Kde zpívají raci

I když se film snaží jít výš, zůstává červenou knihovnou, proto nebudu řešit naivní vyšetřovací část ani o něco lepší soudní jednání. Vražda je tu pro ozvláštnění a hlavně střet s masou, což už patří k tomu zajímavějšímu. Základem příběhu je však Kya a tady to začíná drhnout hned v dětství, aby částečně pokračovalo i ve stáří... Vím, dětství nemohlo dostat tolik prostoru, přesto více vysvětlit opuštění malé holky vlastně celou rodinou by přišlo vhod. Když už k tomu došlo, její přežívání na samotě v bažinách má také více otázek než odpovědí. Holt červená knihovna, pohádka, tohle se příliš neřeší, jenže já doufal ve víc. Svoji příběhovou část Daisy Edgar-Jones neuvěřitelně táhne, fungují v ní vztahy, obzvlášť ona a Tate, tam mluví pohledy. Jenže potom přijde nečekaný a zbytečně rychlý skok do stáří, který bych oželel. Holt pohádka si své "žili spolu navěky" zřejmě žádá a stejně tak si žádá i úplně zbytečnou pointu. Přitom tajemná Kya si o ten otevřený konec vyloženě říkala. Zkrátka vše v mezích červené knihovny a to včetně kamery, která poetiku a romantiku bažin umí vystihnout, i když mně seděly spíše úvodní temnější pohledy. Atmosféru to však i díky ní a výborné hudbě Mychaela Danny rozhodně nepostrádá. 65% (04.10.2022)

Wow. Zpočátku se WtCS tváří jako soudní detektivka, ale ta velmi rychle přejde do čistého story-dramatu, což se mi zpočátku jevilo nepříliš šťastné, ale záhy jsem zjistil, že se mi tady vypráví příběh tak silný a precizně vykreslený, že mám po zhlédnutí pocit, jako bych hlavní postavu znal roky. A tohle je emoce, které se mi během naprosté většiny filmů nedostane. Máme tady základní premisu soudního "hádej, co se stalo" podloženou mrazivě odvyprávěným příběhem odehrávajícím se ve vizuální slasti v bažinách, s excelentní hlavní herečkou a emocemi jak na horské dráze. Ve finále se dočkáme i hutného soudního procesu a atmosfericky silného rozsudku a jakkoliv se mi závěrečný pětiminutový epilog se stárnoucími postavami nelíbil, respektive byl spíše navíc a zbytečný, tak finální twist v posledních vteřinách mě teda dostal do kolen. Solidní filmařina a přesně ten film pro všechny typy diváků. (18.05.2024)

Vražedná záhada a romatika byly sice poutavý, ale takovejch už bylo. Vleče se to, ale pomalý tempo je nezbytný a filmu vyloženě nahrává. Divák se aspoň líp vcítí do hlavní postavy, prožije si s ní všechny trable z dětství a pak je z toho pěkně zlomenej. Nejlepší na filmu je to, že je krásně natočenej a výkon tý zranitelný holky v hlavní roli byl taky skvělej. (30.10.2022)

Jožin - pardon, Holka z bažin prožívá kruté dětství, kde od ní utečou v postupném pořadí úplně všichni členové rodiny. Nakonec se postupem času odvrátí i zbytek společnosti od ní, příběh plný reciproční nenávisti. Nakonec se zjeví láska, která všechnu tu hořkost tak trochu osladí. Pro zajímavost ohledně konce doplním úryvek z básně, která říká, jak to ta koc vlastně udělala. Spoiler alert. "The last step, a trap. Down, down he falls." (viz posunutá mříž na počátku). (27.01.2023)

Kdo knihu četl, bude srovnávat, kdo ne, má šanci si film, kde se pořád něco děje, vychutnat. Kyu jsem si takhle nějak představovala, kniha je ale proti filmu jiná především v té tíživé samotě a smutku, s jakým musí vystrašené dítě zdolávat každý jeden den, rok za rokem, s matnou představou, že je pro ty na pevnině jen špinavé zvířátko. (07.10.2022)