Neotpravlennoje pismo
Letter Never Sent
Neodoslaný list
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Po úspechu filmu Žeriavy tiahnu (1957), ktorý v svojej dobe ohúril celý svet svojimi avantgardnými prvkami vo filmovej reči a v neposlednom rade uspel aj na festivale v Cannes, naďalej pokračovala spolupráca medzi režisérom Michailom Kalatozovom a kameramanom Sergejom Urusevskym. Ich nasledujúci film Neodoslaný dopis (1959) je existenciálnou dobrodružnou drámou o osude štyroch geológov, troch mužov a jednej ženy, hľadajúcich diamanty v sibírskej tajge. Radosť z úspešného nálezu vystrieda katastrofa veľkého požiaru lesa, ktorý ich odreže od jedla aj lodí. Ich jedinou šancou na prežitie je únik k rieke a dopomôcť im k tomu môže už len túžba po živote. Pomalé tempo, precízne riešené dlhé kamerové jazdy či spektakulárna hudba Nikolaia Kryukova dávajú možnosť nielen precítiť psychické stavy postáv, ale aj zachytiť čas a priestor v stáze. Psychologicky bravúrne tu je vykreslená beznádej, strach či sexuálna frustrácia postav, zahraných skvelými hercami, medzi ktorými vyniká talentovaná Taťjana Samojlova. Na prvý pohľad banálny príbeh Valeri Osipova sa vďaka tejto progresívnej forme zapísal do dejín nielen sovietskej kinematografie.
Hypnotický a duchovný rozmer atmosféry Neodoslaného dopisu si všimol aj Andrej Tarkovskij, ktorý sa filmom inšpiroval pri nakrúcaní jeho kultového snímku Stalker (1979).
(jaklee)
Recenze (31)
Ach, ta kamera. Nádherný, polozapomenutý skvost a perla sovětské kinematografie. Čtyři mladí lidé na výpravě za diamanty v nevyzpytatelné Sibiři - poetická pomalost a nadhled kamery souzní s rychlou zběsilostí krajiny plné bažiny, ale i větru, ohně, deště, mrazu a sněhu. Herecky rovněž dokonalé. Nutno vidět! ()
Čtyři nadšení sovětští geologové se rozhodnou na SIbiři hledat diamanty a vezmou to tak vehementně, že půlka Sovětského svazu zhědne pod nánosy vykopané hlíny. Když už konečně nějaký ten drahý kámen najdou a začínají plánovat výstavbu nejkrásnějšího města pod sluncem, přírodě dojde trpělivost a rozhodne se tyhle nadšence potrestat. A proti hněvu přírody má člověk setsakra málo šancí... Kalatozov byl na konci 50. let evidentně ve formě, neboť na výborný film Jestřábi táhnou dokázal navázat snímkem, který je minimálně na stejné kvalitativní úrovni. Nemůžu říct, že by mezi herci snad někdo vynikal, všichni čtyři jsou prostě skvělí, dnes by se o ně Hollywood určitě porval. Už tak monumentální vyznění snímku dokresluje vynikající hudba. Na to, s jakým rozpočtem a technickým vybavením tehdy museli tvůrci pracovat, musíme před výsledkem smeknout. 100% ()
Klasická sovietska propaganda, ešte sa aj v divočine oslovujú súdruhovia, znechutený. ()
Slabsi 4 za tuto "road movie" z Tajgy. Celou dobu me mrzelo, ze film neni barevny. Priroda krasna... ()
Film reflektuje jak odvěký boj člověka s přírodou, tak je i sondou do soužití lidí v izolované skupině. Vztahy ve skupině jsou značně napjaté. Na chvíli je spojí nalezení diamantu. Poté však již na scénu přichází samotná příroda, která jako by protestovala, že si někdo bez dovolení bere to, co patří jí a skupinu uvrhne do pasti. Hledači jsou nejprve lapeni v hořícím lese a poté se ztratí v nekonečné tajze, kde jim ani nikdo nedokáže přijít na pomoc. Zachytit věčný konfikt člověka s přírodou se Kalatozovi podařilo dokonale. Co se mi však nelíbilo byl závěr – poslednímu členovi výpravy, který přežije, Sabininovi, jako by už ani nešlo hlavně o záchranu svého vlastního života, ale spíše o předání informací o nalezištích diamantů dál. V rámci socialistické společnosti je to samozřejmě velice pěkné a chvályhodné, ale choval by se tak skutečně člověk na hranici života a smrti? Z pěkného dobrodružného dramatu tak film sklouznul opět tak trochu k propagandě a zkazil mi tak celkový dojem z filmu. ()
