Nezralé maliny

Geniální film o stáří a o čtyřech kamarádech, kteří se po létech sešli, aby zahráli se svou kapelou na setkání abiturientů. Obsazení mluví za vše - Ladislav Pešek, Jiří Nedbal, František Filipovský a Ota Sklenčka. Každý hraje charakter své postavy a postupně se do nich noříte víc a více a každému jeho charakter prostě žerete. Tohle už by nikdy nikdo tak nádherně nezahrál. Příběh psaný z pera Jiřího Hubače je neskutečně nádherně lidskej a pravdivej a v podání hereckých kreací zmíněných pánu je dotažen k dokonalosti. A František Filip jako režisér byl tady na tyto snímka obrovskej specialista s nesmírným citem pro vykreslení celého příběhu. Tohle je opravdu diamantovej klenot české televizní tvorby. (03.09.2013)

Film graduje až v závěrečné půlhodince, do té doby je to spíše průměrné konverzační a především v podání Ladislava Peška notně melancholické drama o dávno ztraceném přátelství Pinďase a Šány, přičemž prostředníka jim dělá Beďar. Oba si od setkání po letech hodně slibují, ale každý něco jiného. Scéna „prezence“ u stolu je jednoznačně vrcholem filmu, následné vysvětlování mělo též silné momenty, ale také tendence sklouzávat k přehnanému patosu a kýči. (10.02.2013)

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)

Mimořádně zdařilá televizní inscenace toho času s legendárním hercem Ladislavem Peškem, který podával vždy brilantní herecké výkony, jsou pro mě zážitkem. Jeho přirozená poloha dobráka a mistrovské herectví dokáže nádherně pohladit po duši. Je nutno napsat, že další herci Miloš Nedbal, František Filipovský, Ota Sklenčka, Jiřina Šejbalová, jsou dokladem toho, že u nás byla tato herecká generace na vysoké úrovni. Myslím, že zde zúročili své zkušenosti, ale i kus velké pravdy o ne vždy radostném stáří na prahu smrti. Opravdu výjimečné dílo. (26.12.2009)

Film, který mě kdykoli může zavolat k televizi. Herecké výkony všech našich nejlepších hereckých legend jsou tak úžasné, že jsem marně přemýšlela, zda byl vynikající scénař, řežisér, anebo pánové PEŠEK, NEDBAL,FILIPOVSKÝ, SKLENČKA, ŠEJBALOVÁ atd. To není hra, to je koncert zahrán tak mistrovsky, že musíte žasnout nad uměním těchto PÁNŮ HERCŮ. (08.10.2007)