Muž, který se směje

Knížku Victora Huga L'homme qui rit jsem si zamilovala a tato filmová adaptace se mi velice líbila, i když bych měla některé připomínky. Conrad Veidt je skvělý, avšak jeho postava je hodně zamindrákovaná, což mě mrzí. V knížce má totiž poněkud jiný náhled. On vlastně děkuje za svůj věčný smích, neboť se v životě považuje za šťastného člověka (alespoň do určité doby). Navíc dle mého názoru je Veidt moc starý na svou roli. Vztah mezi Gwynplainem a Deou má kouzlo v tom, že ten cca osmiletý věkový rozdíl není tak výrazný. Ve skutečnosti jsou na tom s duševním vývojem velice podobně (za to může Ursus, avšak i vyděděnost ze společnosti). Jediný velký kontrast je, že Gwynplaine žije v temnotě. A Dea ve tmě. Mary Philbin je velice půvabná a hraje slepého člověka stejně výborně, jako to umí Al Pacino :-) Filmový Ursus (Cesare Gravina) mi nepřijde jako takový mrzout jako byl v knížce, což mu trochu ubralo na kouzlu (ty jeho stížnosti nemají chybu). Je to moc pěkný příběh, avšak knížku to nepřekoná. Dea byla pro Gwynplaina zázrakem. Gwynplaine byl pro Deu zrakem. (08.02.2007)

Veľkoleposť nie je zobrazená len v davových scénach a kostýmoch, ale i v emóciach, s ktorými nemý príbeh pracuje. Príbeh plný osudových zvratov ( neustále smejúci sa muž, či slepá dievčina ), oddanej lásky, ale i intríg a zloby. Nečítal som román Victora Huga, ale myslím, že filmu sa podarilo dokonale vystihnúť dobu z konca 17. storočia. Muž, ktorý sa smeje je všedný príbeh o nevšedných ľuďoch a dokazuje, že prežiť svoj príbeh lásky si zaslúži každý. Po technickej stránke je dráma poctivou prácou s vytriebeným vkusom, keď umne pracuje s davovými alebo komornými scénami. Kamera používa prelínačky i rýchle nájazdy na tvár a dotvára toto nezabudnuteľné dielo. (19.10.2010)

Těšil jsem na kvalitní atmosferický horor, ale dočkal se navýsost nudného melodramatu s děsivou 110 minutovou stopáží. Velké štěstí, že se Victor Hugo nedožil premiéry, jelikož by měl k muži, který se směje, opravdu velmi daleko. Spíše by v kinosále pořádně zuřil a režiséra Paula Leniho následně zasypal sprškou peprných výrazů. Tato adaptace se zkrátka absolutně nezdařila, k čemuž mimo jiné přispěly i otřesné herecké výkony ústředních protagonistů. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Man Who Laughs uděluji odpad. (07.07.2017)

Ja mam proste pre tieto starinky slabost, Paul Leni ako reziser natocil Man who Laughs roku 1928 - a o rok vo veku 44 rokov umrel. Tematicky je to o tom, ze chlap ma voperovany usmev, a divak sa nim nesmie necjhat zmiast, elbo oci hovoria daleko viac ako nieco, co mu lekari nechali ako dosledok liecby. Nechyba laska, vyborne kulisy, a este lepsie dialogy. Film ako taky vznikol v USA, ale vyrazna a zretelna je stopa nemeckeho expresionizmu . 100 % (21.02.2018)

Vynikající němý film. Pět hvězdiček dávám hlavně za to, jak neuvěřitelně napínavě, dynamicky a dramaticky byl natočen závěr. To jsem skutečně nestačil koukat. No a taky je potřeba pochválit perfektní výkon Conrada Veidta. Se vsadím, že se pak ještě hodně dlouho po skončení natáčení nesmál, protože ho strašně musela bolet pusa :-))) (18.05.2010)