tick, tick...BOOM!

Kdo by to byl do Spidermana řekl, že takhle skvostně zvládne pohybově i muzikálně utáhnout takovýto příběh :) Skutečně, Andrew je po herecké i muzikálové stránce skvělý a nedokázala jsem se od něj ani od příběhu odtrhnout.... což jsem ani nechtěla ;o) Bravo.... njn, zase skvělý zásek pro Mirandu (vypadá to, že In the Heights , kde měl na starosti hudbu, budu muset dát druhou šanci). ... why do we follow leaders who never lead... ... why does it take catastrophe to start a revolution.... ...someone tell me why so many people bleed.... ... cages or wings - which do you prefer? - ask the birds... ...actions speak louder than words.... (30.01.2022)

Lin-Manuel Miranda je extrémně šikovný chlapík. Umí vytvářet krásnou hudbu, texty jenž mají hlavu a patu, a teď ukazuje, že mu režisérské řemeslo není cizí. Je vidět, že tento projekt je srdcová záležitost a Miranda chce, aby se diváci dozvěděli o Jonathanovi Larsonovi. Navíc je to pojaté jako částečná biografie/muzikál o tvorbě muzikálů/hezký film o přátelství a lásce. Po vizuální stránce je to krásně natočené a má to působivé scény. Miranda to hezky natočil, a na film se dobře kouká. Hodně moc se mi líbila kamera od Alice Brooks, která je netradiční a využívá různé úhly, dlouhé záběry, montáže atd. Bohužel mám trochu problém s délkou filmu a počtem písní.  Přišlo mi to delší, než to ve skutečnosti je. Písní je ve filmu opravdu hodně a některé písničky byly neustále o tom samém a chyběla mi nějaká výraznější. Celý film stojí a padá na hereckém výkonu Andrewa Garfielda. Pro Garfielda je to herecký koncert, ve kterém předvádí, jak moc je talentovaný a šikovný herec. Líbil se mi výkon Alexandry Shipp, protože svou roli zahrála s přehledem. Velkým překvapením pro mě byl Robin de Jesus, jelikož jeho linka je opravdu hodně moc dojemná. Tohle není úplně vděčná divácká podívaná, ale to více je třeba si jí vážit. tick, tick...BOOM! je zajímavý a působivý muzikál, která má, co nabídnout. (26.12.2021)

Úžasný film. Štylizovať to ako divadelnú hru bol veľmi dobrý nápad. Prepletali sa tam tri línie - samotná hra, Jonathanov život a Jonathanove hudobné predstavy. Vizuálne to bolo veľmi zaujímavé a hudobne úžasné. Herecké výkony boli dobré všetky, ale stálo to na Andewovi a on film utiahol s neuveriteľnou silou, zraniteľnosťou, nadšením, vášňou aj bolesťou. Lin ukázal, že jeho talent snáď nemá hraníc. (14.01.2023)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)

Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. (04.05.2024)