Šťastný Luke - Daisy Town

Snímek do příjezdu Daltonů prakticky nesledovatelný. Ovšem po jejich příjezdu začala pořádná legrace. Ať už jste malý, velký, inteligentní nebo retardovaný, svým humorem si snímek získá všechny. Vzduchem více než kulky sviští parádní hlášky. Kromě hlášek se na pozadí odehrává vcelku nápaditý děj plný zajímavých nápadů. Příjemná zábava s několika vynikajícími momenty.. (26.11.2017)

Nekompromisní porce nápadů, vtípků a gagů v příjemné animaci. Ná mě je ale tahle legrace v tomhle formátu až příliš dlouhá(jako seriál by to byla parádní odpočinkovka) a to nemluvím o tom, že tyhle komiksy nejsou úplně můj šálek čaje a že mě ta konečná dohoda s indiánama ideologicky pobouřila :D (njn jsem mentál). Úplně odvařený z toho nejsem, ale furt je to lepší než Disney. (04.02.2014)

Ach, ten nešťastný Luke!¬         Podívám-li se na svá hodnocení animovaných snímků určených spíše k zábavě než k zamyšlení či poučení, vidím, že horní příčky (obdoba jedniček nejvýš dvojek ve škole) zabírají bez výjimky takové, které jsou lidsky pravděpodobné při vysoké animační úrovni a ve kterých komika blíží se víc humoru než srandě, čímž jejich podtón je spíše laskavý a kulturně lidský. Takové je Fimfárum Jana Wericha (Česko 2002) J. Wericha a animátorky V. Pospíšilové, Mary a Max (Austrálie 2009) A. Elliota, Mrtvá nevěsta (USA 2005) T. Burtona, Cesta do fantazie (Japonsko 2001) H. Mijazakiho, a podobné (nemnohé) další. Opačné, tedy spodní příčky zabírají (taktéž nemnohé) počiny postmoderního kulturně společenského ztroskotání jako Myši patří do nebe (Česko 2021) spisovatelky I. Procházkové a scénáristy A. Nellisové (pozor, ona je "Nellis", takže si paradoxně vynucuje podmět v ženském rodě) nebo Shrek (USA 2001) T. Elliota a T. Rossia, a nebo počiny umělecky výrazně podřadné, z nichž za všechny mohu jmenovati Kozí příběh — Pověsti staré Prahy (Česko 2008) umělecké kreatury (česky stvůry) J. Tománka.¬                 Šťastný Luke svým provedením patří mezi podařené počiny nepříliš výrazné společenské hodnoty, kde humor je velkou měrou redukován na komické karikované násilnosti druhu Toma a Jerryho z tak velice oblíbeného amerického seriálu. Nedíval jsem se s nechutí a chápu všechny obdivovatele podobných potvořenin, leč mé hodnocení — má-li býti objektivní — musí odpovídati kulturní a společenské hodnotě díla (i kdyby se mi půtky Luka a bří Daltonů líbily sebevíc, a ne že se mi nelíbily!).¬                 Na závěr k možnému srovnání Šťastného Luka s českým muzikálem Limonádový Joe (ČSSR 1964), taktéž parodií na Daleký západ: Vnímavému diváku se nelze splésti obě díla, neboť kvalita "Limonádníka" je zcela odlišná, kdy i při násilných scaenách vítězí onen podtón, o kterém jsem mluvil na začátku.¬                 Geniálně výstižné opoznámkování napsal ke Šťastnému Lukovi uživ. mortak (27. 09. 2008), kterého tímto mohu doporučiti pozornosti ostatních v tom kladném smyslu slova. (09.06.2022)

Jedna ze záležitostí mého dětství, na které si rád vzpomenu a které ještě dnes uchovávám na VHS - podle mě celkem unikátní nahrávka z HBO. Jelikož se mi vždy líbil Asterix i ve filmové podobě, tak jsem si zamiloval i Lucky Luka - tehdy jsem ale nevěděl, že to je také od Goscinnyho. Sice jsem tento film a jeho pokračování už nějaký ten pátek neviděl, nicméně to není důvod nehodnotit a neudělit mu pět hvězd, které si zaslouží. (27.01.2009)

Skvělý animák ze 70. let od tvůrců Asterixe, tentokrát však z Divokého západu. Lucky Luke je nejlepší střelec na západě, a tak ho v Sedmikráskově (Daisy Town) zvolí šerifem. Vše jde jako po másle, dokud se neobjeví zlotřilí bratři Daltonové, jejichž inteligence roste s jejich klesající výškou a Lucky Luke bude muset projevit nejen svou mušku, ale i důvtip, aby je nakonec vyvedl natřené dehtem a obalené v peří. (11.02.2023)