Mrtvý si přišel pro smrt
Skid
Režie:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan KališHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Jiří Vala, Jiřina Švorcová, Jiřina Jirásková, Valtr Taub, Ivo Palec, Josef Vinklář, Jarmila Kurandová, Libuše Matějová, Ota Sklenčka, Karel Pavlík (více)Obsahy(1)
Františka Krále postihla v emigraci vážná automobilová nehoda a musel se podrobit plastické operaci. S novou tváří a pod změněným jménem se vrací do Prahy jako nepřátelský agent. Setká se se svou rodinou a začíná pochybovat o smyslu své špionážní činnosti... Efektně realizovaný snímek kombinuje povrchní politickou agitaci s dobrodružnými motivy. Ve své době měl film úspěch a většina diváků ho byla schopna brát docela vážně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Ačkoliv se to tak na první pohled nemusí jevit, toto měl být snímek vnímající problém emigrace s nadhledem, neosobně a bez didaktických berliček. Proto je příběh vyprávěn osobou odrodilce, emigranta a špiona, jehož nehostinná kapitalistická cizina donutila k mrzké službě cizím zájmům - jak se brzy dozvíme, emigranty čekají prakticky pouze povolání děvek, špionů nebo bezdomovců. Dnes tento přístup - snažící se o "zlidštění" kreatury ze Západu - tolik nevynikne, ve své době ale bylo velkým krokem kupředu to, že se snímek věnoval především hlavnímu záporákovi a kladným hrdinům vyhradil víceméně ikonické a epizodické charaktery. Zajímavé i technicky - široké plátno, celkem dost efektů i zvuků a vykreselení odporného Západu tu má také své kouzlo. ()
Jiří Vala a František Malec za svůj výkon plnou palbu. ()
Chudák Pavel Kohout tehdy ještě netušil, že se za pár let v tom neonovém pekle octne taky. Ta emigrace musela být hrozná nemoc. ()
No tak teď opravdu nevím jak hodnotit. Na tyhle filmy se specializuji, mám v nich jakousi zvrácenou zálibu. Příběh emigranta, který se coby tajný západní agent s plastikou obličeje vrací škodit byl dával tušit kupu dobré zábavy ve stylu filmů z padesátých let. Jenže hned od prvních minut jsem byl ohromen zpracováním. A z propagandistické agitky se mi čím dál více začalo rýsovat pořádné psychologické drama. Jasně, film jde hned od stolu smáznout jednou ranou jako blábol a napálit mu - odpad. Ale pokud si nechátek příběh Františka Krále nechat krapet filmem odvyprávět, zjistíte, že máchat odpady nebude tak jednoduché. Padesátá léta pro emigranty z ČSSR, kde to vzala do ruky dělnická třída se stání bezpečností pod dohledem strany nebyla žádný med. Kdo měl štěstí, dostal se zavčasu ven. Kdo ne, přišel o majetek, občanská práva, svobodu a žel leckdy i život. Ti venku, pokud se nevraceli na nějaké zajištěné místo, nebo se jim nepodařilo z vlasti ,,odklonit'' dostatečnou hotovost to neměli vůbec jednoduché. Poválečné Západní Německo mělo svých problémů dost ať už šlo o obnovu prakticky všeho či rudého souseda tam za zdí vedoucí skrze Berlín. A tak nejedna duše kývla na nabídku tajných služeb. Někdo pro peníze, někdo z vlasteneckých důvodů. Cesty domů byly často bolavé. Nejen kvůli nebezpečí, ale tam za hranicemi zůstaly často celé rodiny... Mámy, tátové, děti, manželky... Ty dost často nějaký bodrý soudruh ukecal, že pro očištění kádrového posudku by bylo dobré nechat se s emigrantem rozvést a dětem sehnat jiného tátu... Těch pár let venku navíc stačilo kolikráte k tomu aby rodina doma pod masírkou pak náhodně se