Každá minuta života

Oceňujem snahu priniesť zaujímavú tému, ktorá otvorí diskusiu o výchove hoc aj kontroverzným spôsobom, keďže to debatu a pozornosť vzhľadom na to, akí ľudia sme rozvíri ešte viac. Nezasahovanie neviem či bolo celkom dobré, ale prináša nám neskreslený pohľad na danú metódu. Osobne oceňujem, že sa dieťa snažili naučiť zručnostiam a jazykom, ďalšia vec je, že ho hnali k výkonom, porovnávaniu sa, vyberali viac športové a menej iné intelektuálne činnosti a odopierali väčšiu socializáciu nielen sebe, ale najmä dieťaťu a tým pádom ho ochudobňovali o iné podnety a emócie, dokonca aj o nudu a nehodnotenie, ktoré sú základ pre vnútornú motiváciu. Ich výchovu až tak pozitívne nevnímam. Čas ukáže, ako emočne silný bude chlapec, ale aj ako bude empatický, lebo nie vždy mu vraveli pravdu, napríklad scénka s človekom bez domova a dôvod, prečo skončil ako skončil. Čo by na to povedali mnohí profesori alebo predtým bohatí ľudia, ktorí skončili na ulici. Prosím, nebrať dokument ako návod, ale ako inšpiráciu, že sa dieťaťu treba venovať od mala a dávať mu lásku a pozornosť, keďže vtedy sa učí najlepšie a najrýchlejšie, no pozor na limity rôznych typov výchov. (22.11.2023)

Film byl zpracován poutavě, to rozhodně ano. Co se týče výchovy, přijde mi, že je polovina hodnotících slepá. Zajímavá výchova, ale moment kdy kluk nechtěl driblovat s míčem a přišlo "dám ten balon Davídkovi".. Takových momentů bylo ve filmu spousta. Miško má sport určitě rád, ale čeho je moc toho je příliš. Také mi vadí nedostatek sociální interakce s vrstevníky. K čemu skvěle vychovaný sportovec, který nemá kamarády, nikam nezapadne...? Jen sláva, peníze? (19.09.2022)

Provokatívny observačný dokument o zasvätení svojich životov ideálnym predstavám o výchove dieťaťa. Provokatívny v zmysle, že nevynáša súdy, iba pozoruje (prirodzene, za pomoci „manipulatívneho“ strihu) a súdy necháva na divákovi. Snáď prvý raz v živote ma mrazilo, keď som počul zdrobneniny svojho vlastného mena (Mišik, Mišino, Miško)... (28.09.2021)

Paní režisérka přišla s jasným konceptem- stát se nezúčastněným pozorovatelem, a mně se líbilo, že se mu nezpronevěřila, že se ho držela, že se držela. Hanuliakovi jsou odhodlaní a zatím to vypadá, že mají kromě odhodlání i štěstí- Miško se nevzpouzí a jde jim na ruku. Už teď je to šikovnej chlapec. Problém je, že se toho od něj čeká mnohem víc. Tohle je ten vzácnej případ, kdy bude druhej díl podstatně zajímavější, než ten první. (01.03.2022)

Původně jsem si myslel, že to ve mně vyvolá silnější emoce, resp. myslím, že jsem přímo čekal, že budu ty rodiče odsuzovat, ale samotného mě překvapilo, že jsem na té jejich výchově nakonec nic tak hrozného neviděl (jen mě zarazilo, že matka na syna mluvila německy a otec slovensky, to mi skutečně přišlo zvláštní, skoro až bizarní, ale opět - vlastně na tom nevidím nic špatného), a celý dokument mi přišel jako pohled do života jedné - poněkud privilegované - rodiny, která si žije podle sebe, a kdo jsem já, abych měl právo to nějak hodnotit. Snad mi tam jenom chybělo víc informací o samotných rodičích, aby člověk pochopil, jak se dali dohromady a co je přivedlo k takové výchově, ale budiž. Pokud ten film někoho šokuje nebo pohoršuje, přijde mi takový postoj směšný, osobně jsem se u něj spíš nudil a nepřišlo mi ani moc, že by nějak vypovídal o dnešní době, protože takových rodin podle mě moc nebude (i když se možná pletu, nevím). (13.03.2022)