Žid Süss

Rétorika velkých myslitelů v mnohých případech vedla vždy ke zkáze a zmaru, jak jsme již byli v nesčetných historických fragmentech obeznámeni. Na objednávku tehdejšího režimu byla tato ideologická selanka určitým poselstvím pro budoucí generace. Každopádně intervence v souladu Říšské mašinérie byla dozajista dosažena patřičnými aspekty. Myšleno v kontextu k lidským pohnutkům jako takovým, nehledě k náboženskému vyznání či rasové příslušnosti. (21.07.2022)

Nebudu tady rozebírat propagandistické motivy filmu, protože tak by film nešel hodnotit. Ale dialogy, režie a vůbec všechny formální prostředky filmu jsou nepovedené, film působí jako parodie na propagandistické filmy, ačkoliv je jedním z nejhorších. Herecky je film dobře obsazen, takže za to dávám tu jednu hvězdičku, ale víc ani ťuk. (10.06.2012)

Dívat se na Žida Süße je podivuhodně perverzní zážitek. Při jeho sledování si člověk vzpomene na Orwellovy "dvě minuty hněvu" z románu 1984, tedy na onen každodenní ceremoniál v zemi Oceánia, kdy obyvatelé jsou přinuceni sledovat film, který zobrazuje (imaginární) nepřátele státu, jak páchají zločinné, podvratné skutky - což u diváků zmíněného filmu vede k záchvatům slepé zuřivosti a nepříčetné touze domnělé, avšak nedosažitelné (protože neexistující) nepřátele rozdrtit. Z popisů chování dobového publika několika kin po návštěvě Harlanova Žida Süße (který údajně vidělo přes 20 milionů lidí) je zjevné, že i tento snímek splnil svůj účel: Odvrátil na chvíli pozornost obyvatelstva od skutečných a drásavých problémů válečných časů (a jejich původců) a vytvořil dojem, že za veškerým neštěstím stojí jakási tajemná, nesrozumitelná, zlá síla - židovské spiknutí. Pocit perverze spojený se sledováním tohoto filmu v dnešních dnech spočívá v jeho kompletní převrácenosti vůči aktuálním panujícím standardům politických hodnot - aniž by byly kompletně převráceny standardy scénaristicko-dramaturgické. Žid Süß totiž vypráví perfektně stereotypní příběh známý z mnoha současných mainstreamových produkcí: Dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni ostatní počestní občané musí čelit nástrahám perfidního padoucha, který se neštítí ani největší odpornosti. Drobná obměna vůči současným klišé spočívá v tom, že dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni počestní občané jsou spolek zuřivých rasistů, a vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí je spojeno s (naznačenou) fyzickou likvidací všech židovských obyvatel města. Tedy přesně v duchu citátu z díla šiřitele reformované křesťanské lásky Martina Luthera, který ve filmu také zazní: "Věz, ty bohabojný křesťane, že hned po Ďáblovi nemáš horšího nepřítele, než je pravý žid. V nejlepším případě by měl člověk zapálit jejich školy a synagogy..." (17.02.2010)

Ano, i takhle se dá adaptovat - úplně otočit smysl Feuchtwangerovy předlohy a zploštit ji na pohádku o hodných árijcích a zlém židovi, který kolem sebe s potěšením rozsévá neštěstí. Průměrný velkofilm, veškeré kontroverze pochází výhradně z propagandistického záměru, kterému je podřízeno vše - od kamery a hereckých výkonů, přes křivení historické skutečnosti až po davové finále... (24.08.2013)

Za zvrácený zcela obrácený výklad Feuchtwangerova skvělého románu. Ad dopitak: To je nesmysl, pokud se Jan Werich někde inspiroval při vytváření "svého" Rudolfa, pak u vynikajícího Harryho Baura, představitele Rudolfa II. v Duvivierově Golemovi (1936); odtud ostatně vítr fouká i v případě vévodova představitele.... (20.06.2008)