Režie:
Miloš ZábranskýScénář:
Rudolf RážKamera:
Martin BenoniHrají:
Ondřej Vetchý, Jiří Schmitzer, Jiřina Třebická, Ivana Velichová, Jaroslav Mareš, Jan Hraběta, Jana Marková, Miloslav Maršálek, Zdeňka Sajfertová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve starém domku na okraji města žijí spolu s matkou dva bratři. Oba pracují v tiskárně. Starší Bóža je tichý, zodpovědný člověk s názory určenými křesťanskou vírou. Dan je frajírek vyžívající se v hospodských zábavách. Teprve po tragické smrti člověka, začíná chápat, že v jeho životě něco chybí. (oficiální text distributora)
Recenze (87)
Nechce se mi věřit, že tenhle docela opomíjený film vznikl v Československu, působí na mě jak z jiné země, a přece (nebo možná právě proto) odráží pochmurnou dobu nejistoty orámovanou bezútěšným panelákovým prostředím. Naše socialistická společnost tu byla vykreslena opravdu odpudivě a dost tomu napomáhá (zde určitě ovšem ne záměrně) neméně odpudivá hudba 80. let (jediná věc, která mě vyloženě štvala). Vetchý nehraje, ne, on je přímo tím floutkem a frajírkem – a závěr, bolestné pochopení sebe samého, naprosto parádní… Takovéhle české filmy mi dnes chybí… ()
Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... ()
Velice osobní příběh s příchutí pelyňku a trochou mystiky v oprýskaných dobových kulisách. Příběh stejně důsledný a neoblomný jako čas, který v neměnném rytmu a bez sebemenších známek únavy lhostejně odměřuje každou vteřinu. P.S.: Pokud vám můžu radit - až uvidíte černého koně, jak se jen tak potuluje mezi paneláky, nevšímejte si ho ... a pěkně v klídku počkejte, až zase zmizí. Myslím, že nic lepšího nemůžete udělat. ()
Normalizacne filmy v druhej polovici 80. rokov 20. storocia nestacili, a len dodychavali, a tak akasi lama /pardon, "pan reziser"/ sa rozhodla natocit dramu o tom, ako dvaja bratia pracuju v tlaciarni ..... a dalej nic. Film nema poriadny pribeh /vlastne ziadny/, herci /az na Vetcheho/ nevedia ani poriadne hrat, dialogy su uplne o hovne ...... V tomto pripade plati, ze aj ten Zdenek Troska so svojou 80s tvorbou je o cosi vyssie. Katastrofa za 15 % ()
Podobenství o ponurém údělu i kázeňské nenapravitelnosti jednotlivce. Příběh dvou rozdílných bratrů Dana a Bóži - v naprosto stěžejním podání frajírkovského Ondřeje Vetchého a zádumčivého Jiřího Schmitzera - odlišuje od časově paralelních děl tuzemské kinematografie zejména náznak spirituálního módu, jenž umocňuje nejen víra v Boha Schmitzerova života odpovědného hrdiny, ale předně práce s kamerou a syntezátorovou hudbou, jež spoluutvářejí fluidální účinek. Tím se Dům pro dva otevírá širšímu poli diváckých interpretací než jakákoliv dobová raritka na podobné téma. ()
Galerie (29)
Photo © Filmové studio Barrandov / Alena Červená
Zajímavosti (5)
- Rodinný domek ústřední rodiny se nachází v pražských Hlubočepech. Zastávka autobusů, na kterou Dan Píšťala (Ondřej Vetchý) i Bóža Píšťala (Jiří Schmitzer) ve filmu opakovaně sprintují, sejmenuje Hlubočepská. (Šéfik)
- V jedné ze scén, jdou oba bratři Jiří Schmitzer a Ondřej Vetchý na autobus, přičemž ten mladší O. Vetchý se loudá, dobíhá jej a snaží se zachytit krok svého staršího bratra Jiřího Schmitzera. Tato scénka nápadně připomíná a zřejmě je i narážkou na úvodní scénu filmu Vesničko má středisková, který vznikl o dva roky dříve než tento film. V tomto filmu se o to samé pokoušel Otík (János Bán), když se snažil držet krok s Pávkem (Marián Labuda st.). (Posheidon)
- Volná trilogie Miloše Zábranského čítá filmy Dům pro dva (1987), Masseba (1989) a Stavení (1990). (NinadeL)
Reklama