Chladné léto roku 1953

Na tomto filme som bol v letnom amfiteátri kedysi pred 89 v rámci Filmového festivalu pracujúcich a nadšene som pozeral na svižný sovietsky western odohrávajúci sa v sibírskych nehostinných drevených barakoch. Strieľačky a súboje medzi politickými väzňami a bandou hrdlorezov, to bolo naozaj čosi nezvyčajné. Po kopách sovietskych psychologických smrteľne nudných blbostí, rozoberajúcich vnútorné pnutia inak šťastnej pracujúcej triedy, ktoré sme nútene navštevovali ako školské kinopredstavenia som zrazu videl odsýpajúci dobrodružný akčniak! Otvorené, nesymbolické poukázanie na nespravodlivý stalinistický režim + spomenutá akčnosť v ruskom filme tej doby vo mne aj vyše 16 rokov po zhliadnutí vyvolávajú príjemné spomienky. (01.07.2005)

Viděl jsem v Chladném létu roku 1953 řemeselně celkem zdařilý film, plynoucí ze začátku v zajímavém odlehlém prostředí trochu chladně a nevýrazně... až do doby, kdy se z náhlého zvratu nestane drsný thriller, který upoutá svou nemilosrdnou syrovostí a silně neklidným napětím. Na svou dobu ve Sovětském svazu mohl být Proškinův počin, zdaleka nejen tímto aspektem, jak i více kolegů uvádí, odvážný. Jenže syrovost či odvaha proti proudu nemusí znamenat vše a přes tohle i pár hlouběji silnějších momentů (dialog u padlého stromu) to nakonec nebyl ten film, který by mnou během sledování více otřásl, zanechal v mysli strhující zážitek a který bych vnímal na stejné úrovni se spřízněnými domácími filmy jako Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof. K pocitově nejsilnějším nakonec pro mě patřilo pár pasáží podbarvených ústředním hudebním motivem. S odstupem dvou dnů volím po menším dilematu silné 3 hvězdy: [70%] (27.11.2023)

Sovietsky eastern, čo v preklade znamená western zasadený do východnej polovice zemegule s jasnými žánrovými pravidlami. Pre Proškina to znamenalo ale skôr vyjadrenie sa k dejinným udalostiam svojej krajiny, o ktorých niečo možno tušíte, ale nie je vôbec od veci si dopĺňať vzdelanie aj formou hranej kinematografie. Ak je úprimná a historické fakty nepodliehajú výrazne žánrovým pravidlám. Leto viac pripomína špagetti western, ktorý ešte nevznikol, pretože miera mŕtvol počas prestreliek a spôsob ich prevedenia vyvoláva občas cynický smiech. Každopádne o niečo drsnejšie, ako americkí bratia a najmä menej romantizujúce (vlastne vôbec), ako drvivá väčšina westernov. Ale to je dané aj obdobím, v ktorom sa príbeh odohráva, pretože sovietsky národ ho mal ešte živo v pamäti a prekrúcanie skutočnosti by sa Proškinovi rozhodne nevyplatilo. (31.03.2014)

V roku 1953, po Stalinovej smrti, udelil Berija amnestiu, nie však pre politických väzňov (medzi ktorými je aj neprávom na Sibír vyhnaný hlavný hrdina) lež pre obyčajných väzňov, zväčša vrahov a banditov. Skupina desperátov sa dostane do maličkej sibírskej osady, kde začne terorizovať obyvateľstvo, na odpor sa im postaví jedine vyhnanec, bývalý vojak, ktorý utiekol z nemeckého zajatia. Fascinácia a hold westernovému žánru prenesený na opačnú pologuľu, do krásnej a nehostinnej Sibíri, rozľahlej ako jedinečná ruská duša, žánrové klyšé a akýsi nadhľad spojený s rusky typickým pátosom dávajú za vznik ojedinelému filmu tak žánrovo ako aj obsahovo. Casting je precízny, (19.02.2007)

Plný počet dávám hlavně za konec. Tak bezútěšný a smutný. Ztracené roky, ztracené životy ... Tento film se dá opravdu nazvat eastern. Berija po Stalinově smrti propustil na svobodu všechny vrahy a celé podsvětí. Ti pak bezprizorně putovali zemí, loupili, znásilňovali, kradli, vraždili. Politických vězňů, mezi něž patřili např. i vojáci zajatí Němci ve druhé světové válce, se však amnestie netýkala. A mnohdy byli jediní, kdo vesničany bránil ... Ráda bych také upozornila na Valerije Prijomychova, který už bohužel zemřel. Svou roli ztvárnil skvěle. (25.10.2014)