Co takhle svatba, princi?

Nekomplikovaná studiová pohádka, která v kategorii televizní tvorby patří k lepšímu průměru. Dějová linie by klasičtější snad už ani být nemohla, kulisy a kostýmy si místy sáhly až na dno nevkusu, princ je poněkud ducha mdlého, ALE jsou tu i vtipné momenty, melodické písničky a na televizní pohádku luxusní obsazení. Královský pár v podání Petra Nárožného, „zvaného (Ú)spěšný“ a „Její Rozkošnosti“ Jiřiny Bohdalové je k sežrání, na rozdíl od naondulovaného Miroslava Vladyky alias prince-joudy a poněkud křečovité Ivany Andrlové. Karel Černoch, coby deus ex machina dějem proplouvá s písní na rtech a šíří pozitivní vibrace, potencionální joudovy nevěsty jsou na zabití, ale jak říkám, v porovnání s dnešními pohádkovými projímadly docela příjemná věc. (04.01.2012)

Jasně, je to papundekl a Vladyka jako princ je úlet, ALE! Podle mě jde o nejvtipnější českou televizní (dvoj)pohádku. Někomu možná vadí písničky, ale já jsem si na ně od dětství tak zvykl, že na ně nedám dopustit. Navíc výborně doplňují děj a Píseň Babetky se stala hitem všech (nejen) dětských diskoték! A zpívají je na playback opravdoví zpěváci s dobrým hlasem. Děj je navíc poměrně originální - dost neobvyklý souboj znuděných princezen o jednoho nafoukané princátko, kterého jim vyfoukne zrcadelnice. Co ale dělá z této milé pohádky opravdový šlágr jsou výstupy tria král (Nárožný), královna (Bohdalová) a komoří (Bedrna). Nemůžu si pomoc, ale hlášky Bedřicha zvaného Spěšný (Směšný x Úspěšný) mě dostávají do kolen. Plus výstup tria Cízler, Dvořák, Jegorov a výsledek je téměř dokonalý. Už nebud zdržovat - moje nejoblíbenější filmové pohády (s pokračováním). (29.12.2010)

Někdo by si řekl střeštěná pohádka s popleteným králem, debilním rádcem a dalšími postavami. Jenže ta pohádka je naopak velice silná. Karikatury postav krásně vykreslují postavičky, davají jim lidskost, poetiku a vtip. Návíc je tu spoustu krásných písní z pera Jiřího Zmožka a textaře PANA Borovce, který si uměl hrát s textem, slůvky, uměl pracovat s protiklady a dodával písním moudrost, něhu, křehkost, sílu a emoce. To jeho "Nač je urozenost....", "Princezny vládnou", "Máme tu další dobrý den, ráno nám kouká do oken, jen okna stačí otevřít dokořán", "Jen ji potkám, hned ji ztratím", "Její pláč tak málo znamená... mě schází, ..... snad se vrátí, vrátí, kdo ví". I když je pohádky nahrána ve studiu, nic neubírá na svém kouzlu. Když si uvědomíte, kolik prachů se des propálí na výpravě, na počítačových tricích a příběh, emoce a ty ostatní koření tam vůbec nejdou cítit. Koukáte s oteřenou pusou, co se dá natočit i bez všeho toho lesklého, co jde vidět na povrchu, ale jakmile to otevřete, nic tam není. Krása jedním slovem. Dnes už se takové pohádky netočí. (26.12.2015)

Tak trochu jsem z téhle pohádky rostl (ale potichu, protože jsem na ni koukal s ženou a zrovna tato je její oblíbená). Dabování písniček bylo o to nesnesitelnější, oč byli herci neschopnější do písniček správně otvírat pusu. Podobně na tom byl kompars, který neuměl slova, a tak jen tak naprázdno otvíral ústa, jako že zpívá. Alespoňže ten Černoch se odzpíval sám. Globálně však nic extrémně špatného ani dechberoucího... 60% (27.12.2014)

Střídání laskavého humoru s cynickým mi vždycky dokázalo zvednout náladu víc než cokoli jiného:) A navíc načančaná Babetka je dneska už něco jako symbol, no ne? Ukázka toho, jak může papundekl ve spojení s fajnými kostýmy a sympatickými hrdiny fungovat i v doprovodu takových všelijace více či méně snesitelných písniček. A proč vlastně nedat 80%, byť je to tak trochu takové to "guilty pleasure". Ale jenom trochu, však vzpomeňte na pana Nárožného a paní Bohdalovou jako královský pár:) (15.05.2003)