Zlověstná posedlost

Minimálně ve dvou třetinách skvělý atmosférický horror, který nepotřebuje žádné zvukové lekačky ani prázdná žánrová pozlátka. prostě stará dobrá béčková žánrová práce jdoucí více do hloubky příběhu. Pin je poměrně děsivý, oba hlavní hrdinové poměrně dobře napsaní i herecky podaní. Je obrovská škoda, že v poslední třetině filmu i atmosféře začne docházet dech a k nepřekvapivé pointě se dokodrcá už jen samospádem. 3,5* (23.04.2022)

Pin přináší skvělý psychologický horor s výborným obsazením a atmosférou. Norman Bates i James Wan by byli, myslím, potěšeni:) Cynthia Preston je fakt kočka a David Hewlett mě od doby, kdy jsem ho prvně viděla v Kostce, zatím nezklamal. Často jsem si říkala, že jestli se ta figurína jen pohne, asi mě odnesou:) (04.06.2017)

Asi sa budem trochu opakovať, ale pre mňa je to veľmi príjemné prekvapenie. Už som dlho nevidel horor, ktorý by ma bavil aj napriek takému pomalému tempu. Za to môže v prvom rade brilantný herecký výkon hlavného hrdinu. Bol som nervózny z neho, bol som nervózny z tej sprostej bábiky, jednoducho je to fakt slušné psycho. A vlastne sa tam toho ani veľa neudeje. Rozvláčnosť mi nevadila, lebo príbeh ma úplne priklincoval ku kreslu. (08.04.2011)

Solidní variace na Psycho případně Kouzlo (1978). Ne tatínek, ale otec, jelikož v rodině panuje pevný řád, má ve své ordinaci anatomickou figurínu jménem Pin. Když za ním přijdou malý syn s malou dcerou, Pin s nimi hovoří. Kdyby tak otec tušil, co v synovi vyvolá. Ten si vytvoří k figuríně nezdravý vztah a je kvůli ní ochoten i vraždit. Zčásti předvídatelný film s pěkným finále a velice dobrou temnou atmosférou. Tíseň a lehké napětí se vinou celým filmem, než dojde na očekávanou akci. Řemeslně výborné, herecké výkony velmi dobré. David Hawlett má vzezření psychopata, a když čte úryvek ze své básně, pojednávající o chystaném znásilnění, zamrazí nejen ve filmových  posluchačích. (31.07.2021)

Niekedy sa behom jedného roka na scéne objavia dva filmy s rovnakou tematikou. V roku 1988 sa to stalo hororom o bábkach. Okrem legendárnej Detskej hry je to i prípad zaujímavého psychologického hororu PIN. PIN má však v skutočnosti oveľa bližšie k Čarom Richarda Attenborougha s Anthonym Hopkinsom v titulnej úlohe z roku 1978. Páčilo sa mi hranie na psychologickú strunu a mierne (alebo dosť?) kontroverzný incestný motív. A pravdaže samotný „pin“ bol pekne mrazivý a znepokojujúci, aj jeho hlas (v ostrom kontraste s pokojným, nemenným, bezhybným vzhľadom). Musím sa každopádne priznať, že napriek všetkému ma to trochu nudilo, dlhé dialógy ma ničím nezaujali a scenár mi pripadal predvídateľný (hlavne motív o žiarlivosti). (09.01.2021)