36. komnata Shaolinu

Osobně asijsné kung-fu zrovna nevyhledávám, ale tohle mě příjemně překvapilo. Sice scénář je pro Shaw brothers naprosto klasický, čímž myslím jednoduchý, prakticky bez žádného zvratu. Všechno se odehrává přesně tak, jak si divák myslí. Nejdřív neschopný studentík se vypracuje na mistra Shaolinu. Ale co, tyhle filmy na tom byly založeny. A když jsem se smířil s tím, že příběh bude asi nic moc, tak jsem se už jen nechal unášet skvělou akcí, která je nádherně přehledná, ladná a na pohled opravdu příjemná. Navíc tehdy ještě neznámí Gordon Liu sice lehce přehrává, ale aspoň je celkem zajímavý. Jako oddychová klasika je to určitě skvělý film. Sice nezaujme každého, ale jako příjemné zpestření evropské a americké filmové kultury vřele doporučuji. (17.06.2006)

Ja neviem, keď vidím v starom kung-fu filme, pokus o zmysluplnejší príbeh, nie som dvakrát nadšený. Povedzme si pravdu, vždy išlo a ide o bojové scény, čím sú nápaditejšie a originálnejšie, tým lepšie. Preto nedám nikdy dopustiť na staré JackieChannovky alebo BruceLeehovky. 36th Chamber of Shaolin považujem za podarený Kung-Fu film, hlavne časť z tréningom bola geniálna a nápaditá ako som už spomínal, ale to ostatné mi prišlo také nedoladené, človek celý čas na niečo čaká a nakoniec nič. Narážam na koniec. Záverečný fight mal byť tým pomyselným vrcholom príbehu a oni ho ani nedokončili a to som videl uncut verziu. Jediné čo si z toho zapamätám je ten drsný tréning. Škoda ale páčilo sa mi to. (07.11.2015)

Dosti odrazující začátek s patrně plastovými mečíky, malinovou krví a konstantně prkennými herci nejspíš protřídí diváckou obec. Ti vytrvalejší si vychutnají epičnem prodchnutý příběh i množství na svou dobu nevídaných bojových scén. Zkomponování jednotlivých záběrů by Hong-Kongčané mohli dopilovat, ale jejich kung-fu je jedinečné a nepřekonatelné! 80% Zajímavé komentáře: Lima, Radim (25.03.2006)

Opomenu-li krajně nezajímavý úvod do děje a čínských problémů, tak se jednalo o vynikající film. Výcvik v shaolinském chrámu, který naštěstí zabírá většinu stopáže, neměl nejmenších nedostatků. Krásně se mi dařilo z něj nasávat nádhernou atmosféru a vzhledem k tomu, že jsem úžasný, tak jsem se dokázal i lecčemu přiučit z pouhého pozorování. Moji pozornost drželo přikovanou na obrazovce zejména očekávání, co našeho hrdinu ve které komnatě čeká. Nevím, kde tvůrci čerpali, ale krásně si s tím vyhráli. Rozhodně bych se nestyděl snímek komukoli doporučit jakožto nenáročné zpříjemnění kteréhokoli odpoledne. (04.03.2018)

Na filmy, jejichž obrazy jsou pevně zafixovány v dětské hlavě a jsou spojeny s určitými pozitivními vzpomínkami by se po pětadvaceti letech asi nemělo koukat... Kolik jen úderů schytal ten starý ořešák u babičky na zahradě vedle hromady poskládaného starého dřevěného oplocení, které v dětské představivosti byl klášterem Šaolin...? A to zásluhou především tohoto filmu. Ten posun ve vnímání filmového díla je neuvěřitelný: To, co jsme tenkrát viděli jako fascinující souboj dobra a zla - nám tehdy novými - zvláštními bojovými prostředky, dnes vidím jako směšnost s příšernými herci předvádějícími dobře nacvičenou gymnastiku a potřísněnými krví nepřirozené barvy. Přesto jsem v té legendární výcvikové části určité stopy působivosti našel i po těch letech a moji nejoblíbenější scénu, kdy hladový San Te hledá v jídelně zbytky rýže poté, co po zpackaném přeskoku vodního příkopu přišel pozdě na večeři, jsem si užil s patřičnou dávkou nostalgie. (04.01.2018)