objevivšího tátu či strýce udala... Jiří Vala mne tu neskutečně překvapil. Tohle byla jeho pro mne zatím životní role. Úžasné bylo celé to zpracování a hudební podkres ve stylu padesátých let a doznívajících bigbandových orchestrů... Chápu ty slzy u hymny, i mně by se asi stýskalo... Konec byl pravda trochu akčnější než jsem čekal, ale proč ne. A nejbizardnější na tom všem je, že Pavel Kohout, spolutvůrce scénáře, si tím samým za pár let prošel sám... Na co asi myslel? A tak opravdu nevím co se Smykem dělat. Jelikož mne to velmi zaujalo a přiznávám i dostalo, dávám za 4 míčky s nápisem Welt. --- PS. Jinak mnou viděná verze měla všechny cizojazyčné pasáže - anglické, německé a dokonce italské, kompletně otitulkované ! * * * * ()
Brynych se rozhodl, že bude fakt švanda, když čeští herci v českém filmu nebudou mluvit česky. A aby byla legrace ještě větší, ušetřil za titulky. Nebýt toho, mohl natočit celkem dost povedené psychologické drama. Triumvirát pánů scenáristů se celkem zasnažil. Brynych však pojal po svém flashbacky a využil třetinu, maximálně polovinu obrazu, takže je vidět téměř dokonalé a komplexní nic. Za největší zklamání považuji exkluzivní práci maskéra. Já jsem se těšila na lepého Valu, jenže toho mi bylo dopřáno pár minut (z toho většina v miniatuře), po zbytek filmu je namaskován do podoby tuctového muže s kamennou tváří. Malec, Kunová a Hurych by zasloužili medaili za práci a pořádných pár na holou za to, jak mi zkazili zážitek. ()
Kohoutův politický i společenský kotrmelec, který je jednou z nejpozoruhodnějších událostí poválečného období, vytváří stěžejní zákulisí Brynychova filmu, v jehož akčním oparu divák ztrácí veškeré iluze o jedinečnosti, dokonalosti a spravedlnosti. Přestože tento (na svou dobu bezpochyby) velkofilm hollywoodského stylu v širokoúhlém formátu s avantgardní kamerou a antihrdinou je na první pohled mnohem více politicky a ideologicky angažovanější než jeho západní ekvivalenty, nelze jej tak jednoduše deklasovat coby režimní objednávku. Jistě, Kohoutův emigrant je zcela v souladu s oficiální stranickou rétorikou interpretován jako odpadlík, zkrachovalá existence, člověk bez osudu, ovšem jeho (negativní) role v celém příběhu není demaskována od prvních okamžiků, ale teprve postupně – divák sám musí odhalit pokřivenost a charakterovou deformaci Františka Krále. V podstatě se zde nabízí srovnání s některými epizodami majora Zemana, v nichž je ale základní ideologický rozpor zřetelnější a v mnohém exponovanější (agent Bláha v podání Radoslava Brzobohatého). V případě Brynychova filmu je ideologická macha umně skryta za efektní akční fasádu – na konci padesátých let bylo zřejmé, že antihrdina či v jiném žánrovém pojetí člověk váhavý, kolísající (Brych v Otčenáškově a Vávrově filmu) musí být uvěřitelný, tj. reálný. Spor o obsah tohoto dodnes kontroverzního filmového díla by měl být ale veden v jiném než přísně subjektivním pohledu, přehlížejícího ve svých zaujatých interpretacích klíčová témata, tedy např. problém emigrace v poválečném Československu a vztah jedince-odrodilce ke společnosti. Pro pozdější generace je to potom svým způsobem unikátní vhled do totalitní minulosti, symbolizované mmj. stavbou nenáviděné berlínské zdi. ()
