The Rutles

Pro správné pochopení mnoha scén, je potřeba znalost celého vývoje skupiny Beatles. Jinak se budete ztrácet a nudit. Já jsem udělal dobře, že jsem si před shlédnutím pustil dokument Příběh Beatles. Připadlo mi, že od sebe kopírovali. Spíš je to, že The Rutles paroduje určité druhy dokumentů. A ten co jsem viděl, je přesně on. Objevují se tu stejné události a videa, v dokumentu jsou reálné, zde jsou zesměšněné. Jedná se o zparodovaný život Beatles pomocí suchého anglického humoru, který ovšem není tak úderný jako u Monty Pythonů. Přece jen je to osobní projekt jednoho z nich. Přesto, dobrá parodie. (10.01.2024)

Fiktivní parodický dokument měl tu smůlu, že jsem ho zhlédl moc brzy po Allenově genitálním Zelligovi. Svou fiktivnost dává bohužel příliš na odiv (Eric Idle, kam se podíváš) a určitý pocit autenticity a mystifikace se krátce po začátku vytrácí. Forma reportáže "po stopách" není špatně zvolená, ale pak by archivní záběry a materiály asi měly vypadat trochu dobově, leč jako divák jsem nejednou nedokázal rozlišit, co je natáčené "teď a tady" a co jsou Rutles z 60. let. Prostě a jednoduše mě film nedokázal dostatečně vtáhnout a neustále jsem cítil jakýsi zvláštní odstup, který mi ani nedovoluje dát vyšší hodnocení. Rooftop Concert byl nicméně bezchybný. (20.11.2014)

Na to, že sa v jednom filme stretla časť Monthy Pythonov (Idle, Palin) a časť zlatej generácie Saturday Night Live (Belushi, Aykroyd, Murray) za podpory mnohých hudobníkov (Simon, Jagger, Harrison) a o Beatles, je výsledok viac než rozpačitý a až na pár absurdných vtipov Erica Idle nie veľmi smiešny. Spinal Tap vyšiel oveľa viac. (27.10.2007)

Aneb jak by vypadal Erikův skeč v Cirkusu, kdyby na něj dostal hodinu a půl, potřebný rozpočet a čas. Jeho klasický zarputile vážný reportér nás provádí po historii jedné Liverpoolské skupiny, která víc než trochu připomíná skutečnou historii legendárních Beatles. Tvůrci si s parodickou kapelou vyhráli - složeno bylo zhruba patnáct skladeb, které jsou ve svém aranžmá a stylu lahůdkově analogické ke skutečným beatlsáckým sklatbám (All you need is love / Love life, Help! / Ouch!, ...), brilantně napodobili slavný humor jejich členů na fiktivních tiskových konferencích, natočili (samozřejmě taktéž fiktivní) vzpomínkové rozhovory s několika velkými současníky Beatles / Rutles - Mickem Jaggerem, Paulem Simonem, ... To všechno v v duši pythonovských tradic, které zvýrazňuje jak samotný Idle v roli komentátora/ Dirka McQuicklyho, účast Michaela Palina, tak určitá skečovitost jednotlivých sekvencí... Poctivé čtyři hvězdy, pátou eventuálně přihodím po dalším zhlédnutí. Mimochodem, jde o první filmovou roli Billa Murrayho, jeho dvacetisekundová scéna stojí za to ;-) 80% (02.02.2007)

Na první pohled ztřeštěná, ve skutečnosti ale neuvěřitelně promyšlená a propracovaná parodie na fenomén Beatles. Pro mě je naprosto nepochopitelný, jak se Innesovi podařilo oprostit se od hudebních originálů a složit písničky, který ty původní parodujou a odkazujou na ně - a to tak, že to je pochopitelný, ale hlavně skvělý i hudebně (a to včetně klipů, viz např. dokonalou "Ouch"). Všichni čtyři navíc u toho vypadaj bezvadně, očividně si to užívaj, Idle navíc jako narrator-reportér je úžasnej tragéd... taky se tam objeví Palin, Jagger, Simon, Harrison a tak. The Rutles jsem si užíval jako dlouho nic - špetka Pythonů (dobře, tak spíš Idlea), špetka Beatles, špetka šedesátek, kvanta skvělý hudby, kvanta skvělejch hlášek - prostě "The best since Schubert", jak samy uznaly London Times. (23.11.2015)