Šíleně smutná princezna

Kdeže loňské sněhy jsou..... bylí mladí, byli velmi populární a zahráli to vcelku dobře na to, že nebyli profesionální herci. Ale nejvtipnější postavy stejně ztvárnili Darek VOSTŘEL a Josef KEMR. Jak rychle pochopilo obecenstvo narážky na režim a na situaci, která v té době byla kolem nás, svědčí vyprodané kinosály a řvoucí obecenstvo smíchy. Musím připomenout následující dialog mezi panem Kemrem a Vostřelem : "Kujme pikle..." ! "Neříkejte pikle, budeme konat kroky ve společném zájmu," "Ale to je totéž !" "Ano, ale zní to líp..." Divák tomu rozuměl a patřičně na scénu reagoval .....psal se rok 1968 !!! (29.09.2007)

Fajn pohadka, ktera i dneska pusobi docela modernim dojmem a tvurci se neustale snazi o nejaky vtipky, coz je jedine dobre. K tomu tu mame Neckare, kterej tu jeste nevypada jak tlustej buzerant a Vondrackovou, ktera tu jeste nevypada jak mumie a spolu jim to fakt slusi. Akorat si mohli odpustit nakou tu pisnicku, ale holt zpevaci, tak chteli zamachrovat. Ale celkove nemam pohadce vicemene co vytknout. (01.01.2008)

Jedna z nejvýraznějších českých pohádek si obsadila do rolí herců zpěváky s první ligy. A to je možná trochu problém, nemůžu si pomoct, ale mě by asi podstatně víc sedlo tradičnější obsazení. Kde nepomůže hudební stránka nastupuje výtečně situovaná atmosféra rutinéra a mistra pohádek Bořivoje Zemana, která napraví mnohé, ovšem ta kýčovitost nezmizí zcela a dnes spíš vadí. (03.03.2006)

nostalgických 5* nemám vůbec problém dát této pohádce plný počet bodů, protože jsem ji měl odjakživa rád. Tehdejší a vlastně i současné popové hvězdy do svých rolí zapadli perfektně a Helence se dá odpustit nezkušenost (teď bych ji už neodpustil nic ;-). Prostě veselá a hravá moderní hudební pohádka, která mě vždy potěší a pobaví a beru ji jako skoro nejlepší vůbec. Navíc jsou v ní výborné a nezapomuntelné vedlejší role. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (05.04.2018)

Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe. (11.01.2015)