"Svět je veliká a nekonečná koule, křížem krážem bloudím po té hladké kouli, hledající marně přeludy svých dálek..." Tento umělecky pozoruhodný film na mě v první řadě zapůsobil velmi nekonvenční kamerou a hutnou atmosférou se silným nádechem noiru. Tolik tajemna, expresivity, avatngardních záběrů a během titulní písně přímo psychedelických výjevů... během úvodních minut jsem fascinován. Brynych pojal téma emigrace neotřelým způsobem – vyprávění plné flashbacků odtajuje postupně minulost hlavní postavy a stejně tak realitu v poválečném Československu (převrat v únoru 1948, potíže pozůstalých rodin po emigrace jednoho z členů a na závěr skrze tolik kritizovanou scénu s konečnou pointou i činnost Státní bezpečnosti). I díky tomuto způsobu zpracování v centru pozornosti víc než propaganda či žánrově očekávaná akce zůstává psychologická sonda do pocitů navrátilého emigranta, nyní agenta uprostřed složitých společenských poměrů na obou stranách za zdmi železné opony v Berlíně. Za sebe musím říct, že mi film nabídl dostatečně podnětů k přemýšlení a to nejen u scén opětovné konfrontace navrátilce se svou rodinou, další opakované zhlédnutí Smyku s odstupem pár let rozhodně nelituju. Až teď jsem si u jednoho z dialogů "dělám kotrmelce" více uvědomil tu přítomnou paralelu mezi kotrmelcy v cirkuse v převleku za klauna a kotrmelců v životě. 85% ()
[LFŠ 2008] Ve své době nejdražší československý film a jeden z prvních širokoúhlých. Film zachycuje hutnou atmosféru konce padesátých let a osudy jednoho emigranta, který se vrací jako špión do vlasti. Jedná se o předchůdce bondovek. Tento žánr začal dobývat nejen Evropu a vyvrcholením této vlny byl právě agent 007. Film byl nejen nejdražší, ale také nejnavštěvovanější a posbíral spoustu cen. Děj je slušně nadupaný a ideologická stránka filmu ustupuje akčnímu ději. ()
V době natáčení tvůrci zjevně počítali s tím, že většina lidí ještě z války umí němčinu. Což už ovšem dneska neplatí a já coby neznalec jsem si třetinu filmu odmluveného německy moc neužil. Myslím, že dodatečně někdy někoho mohlo napadnout opatřit to titulkama. Nenapadlo, neva. Ale na Jiřiny (Jiráskovou a Švorcovou) se dobře koukalo. ()
Neuveritelna ptakovina, slatanina a diletantstvi, ktere se zdrahaji uvadet i kabrnaci z CS Filmu. Polovina filmu je navic mluvena cizojazycne bez titulek, coz mu dodava dadaisticky rozmer (Zbynda Brynych na to asi ma nejakou uchylku, i jeden z dvou jeho koukatelnych filmu Transport z raje tim trpi). Docela by me zajimalo, jak se tim divaci prokousavali, jestlize film byl tak hojne navstevovan. Prociteny prednes za volantem v zaveru uz dokonce film posouva nekde do oblasti alternativy. Jiri Vala projevil svou rezimni naklonnost spolupraci na scenari. Snimek nestrihal nikdo jiny, nez slovutny Miroslav Hajek, podepsan snad temer pod vsemi bolsevickymi skvary. ()
Je tu řada komentářů, které to zmiňují - film má pozoruhodnou, silně metaforickou kameru... Vůbec technická a estetická úroveň Brynychova kina mě už poněkolikáté fascinuje - je to vždy velmi propracované, využívá to všeho, co přinesl Občan Kane a neorealismus, ba to směřuje dál - je to takový český filmový "brusel". Odhlédněte od tématu a kochejte se. Některé obrazy by beze zbytku zapadly do Mazací hlavy. Nejsilnější jsou retra ze začátku a pak Valovy oči - dostalo mě to přes všechnu nablblou tendenčnost. ()