"Тем человек отличается от животного, что он умеет подавлять ненужному чуству." Dobrodružná dráma o boji s mocnými prírodnými živlami, o nezdolnom ľudskom duchu, ale aj o sile lásky. Tak ako aj v prípade režisérovho predchádzajúceho slávneho diela Žeriavy tiahnu (1957), aj tomuto dielu dominuje skvelá kamera Sergeja Urusevského (opäť s veľmi invenčným použitím ručného snímania), ktorá produkuje nesmierne pôsobivé obrazy (hoci v jednom úseku prvej polovice filmu som mal silný pocit, že tá štylizácia je už trochu prehnaná, najmä pri tej šialenej jazde ručnej kamery s "ohňovou dvojexpozíciou"). Významnú rolu pritom hraje nespútaná príroda sibírskej tajgy, pričom uchvacuje hlavne to, aké sú tie malebné obrazy krajiny rozmanité. Čo sa príbehu týka, ten je veľmi prostý - spočiatku radostná "budovateľská" výprava sa v jednom momente odrazu zmení na hrôzostrašný boj o prežitie. Tá prvá, "budovateľská" časť ma až tak neuchvátila, s niektorými vecami v nej som musel bojovať, od momentu požiaru až do konca (takmer hodina filmu) je to však už jedna úžasná jazda s neskutočne intenzívnou atmosférou (miestami až hororovou, nevdojak mi prišiel na um film The Blair Witch Project (1999)). Opäť silné sú aj herecké výkony, menovite musím vyzdvihnúť Taťjanu Samojlovu. "Я должен вынести карту к людям. Я не могу умереть." ()
Dočetl jsem se, že se jedná o jeden z nejlepších rusko/sovětských filmů a ceněný film vůbec, nicméně......kamera je bomba, dialogy zato tragikomickou, ideologickou záležitostí: expedičníci nechtějí zachovat svůj život ale hlavně dodat mapu diamantových žíl sovětu, lidu do Moskvy...... jakákoli šťastná událost je hodnocena rudým ,,uráá" (aniž bych mohl cokoli vytknout herectví)....... a v na smrt promrzlého snu posledního Saši se objevují pracující, težařské věže, a uklidňuje ho jeho milá slovy: mapu dodáš, seš silný, ,,jednou tu bude stát Diamantograd" (což je už komická záležitost(!)). Mimo to když ještě žije jeden další účastník, navzájem se uklidňují slovy: jsme možná slabí ale silní, máme víru, víru v silný Sovětský svaz, musíme vytrvat..... na hranici smrti se rozpomínají na Pionýrský slib, zvolávají soudruhů, a dušují se že pro SSSR mapa naleziště znamená nedoslovně ,,vzdálení se od závislosti na buržoazních těžařích", atakdále. Ale mimo ty neuvěřitelné, pravdu směšné dialogy je zde opravdu svým způsobem majestátní filmový počin (na tu dobu nadčasový, kor v SSSR), mistrná kamera a duchaplná podstata děje spočívající v i pro nezničitelného ruského soudruha nerovném, zoufalém boji s přírodou, i její krásou a podmanivostí. předimenzovaný trailer zde: https://www.youtube.com/watch?v=Pks6wk-e_CY ()
Úchvatná kamera, mistrovská výtvarná stránka. ()
Vizuální stránka filmu je bezesporu excelentní. To je ale bohužel všechno. Tento vysoce expresivní a artový snímek je zaměřen vyloženě na divácké emoce. Příběh v podstatě chybí. Zrežírováno (na svou dobu) i zahráno bezvadně. ()
Výtvarno nejvyšší jakosti jsem čekal; že bude pod kalným sluncem Sibiře tak vzrušivo, ne. Vzpomněl jsem si nejen na předmět v dobách mého dětství ceněné (dnes bych dodal: výstavně české) anekdoty ("Dvounohý plaz na osm?"), ale i na pozdější, tematicky blízký román Olega Kuvajeva "Teritorium", který se mi svého času líbil. Po letech jsem se z pamětí Jana Zábrany dověděl, že ho nepřeložil on, jak je uvedeno v tiráži, ale stejně mu moc nevěřím a mám pocit, že by se mi knížka líbila i dnes. ()
Je mi líto (fakt), ale ani ty tři hvězdy nakonec nemohu dát. Jakmile totiž v polovině filmu začne boj s přírodou (ano, ten požár byl docela povedený), tak jde zajímavost ke dnu. Onen "boj" totiž spočívá v tom, že postavy jen jdou a jdou. Žádné hledání potravy, žádné určování směru, žádný boj s divočinou, nic takového. Postavy jen jdou přímo za nosem. Pro mne byla tedy lepší spíše první polovina (i když též naivní), v níž se více mluvilo a některé dialogy byly docela zajímavé. Tu a tam slibovaly i vztahovo-psychologické drama, což se ovšem nevyplnilo. Síla filmu tedy není v ději, ale spíše v atmosféře a záběrech přírody. Ona atmosféra mne ale bohužel nechytla a bez ní toho moc nezbývá. Znovu vidět již netřeba. ()