Ferrari

No, na životopis o Ferrari jsem šel jen ze zvědavosti, protože se mi předchozí film Klan Gucchi strašně líbil. Tenhle film byl spíše takový... no dalo by se říct dost hořký a temný. V zásadě nevím, jak to opravdu probíhalo, ale nakonec mě film celkem překvapil a velmi oceňuji i tu pasáž, kde si myslím, že i dítě by z toho nemělo moc dobrý pocit. Chválím to zpracování, ale pro 3 hvězdičky jsem se rozhodl toho, že mě to nějak moc zas až tak nenadchlo. (02.02.2024)

Vizuálně, herecky a hudebně výborný film naprosto ztroskotává na absolutně neukončeném příběhu, který zde rozehraje. Oceňuji, že se snímek nezaměřuje na automobily, závodění a podobně (i když i to je zde zvládnuto skvěle), ale rozehrává si hned tři zajímavé linky, které chcete sledovat a rozehrává je dobře… to však končí naprostým zklamáním v podobě nic neříkajícího konce a příběh dokončujících titulků na konci filmu… (17.01.2024)

Michael Mann mě trošinku zklamal. Sportovní, potažmo závodní filmy o autech mám celkem rád. I přes to, že jinak tyhle sporty moc nesleduju. Ferrari se mi ale ani moc nelíbil. Celou dobu na pořádný závodění nedojde, a sledujeme zejména rodinný poměry Enza. Takže snad jedině posledních dvacet minut je i trochu ze silnice. Nehoda je udělaná celá docela jak z papundeklu.Takovej ten angličáček, co posráží malý figurky okolo umělejch stromečků. Žádná sláva. Průměr na jedno mrknutí. 50%. (17.03.2024)

Narvat něčí život do dvou hodin většinou není dobrý nápad, takže vítám, že se Michael Mann touto cestou nevydal. Krátký výsek z roku 1957 s pár flashbacky do minulosti bohatě stačí k rozehrání velkého dramatu. Trochu jsem bojoval se samotným názvem, ale po chvíli přemýšlení jsem dospěl k tomu, že dává naprostý smysl. Ten film je o tom, kdo (a co) všechno je nositelem tohoto jména. (13.01.2024)

Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. (13.01.2024)