Co může dělat emigrant? Štětku nebo špióna. 1) Na svou dobu neortodoxní širokoúhlý výpravný snímek se stereo zvukem rozšířil můj seznam zhlédnutých socialistických bizarností. 2) Může za to generace tvůrců postupně odrůstající revolučním topánkům: 33letý režisér a spoluscénárista Zbyněk Brynych, 32letý spoluscénárista Pavel Kohout, 34letý "nenápadně" namaskovaný spoluscénárista a herec Jiří Vala (emigrant) a něco lepých žen: 32letá Jiřina Švorcová (emigrantova bývalá žena), 29letá Jiřina Jirásková (emigrantova známost) a milá 70letá Jarmila Kurandová (bodrá emigrantova matka). Zaznamenal jsem i davy lidí na Václavském náměstí v Praze a nesporně jedinečný asi vteřinový záběr na dvě lesbičky v baru. 3) Spoiler. Poslední minuta rozbouřené city uklidní a poskytne pracujícím klidný spánek s vědomím, že je všechno, jak má být. ()
Prorežimní sračka zesměšňující a potupující emigraci, která vykresluje emigranta jen jako lidskou trosku, která může na Západě maximálně pro mrzký peníz chodit jako reklamní panák anebo dělat v cirkuse klauna. A pak ještě rád přileze domů, kde se všem samozřejmě náramně daří (film se samozřejmě vyhýbá faktu, že rodiny a blízcí emigrantů se musely vypořádávat s celou řadou omezení a zákazů - nemožnost vycestovat, kariérní strop, vyhazov ze školy / nemožnost studovat atd.) Ten film se bere tak vážně a místy je tak zcestný, že jsem si z něj už ani nedokázal dělat srandu...A to se mi i u těžce agitační komunistické produkce z 50 a 70 celkem daří...:-) Ale Smyk byl na mne moc. Debilní je i to, že téměř polovina filmu je v německém znění...bez titulků. Takže pro mne odpad. ()
Tyhle psychologická dramata o špiónském vedení života mě nikdy moc nebrala, není tomu ani u tohoto snímku..... 35% ()
Namet filmu me velmi oslovil a tesil jsem se na nej. Vyborna sonda do duse Frantiska Krale. Setkani s matkou bylo take velmi dobre. Svym zpusobem i vlastni vinou, ze neumim tolik nemecky a anglicky jsem vsak byl o deni dost ochuzeny, protoze snad polovina filmu je v cizim zneni a bez titulku, coz moc nechapu. ()
Za prvé si myslím že je to fakt film divnej a multižánrovej navíc, za druhé maska Valy byla geniální daleko víc než o 20 let později např.maska Bláhy v Zemanovi..Za třetí myslím že Brnych nestál na straně levice a že si ve filmu dost dovolil... Ty dlouhé klaunské výstupy mají dle mého mínění upozornit na absurditu světa.. ()
Pro někoho politická agitka a tím pádem film hodný jen opovržení, ale tak to já brát nedokážu. Na to mě až příliš zaujala psychologie hlavní postavy, kamera a atmosféra doby vůbec. Jeden z nejpozoruhodnějších filmů se špionážní tematikou co jsem viděl. Jediné, co film trochu kazí, je -POZOR- občasná němčina bez titulků. Ale třeba to jednou borci z titulky.com napraví. ()
Před pěti lety jsem tu napsal, že Brynych je prase. No nepřehnal jsem to. Když se spojí s komunistou Valou a Komunistou Kohoutem( Už je hodný, je starý nebo mrtvý) vznikne todleto. 1. věta: " Proč se živí češka na západě jako coura, proč se neživí poctivě, třeba špionáží?" 2. věta: Kurandová přemlouvá syna agenta imperialistů: "Přihlaš se" . To je matka? Moje máma by mě nikdy neřekla jdi na šibenici. Jenže ona byla chartistka a Kurandová jako vždy komunistka-možná už i u Barunky dělala agentku proti císaři Josífkovi. 3. věta: Estébák Moučka do telefonu: "Zatkněte tohodle a tamtoho a oného". Komunisti jsou mazaní, oni o všem ví. Jenže divák neví jak na to ten poďobanej Moučka přišel. Agent Bruncvík posere na misi co může. Furt mele německy, ale když se vožere, plynná čeština. Masér Moučka má oči všude, nemasíruje a sleduje. Komické je krycí jméno agenta Františka Krále. Franc König. To i toho blbýho Moučku napadlo, že když v r. 1948 jeden Král ubývá, v r. 1956 nám König přibývá a je to to von. Gesicht Negesicht. Myslím že tvůrci majora zemana, nevědouce kudy kam, si vzpomněli na toto veledrahé dílko, co zaplatili dělníci ve slévárnách. Bláha bude mít jinej kukuč. Trio Catini bude Haničinec agent. A už měli 2 díly. Do toho nějaká baba a je hotovo! ()
