Střídavka

U současné české tvorby už nemám velkých očekávání, zvlášť pokud se jedná o záležitost charakteru romanticko- komediálního. A znovu jsem se utvrdil v názoru, že dělám dobře. Pravda, Jitka Čvančarová už sice dorostla do kvalitního pilíře, přesto tvůrcům nedokážu odpustit, jakým způsobem tu odprezentovali svůj pohled na můj nejoblíbenější kolektivní sport. Mě z těch tréninků fakt bolely oči a myslím, že jsem chvílemi i vnitřně krvácel. Pokud jde o příběh jako takový, byla to už tradičně bída, dialogy nestály za mnoho, scénáristka se odmítla nechat omezovat logikou a humor... Martin Hofmann ze mě dokázal několikrát vydolovat slabé pousmání, ale to bylo taky všechno. Za mě to byla jedna velká bída a ztráta času. P.S. Ano i v současných snímcích se stále ještě rodí vymydlené děti. / Poučení: On by se i bránil, ale byl takový slaboučký... (19.04.2023)

Střídavá péče o potomstvo svedla do jednoho filmu Martina Hofmanna, Jitku Čvančarovou, Jiřího Vyorálka, Annu Polívkovou a Kristínu Svarinskou, aby vytvořili legrační uskupení a atmosféru i drobné dramatické chvilky i střety. A jejich vzájemné tolerantní vztahy jim diriguje zkušený režisér Petr Nikolaev. Film dává divákům tak nanejvýš půlhodinu, aby se zorientovali ve vztahové mozaice postav. Martin Hofmann má nyní novou mladou partnerku Kristínu Svarinskou, kterou ještě nestačil požádat o ruku, už ji ale stačil oplodnit a přírůstek v podobě syna už klepe na pupek. Dříve sdílel lože s Jitkou Čvančarovou a z jejich rozvedeného manželství vzešli dva odrůstající synové. Ta má dnes také nového partnera, kterým je Jiří Vyorálek, s nímž sice společné děti nemá, zato její stávající partner se činil a má dvě nezletilé dcery s Annou Polívkovou. Zbývá dodat, že vztahy mezi jmenovanými jsou na velmi přátelské a tolerantní bázi, takže když třeba dojde k chvilkovému sexuálnímu návratu Vyorálka k Polívkové, je Čvančarová schopná téměř nevěru chválit. A její nepravděpodobné chápání stavu věci opravdu nikterak neodráží chování podvedené ženy. S realitou má film pramálo společného. Je vysoce nepravděpodobné, že by lidé, co se spolu z nějakého důvodu před časem rozešli, spolu nadále pěstovali víceméně nekonfliktní přátelství. A v podstatě se ani příliš o jejich důvodech pro vzájemný rozchod mnoho nedozvíme. Diváci, co dávají přednost rozverným komediím před složitostmi psychologických dramatizací, budou s filmem celkem spokojeni. Hofmann občasně utrousí nějakou dobrou hlášku, ostatní mu v tom hláškování tolik nevypomáhají, i když herecky je to celkem stabilní. Jen od Evy Holubové v roli zapomnětlivé babičky, které přestává sloužit paměť, se čekala jistě větší funkčnost v oblasti gagů. A prezentovaná liga ženského rugby opravdu nálož super gagů neskýtá a mnoho zajímavého také nepřinesla. Petr Nikolaev  jistě nadále bude vzpomínat s láskou na období, kdy byl ověnčen uznáním za Báječná léta pod psa. Po letech jeho režijní odmlky by se dalo čekat, že delší tvůrčí pauza se projeví mnohem lepším výsledkem. Film ale z lepšího průměru nedostal. Scenáristka Lucie Konečná se taktéž nevybičovala k mimořádné eskalaci kreativních pahorků a záchvatu pozoruhodných scenáristických pasáží. A naštěstí jejich vzájemné tvůrčí spojení nevedlo přímo k tristnímu výsledku s nemilou charakterizací "pod psa". Disponuje-li film stopáží cca 80 minut, jako v tomto případě, není divák tolik vystaven případné tortuře a dá jeho tvůrcům šanci. 6/10 (07.11.2022)

Ten film působí jako pohodička, dokonce jsem se párkrát od srdce zasmál. Jenže... Od začátku do konce je tady něco schovaného... Něco falešného... Nějaký háček... Jo, prostě od začátku do konce víte, že je to JENOM film, který s reálnou realitou nemá nic moc společného a kde jednotlivé postavy dělají jen to, co od nich zrovna autoři potřebují... PS: jako bonus se dá brát teze, že rodina podle původního vzorce (rodina = 1 muž + 1 žena + x jejich dětí) je přežitek. Tady je nabízena aktuálnější verze, kde jedničky mužů a žen jsou nahrazeny stejně libovolnými čísly (y/z) jako "x" u dětí - platí pouze jediné, a to že x/y/z jsou libovolná kladná celá čísla... (11.08.2022)

Střídavka neurazí, ale ani nenadchne. Může za to plejáda sympatických herců s mým oblíbeným Hofmannem v čele. Ale nezastírám, že tohle alespoň pro mne není zrovna ten typ fimů, ve kterých bych  ho chtěl vidět... Aby nedopadl jako Langoš a nestal se z něj herec s oblibou nasazovaný do rolí mužů v krizi středního věku tak hojně, až se to jednomu slije všechno dohromady. Obávám se, že už se to stalo Anně Polívkové i Kristíně Svarinské... Ze začátku se zdálo, že zápletka se střídavou péčí konečně přinese v rámci žánru české komedie trochu něco jiného, ale nakonec to sklouzlo do klasického stereotypu a přiblblého konce. Je to škoda, protože se z toho dalo vytřískat víc. Tohle je přesně ten typ filmů o kterých Aňa Geislerová při rozhovoru se Strachem v jeho podcastu Reflexu se Strachem Nacafe řekla, že mají nezapamatovatelné plakáty, protože všechny vypadají úplně stejně. A stejný dojem divák z těch filmů má. Jediné co musím s povděkem uznat je absence PP a pokud tam něco bylo, tak jsem si toho nevšiml. Nikolaev ale umí víc a tohle je prostě pokoukáníčko pro naprosto nenáročného diváka. Naštěstí se tam neprdí a nekrká.  Dávám za tři broušené poháry. * * * (02.03.2023)

Tyhle ty ideální komedie funkčnosti 5 lidí, který jsou i přesto, že jsou vlastně sokové/sokyně hrozní kamarádi, u kterých i neideální hádky a převozy dětí jsou ideální. Do toho pomatená babička, nakýblování do jednoho baráku. Vztahy dětí, které se pak taky nakýblují do baráku. No nebýt tam Hoffmana a Vyorálka, tak to celé stojí za nic. To poslání těhle filmů nechápu, má to být situační komedie, a zatím jsou to jen ty situace bez vtipu a přitom nutně přitažené za vlasy. Zuzana se tam absolutně nehodí. A cenu za nejdebilněší postavu vyhrává starší syn. (19.01.2024)