Nenápadný půvab buržoazie

No, dobre. To by mohol byť celý môj komentár k druhému Bunuelovmu filmu (po Kráske dňa), ktorý som si pozrel v rozpätí niekoľkých dní. A opäť iba uznanie, nič viac. Je to dobre nakrútené, posolstvá sú väčšinou zrozumiteľné, ale film ma nechal úplne chladným a spokojnosť som pocítil iba pri záverečných titulkoch. (02.03.2012)

Tak ja vám neviem. Ja keď som hladný, tak sa jednoducho najem a nič mi v tom nezabráni. Okrem tejto kontroverzie ešte spomeniem, že Bunuelova zvolená forma, kde neviete, čo je realita a čo predstava, je takmer geniálna. Geniálne ale nie je obsadenie môjho neobľúbeného Fernanda Reya. Predstavovaná buržoázna spoločnosť je tiež poriadne odpudivá. Ja viem, že to bol zámer a takto ich mám vnímať, ale z filmu mi ostal negatívny pocit a nemám chuť ho s niekým dopodrobna rozoberať. (28.05.2012)

Několik bohatých, nafoukaných a nesympatických lidí z vyšší společnosti se snaží sejít a nedaří se jim to. Do toho je zde mnoho (většinou povedených) surrealistických snových sekvencí. Celé je to satira na tu vyšší společnost (tz. politici, církev...), která je docela povedená. Občas mě to i celkem pobavilo a celé to má zvláštní atmosféru, ale i tak mě to nebavilo a nedostalo tolik, abych tomu dal víc než 3*, byť to vůbec není špatné a ten film se mi místy docela líbil. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení, protože ten film skutečně má něco do sebe, pořád si na něj pamatuji spíš v dobrém a 39* si rozhodně nezaslouží. Takže dávám 4* (15.08.2019)

Je naozaj nekonečné, to ľudské vnímanie. A hlavne rôznorodé. Pre mňa ďalší z mnohých príkladov preceňovaných filmov, ktoré zbierali ceny a získali kultový status. Je to nápadité, ale je to suchopárne. Sociálna kritika na mieste, ale jej podanie je skôr trápne, ako vtipné, či parodické. Luis ma svojou tvorbou zaujal hlavne v nemom období, tu aj napriek tomu, že rozpráva aj jazykom, nielen obrazom, akosi stráca švih. (17.01.2021)

Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní výstava individualit jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou. (11.04.2011)