Čas

Britové minisérie umějí, to je stará známá věc. A zabodovali i tentokrát. A dokonce tak moc, že Čas je dokonce nejlepší seriál loňského roku! Alespoň tedy, co se mě týče. Jak už to tak bývá, rozjezd v první epizodě je trošku pozvolnější, ale děj postupně nabírá na obrátkách a kvalita se ještě zvyšuje! Sean Bean a Stephen Graham jsou naprosto, naprosto fenomenální a fenomenální je taky scénář, Čas opravdu patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v televizi viděl a celkově by se v konkurenci vězeňských dramat rozhodně neměl za co stydět. Tady je totiž všechno dobře. Psychologická sonda do duše nejen hlavní postavy, dokument o nehezkém (pravděpodobně nejen britském) vězeňském systému, strhující a dojemný scénář, fantastičtí herci... Čas u tohoto díla uteče jako voda. Drama o lidech. 100%. (10.01.2022)

Šón Fazolka v poměrně netypické roli změkčilého učitele a notáře, odsouzeného na čtyři roky kouření přičmoudlých čuráků za dopravní nehodu, v docela průměrném a zdejší homoklikou krutě přeceněném telenovelovém melodramatu BBC (Brutal Bolshevik Censorship). Melodramatu, cenzorsky popisujícím velkobritský vězeňský systém asi tak o 90% ňuňavější, méně bolestivý a útulnější, než jakým dle autentických výpovědí řitnitých svědků, co jej zažili na vlastní věnec, ve skutečnosti je, nehledě na zjevnou neomarxistickou snahu o zkreslování realistického rasového složení chovanců. Holt do některých filmů se ta přemíra negrů či čmoudů holt až tolik nehodí, aby to náhodou nebyl ten fuj fuj rasismus a BLM diskriminace, že, soudruzi! A tak Šón, který si v životě nebouch ani do stolu a nerval se ani na Plestejšnu, po intenzivním tréningu v podobě slovy „přesně dvou cvičných teploušských bouchnutí do napřažených dlaní spoluvězně“ náhle zmužní, zesílí, zkaratizuje se a hravě vypleskne největšího a nejpsychopatičtějšího šikanéra celého ústavu, načež elegantně propluje trestem skoro jako kápo a zcela bez aft či ruptur, přičemž má v zádech empatického, ochranitelského, férového, citlivého, něžného, sociálně uvědomělého, nesmírně výchovného a plně celozrnného hodného strýčka dozorce Štefu Grahama. Čili schopně zahraná, avšak poměrně nudná a tendenčně zpohádkařená homotelenovela, vhodná zejména pro Mladé pirátstvo, hormonálně destabilizované maskulíny a kompulzivní žehlivky s nadváhou. (18.01.2022)

Mark Cobden, učitel angličtiny, ročník 1964. Při řízení v opilosti zabil člověka. Čtyři roky života má za trest strávit v podfinancované britské věznici mezi mukly, kteří nejdou daleko pro ránu pěstí ani pro konvici s vařící vodou a cukrem (mnozí z nich by zjevně potřebovali spíš psychiatrickou péči než pobyt za mřížemi, ale pro něco takového nejsou kapacity). Jeho snahu sžít se s prostředím, na které absolutně není stavěný, a vyrovnat se s vinou, která není nijak zpochybňována, sledujeme od nástupu do basy. Paralelně s tím se rozbíhá drama bachaře vydíraného jedním z vězňů. Příběhů z vězeňského prostředí už vzniklo tolik, že jsem od Času moc nečekal. Jde ale o vynikající psychologickou studii toho, jak může vězení jedince od základu proměnit (v dobrém i zlém) a jak těžké paradoxně může být, pro vězně i věznitele, jednat morálně v prostředí, kde by člověk měl procházet nápravou. Oba hlavní hrdinové, které přesvědčivě hrají Sean Bean a Stephen Graham, opakovaně čelí tíživým zkouškám charakteru bez ideálního řešení. Cokoli udělají, v ohrožení života se nejspíš octnou buď oni, nebo jejich blízcí. Prostřednictvím drsných, napínavých, ale taky dojemných situací, jež prý dost autenticky odrážejí realitu britského vězeňského systému (jehož nepřímá kritika je spodním proudem vyprávění), tvůrci postihují obecnější témata viny, trestu a odpuštění a zamýšlejí se nad tím, co asi řešíme všichni – co znamená žít dobrý život? Žádná křeč, klišé a – vyjma jedné paralelní montáže s nepravděpodobně přesnou synchronizací událostí – uměle vytvářené drama. Jen věrohodně vystihnutá vězeňská atmosféra a několik uvěřitelných postav se svými démony a etickými dilematy. (05.12.2021)

Miniséria, ktorá okrem už klasicky špičkového britského herectva, scenára a réžie prináša aj silné posolstvo. Viem, že mnohí so mnou nebudú súhlasiť, ale ja som v tom posolstve vnímala predovšetkým kresťanský motív vykúpenia. Tak intenzívny, že ak by som bola ateistkou, pripadal by mi tento trojdielny film až naivne idealistický. Ale mne taký nepripadal. Zmysel pre dobro považujem za hlboko zakorenený v každom človeku. Môžeme ho nazvať svedomím, hlasom Božím, alebo akokoľvek inak. Bez neho by sme stratili zmysel našej existencie. Pre mňa bola toto čistá krása. (30.01.2022)

Strhující a atmosférou vtahující minisérie o tom, že stačí jedna chyba aby se i relativně nevinný ale chybující člověk dostal na několik let do vězení. Série nikdy nejde do naturálního extrému a existují výrazně drsnější filmy/seriály z prostředí věznice. Zde je vše pomalejší, neakční a zaměřující se na postavy Seana Beana a dlouholetého bachaře Stephena Grahama, kteří mají své vlastní trápení ke kterému se musí postavit. Herecky vynikající záležitost, která by vše potřebné zvládla i v klasickém celovečeráku ale na druhou stranu nepůsobí, že by zde bylo něco navíc. (06.02.2022)