Jen pár postřehů: 1. První film, ve kterém Ota Sklenčka nepřipomínal sulc. 2. Protože se to v české kinematografii vyskytuje několikrát (např. ještě v majoru Zemanovi), musí to být pravda, zase až tak by si režiséři vymýšlet nemohli: každý druhý západní agent prodělal plastickou operaci. 3. Jednalo se o velmi akční snímek, neustále totiž nutil diváka něco dělat. Třeba já jsem si pěkně procvičil palec na pravé ruce, protože chyběla určitá aviváž ve zvukové oblasti, hudba řvala, zato mluvené slovo mluvilo potichu, takže ovladač byl neustále v permanenci. Mnoho komentátorů si tu stěžuje, že dialogy v cizí řeči nebyly přeloženy. Já si v tomto ohledu stěžovat nemůžu, ta verze, co jsem zhlédl, titulky měla, a můžu místní postižené ujistit, že o nic nepřišli. 4. Ona ovladačová ekvilibristika popsaná v předcházejícím bodě mě bavila jen chvíli, protože film mě nijak zvlášť nezaujal... takže jsem mu vlastně nakonec vděčný, poskytl mi volnou hodinu a půl na přemýšlení o jiných, závažnějších věcech. Třeba nad věčnou záhadou, která způsobila mnohé bezesné noci miliónům kulturologů po celém světě, totiž jak si správně vyložit Františkův Nedvědův verš "je půlnoc, chce se mi spát, ale dřív musím na pumpě si kafe dát". U tohoto hlavolamu jsem ale dlouho nevydržel, protože jsem předem trochu diskvalifikován tím, že kafe nepiju, takže jsem přešel k záhadě další, z úplně jiného soudku: Byl Jan Cézar nejdřív mravně zvrhlý a pak se napravil, anebo se nejdřív choval vzorně a teprve pak se spustil? Zkrátka, co bylo dřív, písnička "Vizitka" anebo písnička "Holky bláznivý"? No, nebudu napínat, k ničemu určitému jsem nedošel, argumenty se dají nalézt pro obě verze. Holt je hodina a půl moc málo. Budu si muset někdy pustit Titanic. ()
Příběh muže, který ve své touze po světě a dle jednoho drobného náznaku možná i přání zabránit další válce podlehne naléhání kamaráda, tajně emigruje a stane se špiónem a chladnokrevným zabijákem, aby po osmi letech, po návratu do vlasti, zjistil, že díky tomu přišel o manželku, syna, rodiče, bratra, a v podstatě i svou identitu a duši. Námět na výsost zajímavý, ale zpracování se mne, bohužel, nijak nedotklo. Propagandistická linie je tu určitě cítit, tlačí se v ní místy dost na pilu (viz odporný západní bar, šťastný dělník nadšený z krásného nového ingotu). Navíc na rozdíl od Smrti na Cukrovém ostrově, kde je ideologické pozadí také patrné, ale nakonec se hraje i na jiné noty, a film je díky tomu pořád jakž takž sledovatelný, tak v případě Smyku jde o neskutečně úmorný a roztáhlý film, a není to rozhodně jen stopáží. Stálo mne dost úsilí shlédnout ho až do konce. Divím se, že se do toho Vala pustil a zajímalo by mne, jak velká byla míra jeho přínosu scénáři, pod nímž je spolupodepsán. Zřejmě si chtěl vyzkoušet odlišný žánr a přístup, totéž asi i Jirásková a Vinklář, kteří v tom ostatně hrají také. Podle mého názoru to ale byla chyba. Film