmi válci. Byla to taková nádherná, smyslná socha, která se hýbe. Byla to prostě taková integrace rychlosti výkonu a čisté krásy.“ (Johnny.ARN)

Související novinky

Michael Mann plánuje remake korejského hitu

Michael Mann plánuje remake korejského hitu

03.11.2023

Pro hollywoodské režisérské matadory evidentně není vysoký věk žádnou překážkou v další tvorbě filmových spektáklů. Své o tom ví osmdesátiletý Martin Scorsese (Zabijáci rozkvetlého měsíce, Casino),… (více)

Michael Mann natočí svůj vysněný film

Michael Mann natočí svůj vysněný film

09.02.2022

79letý režisér Nelítostného souboje, Miami Vice nebo Collateralu Michael Mann konečně dostane šanci natočit svůj vysněný projekt. Režisér po letech příprav sehnal obsazení a finance pro natočení… (více)

Reklama

Reklama