Ostrov

Řekněme si na rovinu, že je to vykrádačka. Ale když tohle dám stranou a budu se na to dívat jako na "český originál", tak se jedná o jeden z těch povedenějších českých filmů. Nejvíc jsem ráda za to, že si tvůrci odpustili takové ty české typické trapné fórky. Tenhle snímek jede na klasických vtipech, občas i na vážnost a funguje to. Jen jsem moc nevěřila chemii mezi Jirkou a Janou. (08.01.2024)

když vezmu v potaz jaká více či méně toxická díla u nás v posledních letech vznikají v rámci žánru romantické komedie je Ostrov vlastně naprosto v pořádku. Je tady vidět, že Havlík není úplný blázen a vztahová linka rozhádaného páru, který si k sobě na pustém ostrově opětovně hledá cestu funguje slušně i přes svojí průhlednost a předvídatelnost (včetně toho, že postavy se chovají docela rozumně a uvěřitelně). V čem Ostrov dost skřípe je ona survival linka, protože hlavní hrdinové (potom co se vyléčí ze zranění po pádu) na ostrově nijak nestrádají a i když se divák nedozví jak tam jsou dlouho, prakticky nic jim nechybí. Langmajer je navíc obdoba MacGyvera, takže je schopný vytvářet prakticky vše od různých zlepšováků až po nábytek. Nicméně o tom tenhle film není a cílová skupina pro kterou je určen to zcela jistě nijak řešit nebude...60% (18.05.2023)

Ale jo. Když pomineme že film vznikl aby si tvůrci nechali proplatit exotickou dovolenou, Langmajer a Plodková jsou skvělí a slušně vyváží debilní a těžko uvěřitelný scénář. Hlavně mě dožralo, že na ostrově 20x 100 metrů (jak nám ho tvůrci opakovaně ukazují záběry z moře) asi nebudou malé Niagary... (19.05.2023)

Dost tomu chybělo, větší tempo, větší náboj, víc vtipu, ale přesto to je po SAKRA dlouhé době konečně český film, který vypadá jako film a zasazením děje vybočuje z naší vidlákovské stereotypní šedi. Škoda, že příběh nebyl lepší (hravě to šlo sestříhat do poloviční stopáže), protože Langmajer a Plodková jsou super. (12.09.2023)

Není to napínavé, není to vtipné, není to dojemné. Prostě to jen je. Ostatně v případě režiséra Rudolfa Havlíka je to klasika. Přitom to zase začíná solidně. Vychladlé manželství Plodkové s Langmajerem tmelí jen dospívající dcera. On ji věčně nevnímá, raději pracuje nebo čučí do telefonu, ona se snaží si romantickou dovolenou vychutnat, ovšem pro podrážděnou reakci také nejde daleko. Uhozené je, že Langmajer k luxusní dovolené ve dvou svolil, ač už podal žádost o rozvod: což jí vlastně až tam oznámí jen tak mimochodem. Následuje předčasný odlet domů, který ovšem naruší zdravotní indispozice pilota pochybného letadla… zbytek je asi jasný. Zajímalo mě hlavně to, jak to snaživého Havlíka napadlo. Protože v tom žádný nápad není. Není to autentické (divák žádné ohrožení páru necítí, všechno potřebné najdou nebo si hravě vyrobí, šikulové, a ačkoliv třeba vidíme, jak v dané scéně na ostrově příjemně vane, vezme si Plodková do ruky provizorní vějíř a ovívá se – prostě to tam dejme, ať si ten hloupý divák myslí, že to tam ti dva mají těžký) a je plné chyb (objevující se a mizející šrámy na obličeji, hladce oholená Plodková), navíc Havlík opisuje, kde se dá (což u něho ostatně není novinka), a jeho prázdný a povrchní obsah, který se s realitou (a se vztahy) prostě naprosto míjí, ani moc nezachraňují samotní herci. Od nudného pošťuchování přejdeme k průhlednému sbližování a (vy)řešení vztahových bolístek. Každopádně jedno se musí nechat: aspoň mě to neuráželo. (30.08.2023)