nefunguje ani jako špionážní snímek a hlavně je zcela emočně plochý, a to přesto, že se pokouší o velké drama a silný psychologický rozměr. Možná je to věc názoru a cítění, ale na mne to prostě nepůsobilo, byť musím připustit, že pár slušných momentů tu bylo. Co lze ocenit, je výborná práce maskérů, Valu bych skoro nepoznala. Kam se na to hrabe ta údajná plastická operace R. Brzobohatého v Třiceti případech majora Zemana, po níž vypadal úplně stejně. Zároveň je to zde však vedle samotného scénáře podle mého názoru hlavní problém snímku. Když totiž dobrému herci se značným charismatem vezmete tvář, nasadíte mu nehybnou masku, která mu znemožňuje prakticky veškerou mimiku a ještě ho na většinu filmu připravíte i o hlas, zbavíte ho většiny vyjadřovacích prostředků. Větší stopy emocí se pro mne tak objevují spíše v těch vzácných okamžicích, kdy Vala mluví česky. Ani tak ale pro Smyk neplatí to, co jinak v jeho filmech obvykle nacházíme: city a nečernobílost i jinak ne zcela kladných postav, kterou jim dokázal zpravidla vtisknout (viz skvělý Nedobyl ve Sňatcích z rozumu, viz dokonce i ten velitel věznice z Dlouhého dopoledne). Jeho osoba v tomto snímku je mi svým charakterem a chladným projevem natolik nesympatická (a to i v těch cca 10 minutách, kdy je sám sebou), že jsem si k němu nedokázala vybudovat nějaký vztah a bylo mi v podstatě úplně jedno, co se s ním stane a jak film skončí. A stejně ukradené a vesměs i nesympatické mi byly i všechny ostatní postavy (snad až na syna a Jiráskovou). Škoda, protože silný potenciál by v tématu byl a pár momentů jako kontakt se synem, návštěva manželky a první pohled na matku nebyly ani zdaleka vymyšleny špatně. Musel by se ovšem upravit ten ideologický podtón (byť když o tom zpětně uvažuji, možná má část pravdy i jeden ze zdejších komentátorů, že autor chtěl zdůraznit absurditu světa, v tom případě je to ale dost skryto pod povrchem, zřejmě až někde ve druhém plánu, no, těžko říct), překopat trochu scénář, a nejspíš vylepšit režie a střih a ponechat Valovi hlas a tvář (ačkoli chápu, že v druhém případě by zmizel podstatný motiv filmu, z něhož vycházejí některé scény, a možná i symbolika-mrtvá maska=vlastně již mrtvý muž, u něhož jen oči prozrazují, že ta bytost uvnitř dosud žije a občas ještě i něco cítí). Vizuální stránka byla pojata relativně netradičně, řekla bych skoro až k expresionismu, možná i trochu surrealismu, a ačkoli mne většinou tyto věci ve filmech otravují (což platilo i pro zdejší dlouhé a únavné pasáže z klaunských vystoupení ve varieté), nelze jí upřít jistou zajímavost a invenci. Ta by si možná jednu hvězdičku zasloužila. Vyznění filmu a celkový nepříjemný pocit, který ve mně zanechal, mi ale brání ho hvězdičkami vůbec hodnotit, nějak nevím, co bych mu dala. Viděla jsem jednou a víckrát vidět nemusím. Možná, že jiným divákům se do vkusu trefí a najdou v něm více pozitiv (jak ostatně naznačuje řada zdejších komentářů), mně prostě film silně nesedl, nemůžu si pomoct. Konec konců podobný styl a zpracování filmů mi většinou obecně nesedí. Z mého pohledu jde tak rozhodně o dosud nejhorší snímek, který jsem s mladým Valou a vlastně Valou celkově dosud viděla (byť to jistě není způsobeno jeho výkonem), a kdyby byl nevznikl, vůbec nic by se nebylo stalo. ,, Znám Čechy, kteří tu žijí poctivě." ,, Z čeho?" ,, Je spousta možností. Například špionáž." () (méně) (více)