Smyk

Příběh muže, který ve své touze po světě a dle jednoho drobného náznaku možná i přání zabránit další válce podlehne naléhání kamaráda, tajně emigruje a stane se špiónem a chladnokrevným zabijákem, aby po osmi letech, po návratu do vlasti, zjistil, že díky tomu přišel o manželku, syna, rodiče, bratra, a v podstatě i svou identitu a duši. Námět na výsost zajímavý, ale zpracování se mne, bohužel, nijak nedotklo. Propagandistická linie je tu určitě cítit, tlačí se v ní místy dost na pilu (viz odporný západní bar, šťastný dělník nadšený z krásného nového ingotu). Navíc na rozdíl od Smrti na Cukrovém ostrově, kde je ideologické pozadí také patrné, ale nakonec se hraje i na jiné noty, a film je díky tomu pořád jakž takž sledovatelný, tak v případě Smyku jde o neskutečně úmorný a roztáhlý film, a není to rozhodně jen stopáží. Stálo mne dost úsilí shlédnout ho až do konce. Divím se, že se do toho Vala pustil a zajímalo by mne, jak velká byla míra jeho přínosu scénáři, pod nímž je spolupodepsán. Zřejmě si chtěl vyzkoušet odlišný žánr a přístup, totéž asi i Jirásková a Vinklář, kteří v tom ostatně hrají také. Podle mého názoru to ale byla chyba. Film nefunguje ani jako špionážní snímek a hlavně je zcela emočně plochý, a to přesto, že se pokouší o velké drama a silný psychologický rozměr. Možná je to věc názoru a cítění, ale na mne to prostě nepůsobilo, byť musím připustit, že pár slušných momentů tu bylo. Co lze ocenit, je výborná práce maskérů, Valu bych skoro nepoznala. Kam se na to hrabe ta údajná plastická operace R. Brzobohatého v Třiceti případech majora Zemana, po níž vypadal úplně stejně. Zároveň je to zde však vedle samotného scénáře podle mého názoru hlavní problém snímku. Když totiž dobrému herci se značným charismatem vezmete tvář, nasadíte mu nehybnou masku, která mu znemožňuje prakticky veškerou mimiku a ještě ho na většinu filmu připravíte i o hlas, zbavíte ho většiny vyjadřovacích prostředků. Větší stopy emocí se pro mne tak objevují spíše v těch vzácných okamžicích, kdy Vala mluví česky. Ani tak ale pro Smyk neplatí to, co jinak v jeho filmech obvykle nacházíme: city a nečernobílost i jinak ne zcela kladných postav, kterou jim dokázal zpravidla vtisknout (viz skvělý Nedobyl ve Sňatcích z rozumu, viz dokonce i ten velitel věznice z Dlouhého dopoledne). Jeho osoba v tomto snímku je mi svým charakterem a chladným projevem natolik nesympatická (a to i v těch cca 10 minutách, kdy je sám sebou), že jsem si k němu nedokázala vybudovat nějaký vztah a bylo mi v podstatě úplně jedno, co se s ním stane a jak film skončí. A stejně ukradené a vesměs i nesympatické mi byly i všechny ostatní postavy (snad až na syna a Jiráskovou). Škoda, protože silný potenciál by v tématu byl a pár momentů jako kontakt se synem, návštěva manželky a první pohled na matku nebyly ani zdaleka vymyšleny špatně. Musel by se ovšem upravit ten ideologický podtón (byť když o tom zpětně uvažuji, možná má část pravdy i jeden ze zdejších komentátorů, že autor chtěl zdůraznit absurditu světa, v tom případě je to ale dost skryto pod povrchem, zřejmě až někde ve druhém plánu, no, těžko říct), překopat trochu scénář, a nejspíš vylepšit režie a střih a ponechat Valovi hlas a tvář (ačkoli chápu, že v druhém případě by zmizel podstatný motiv filmu, z něhož vycházejí některé scény, a možná i symbolika-mrtvá maska=vlastně již mrtvý muž, u něhož jen oči prozrazují, že ta bytost uvnitř dosud žije a občas ještě i něco cítí). Vizuální stránka byla pojata relativně netradičně, řekla bych skoro až k expresionismu, možná i trochu surrealismu, a ačkoli mne většinou tyto věci ve filmech otravují (což platilo i pro zdejší dlouhé a únavné pasáže z klaunských vystoupení ve varieté), nelze jí upřít jistou zajímavost a invenci. Ta by si možná jednu hvězdičku zasloužila. Vyznění filmu a celkový nepříjemný pocit, který ve mně zanechal, mi ale brání ho hvězdičkami vůbec hodnotit, nějak nevím, co bych mu dala. Viděla jsem jednou a víckrát vidět nemusím. Možná, že jiným divákům se do vkusu trefí a najdou v něm více pozitiv (jak ostatně naznačuje řada zdejších komentářů), mně prostě film silně nesedl, nemůžu si pomoct. Konec konců podobný styl a zpracování filmů mi většinou obecně nesedí. Z mého pohledu jde tak rozhodně o dosud nejhorší snímek, který jsem s mladým Valou a vlastně Valou celkově dosud viděla (byť to jistě není způsobeno jeho výkonem), a kdyby byl nevznikl, vůbec nic by se nebylo stalo. ,, Znám Čechy, kteří tu žijí poctivě." ,, Z čeho?" ,, Je spousta možností. Například špionáž." (24.03.2019) (méně) (více)