Kdo z koho

Dalo by se říci, že se jedná o dokonalou satiru z prostředí střední školy v USA, která se opírá o velmi dobré herecké výkony, dobrý námět a slušnou pointu. Bohužel kulantní zážitek zcela pokazilo styl zracování. způsob, jakým se celá hlavní dějová linka odehrávala byl zoufale nudný. Nebýt skvělých herců, nejspíše by to šlo do kopru. Přitom potenciál veliký. I tak slušná zábava za 55%. (10.11.2020)

Mile komicke prekvapeni od jinak pro me nezazivne tociciho, ale dobre pisiciho rezisera (Alexander Payne) pojednavajici o volbe noveho prezidenta do skolni rady za podpory dobrodinskeho ucitele (prostanek Matthew Broderick), jez chce nasazenim protikandidata konkurovat ctizadostive Tracy. Od zacatku do konce to ma stavu a postavy jsou krasne napsany v cele s energickou a ambiciozni Tracy (strhujici teen vykon Reesse Whiterspoon). 80% (01.12.2006)

Filmek Election mě nadevšechna očekávání velmi pobavil. Je to chytré, nápadité, lehké, s myšlenkou a zvláštním smyslem pro humor, který mi celkem padl do noty. Střílí se tu težkým kalibrem do amerického snu, středního školství a nafoukaných kariréristických zmetků. Závěrečná scéna s "odpuštěním" a odjíždějící limuzínou je už jenom nádherná sarkastická třešnička na dortu. Takhle to vypadá, když si Amíci utahují sami ze sebe... a mně nezbývá než uznale zatleskat. (08.03.2009)

Veľmi úderná satira, ktorá je neprávom podceňovaná. Reese Witherspoon ešte v živote nehrala tak dokonale ako tu (možno v Pleasantville sa k tomu približovala; UPDATE: jej výkon vo Walk the Line prekonáva ten v Election), jej kreácia je naprosto úžasná a pravdupovediac som predtým ani neveril, že dokáže hrať takto skvelo. Ostatní jej dobre sekundujú - hlavne Matthew Broderick, ktorému je rola učiteľa-týpka tiež ako ušitá na telo. Jediným záporom filmu (pre niektorých to môže byť aj klad) je veľmi špecifický humor, ktorý skrátka nie vždy a nie každému sadne (v niektorých scénach nesadol ani mne), preto to nie je maximálne hodnotenie ale veľmi slušných 8/10. (28.08.2005)

Film, jehož alternativní název by mohl znít „Uklízečova pomsta“. Jedna z nejlepších novodobých amerických komedií a zároveň jedna z nejdůvtipnějších společenských (+ politických) satir od dob Prestona Sturgese. Též skvělá připomínka časů, kdy si Payne a Taylor nebrali servítky, nešetřili jízlivostí a svým hrdinům nic neodpouštěli (a nesnažili se nás přesvědčovat, že došli k nějakému prozření a stali se lepšími lidmi). Řeči o demokracii, morálce a etice jsou sice pěkné, ale veškerou svou sílu ztrácejí, když dojde na osobní zášť. Pak vychází najevo, že spravedlnost je slepá. Přinejmenším na jedno oko. To, co začíná jako duel odpudivě ambiciózní studentky a učitele jezdícího v ošuntělém Fordu Festiva, který to nedotáhl dál než na jednu střední školu v Ohiu, je posléze doplněno o hlediska dvou dalších vypravěčů a zároveň kandidátů na školního prezidenta (jeden z nich reprezentuje populismus, druhá nihilismus). Film tak nejenže tematizuje povahu americké demokracie (mýtus o rovných příležitostech pro všechny), ale zároveň je demokratickým způsobem vyprávěn, neboť zohledňuje pohled každé ze čtyř postav a uzpůsobuje mu i styl dané sekvence (16 mm kamerou točené scény s Tammy, subjektivní představy McAllistera). Každá z nich vnímá realitu pouze ze své perspektivy a na rozdíl od nás neví, že ostatní nejsou tak v pohodě, jak se jim jeví, což prohlubuje jejich frustraci z vlastního života bez naplněných kariérních ambicí, rodiny či přátel. Cyklická struktura vyprávění (a kruhy, ve kterých se neustále pohybuje a s nimiž je vizuálně spojován McAllister) a slova o roli náhody přitom napovídají, že člověk je proti některým skutečnostem bezmocný a neustálá snaha překročit vlastní limity jej bude akorát zas a znovu vrhat do deprese. Skutečnými vítězi jsou nakonec paradoxně dva „poražení“ (Paul a Tammy), kteří se nesnažili přesáhnout sami sebe a zůstali autentičtí. Kromě inteligentního scénáře, který se nebojí ambivalence, a hereckých výkonů přesně na pomezí karikatury a uvěřitelnosti, film vyniká využitím autentických lokací a neherců (v čemž se Payne přiznaně inspiroval Formanovými filmy) a propracovaností řady zdánlivě marginálních scén do nejmenších detailů (flashbacky představující Tracy, již zmíněné 16 mm scény s Tammy, opakující se motiv odpadků, které McAllistera pronásledují na každém kroku). Vtipná, chytrá, originální a nadčasová satira, nad kterou někde opravdu hodně přemýšlel, což zas o tolika nových amerických komediích napsat nelze. 90% (29.08.2009)