Elina

Finové, žijící ve Švédsku, asi neměli na růžích ustláno, jak je vidět v tomto filmu. Škola pro finské děti, z nichž některé neuměli švédsky a učitelé zase neuměli finsky. Mezi dětmi svérázná žákyně, která nade vše milovala svého hrdého, ale již zemřelého otce. A jak to všechno dopadlo? Dobře, jedná se totiž o film pro celou rodinu. (13.04.2020)

Překrásný snímeček s prvky rodinného dramatu i exkurzy do psychologického žánru. Na pozadí dechberoucí skandinávské přírody se rozehrává poutavý a silný příběh o malé dívence smutnící po zemřelém otci, po němž zdědila nejen lásku k divočině, ale také neústupnou a tvrdohlavou, leč spravedlivou povahu. Do příběhu zasahuje od pohledu protivná ředitelka školy, které nedělá problém si na žáky zasednout a absolutně nerespektovat osobnostní rysy dětí. Na scéně se ovšem objevuje i liberální nový kantor, jenž je jejím přesným opakem. Jakožto divák jsem chvílemi měl chuť Elině dát výchovný políček za tvrdohlavost, ale daleko více nakopat zadek té staré můře. Elina si stála za svým a možná, že díky tomu, že byla ještě nezkažené dítě, netaktizovala a neuplatňovala žádné strategické chování typu "Omluvím se, ať mám od ní klid, ale stejně si v duchu budu hájit svoji pravdu." Tím mi byla vlastně sympatická. Závěr? Úžasný film za 5*. (01.03.2017)

Mierne nadpriemerný film o problémoch malej rebelky fixovanej na svojho mŕtveho otca. V problémoch spolužitia Fínov a Švédov sa nevyznám, prírodu vyhľadávam v prírodopisných filmoch a o závere filmu môžem napísať iba to, že mi pripadal rozpačitý. Ale neľutujem, že som film videl. Je pravdepodobné, že po niekoľkých rokoch si pri slove elina už nespomeniem na tento film, ale na to, že sme týmto názvom označovali bratislavské električky. (27.07.2019)

Málokdy mám to štěstí setkat se v rámci tvorby 21. století s tak kvalitním a silným filmovým dramatem pro děti a mládež... které by mělo tak pozoruhodně napsané hlavní postavy, v nichž se uvěřitelně mísí negativní stránky osobnosti či minimálně drobná zakopnutí (včetně mladého pokrokového učitele, jemuž ne úplně každý neotřelý nápad skončí šťastným vyústěním) zároveň s pozitivními vlastnostmi (včetně protivně konající přísné učitelky, v níž stále přes veškeré antipatie dřímá jistý úmysl a nakonec úspěšně dochází k prozření)... které by vyvolalo tak silné emoce různých odstínů a přitom zůstalo prosto citového vydírání... které si vystačí s úplně ideální kratší stopáží a během ní stihne odvyprávět psychologicky zajímavý příběh a současně na pozadí hlavního příběhu zpracovat další sociální motivy (životní podmínky v prostředí severských lesů, jazykový problém dánských rodin migrujících do Švédska)... i výkon dětské protagnonistky v hlavní roli byl výborný. Elina je přes svou přehnanou zatvrdilost a problematickou výchovu sympatická „malá velká rebelka“, která si dokáže snadno získat diváka od prvních minut a jako postava si sympatie v průběhu děje pořád budovat a rozvíjet směrem k stále silnějšímu pochopení nezvyklého (a pro většinu kolem nepochopitelného) jednání. Vše vrcholí krásně uzemňující scénou velkého tichého protestu na schodišti – nezapomenutelného momentu s krásnou charakterní prověrkou. [90%] (07.06.2023)

Děj celého filmu by se dal shrnout do pár vět, ale Klaus Härö (který problematiku finsko-švédských vztahů řeší třeba i ve filmu Moje matka) jej zasadil do čarokrásné severošvédské přírody, přidal korespondující hudbu a hle, silný příběh o odhodlání, lásce k rodičům, přátelství a nespravedlnosti je na světě. (27.02.2012)