Nenápadný půvab buržoazie

No, dobre. To by mohol byť celý môj komentár k druhému Bunuelovmu filmu (po Kráske dňa), ktorý som si pozrel v rozpätí niekoľkých dní. A opäť iba uznanie, nič viac. Je to dobre nakrútené, posolstvá sú väčšinou zrozumiteľné, ale film ma nechal úplne chladným a spokojnosť som pocítil iba pri záverečných titulkoch. (02.03.2012)

Nenápadný půvab buržoazie zůstává z hlediska filmového surrealismu nedostižnou ukázkou toho, jak efektivně se dá tento umělecký (snový a podvědomí osvobozující) směr ve filmovém vyprávění využít. Luis Buňuel má oproti jiným filmařům, kteří točí v surrealistickém duchu, jednu velkou přednost, a tou je závažnost společenského sdělení jeho snímků. Nenápadný půvab buržoazie je na první pohled salonní konverzací, kterou však právě snová struktura vyprávění (realita x sen x sen ve snu) posouvá do fáze neobyčejně fascinujícího díla, které od doby svého vzniku (1972) vůbec nezestárlo a stále v sobě přechovává aktuální celospolečenská témata, mravními nešvary počínaje a buržoazními přežitky konče. Značně rozvolněná stavba scénáře, na němž Buňuel spolupracoval s legendárním Jeanem-Claudem Carrierem, podporuje humornou, téměř groteskní složku filmu. Buňuelův významný cit pro společenské podobenství, kvalita hereckých výkonů v čele s Fernandem Reyem v roli velvyslance Rafaela, a obrazová pospolitost dělají z Nenápadného půvabu buržoazie možná vůbec nejlepší "surrealistický film" všech dob. Na rozdíl od jiných totiž Buňuel umí se surrealismem zacházet tak, aby zbytečně neodtrhával pozornost od ústředního tématu a zároveň zůstal nedílnou součástí vyprávění. (25.03.2021)

Skvěle jsem se bavil. Zároveň musím podotknout, že to je jeden z filmů, na které nelze aplikovat klasické hvězdičkové známkování. Je to také další film, který zkoumá hranici mezi snem a realitou, přičemž realita v něm je stejně absurdní jako sny. Není to ale nic ve stylu Lynche, Bunuel na to jde z úplně jiné strany. Používá totiž především absurdní humor k tomu aby pověděl "příběh" který směřuje od nikud nikam (podobně jako hlavní postavy jdoucí po silnici). Příběh, který vás buďto bude bavit nebo nudit. Každopádně budete muset uznat, že má jistý nenápadný půvab. (27.11.2008)

Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu. (10.02.2012)

Zábavný sled scének skupinky naprosto zdegenrovaných lidí z vyšší společnosti. Bunuel se fakt předvedl. Vyloženě komické scény, které se povětšinou týkají jídla, prokládá zdánlivě nesouvisejícími situacemi, jako je biskup-zahradník, voják s krušným dětstvím nebo levicová teroristka, a četnými snovými sekvencemi, jak je jeho dobrým zvykem již od Andaluského psa. (22.03.2010)