Začalo to karafiátem

Zahrané je to skvěle, scénář postupuje logicky a moc jsem si užil ten nápad prohození partnerů doma jak v rošádě a co to komu přineslo, ačkoliv tedy s poselstvími inscenace moc nesouhlasím - v podstatě se ironizuje manželská věrnost, žít na hromádce je prezentováno jako pravděpodobně lepší volba, opět se dozvíme ten Plzákův blud, že nevěra utužuje manželství (že to říká zrovna on, kolik těch svých manželství asi udržel?), ostatně Plzák si tu zahraje svou komickou vsuvku také. V inscenaci sice nakonec k žádné nevěře nedojde, ačkoliv dvakrát je na spadnutí, ale je znát, že scénář a dramaturgii vedly ženy, protože chlapi se vlastně zachovají jako bačkory. Celou dobu jsem si vlastně říkal, že ti chlapi jsou buď pod pantoflem, že jednají, jak jednají, nebo to nejsou chlapi, protože jinak by jim scénář předepsal, to by chlapi fakt v reálném životě udělali - nechali by ženské jejich metafyzicko-romantizujícím problémům romantických filmů, a sami by se všichni čtyři sešli v hospodě na pivu, kde by své partnerky zdrbli, srdce si vylili a šli spokojeně domů. (17.10.2022)

Zábavná konverzačka, ve které parta vynikajících herců rozjíždí svižnou vztahovou šarádu se spoustou více či méně očekávaných zvratů, argumentů a vtípků s takovou kadencí, že jsem se ani na okamžik nenudil, byť věřím, že čím víc má člověk odžito a nazkoušeno, tím víc se bude bavit a užívat si každou scénu, a samozřejmě naopak. Naskýtá se přitom otázka, proč už se dnes netočí tak dobré věci, když to nepotřebuje ani velký rozpočet, ani náročnou produkci. Stačí jen kvalitní scénář, kterému vdechnou život výborní herci kočírovaní alespoň dobrým režisérem. Že by takových už dnes nebylo? (05.03.2019)

Volné, o něco komediálnější pokračování Kaviáru jen pro přátele. Excelují tu obzvlášť Petr Nárožný a Jiřina Bohdalová (hlavně díky nim ta komika tak nabobtnala), zaujme, že Vladimír Menšík a o 21 let mladší Jitka Molavcová tvoří krásný pár a jak moc Lubomíru Lipskému sedí civilní poloha. Ovšem i Iva Janžurová a Josef Somr (a jeho skoba) jsou skvělí. (25.05.2017)

Dudkův pokus navázat na skvělou inscenaci Kaviár jen pro přátele selhává především svou kompromisností: zatímco podstatně starší televizní snímek nesmlouvavě tepal maloměšťácké konvence a humorné prvky v něm spíše jen vyostřovaly kritický soud - trpkly jako prošlé placebo a důsledněji zesilovaly konfrontaci se zavrženíhodnou licoměrností, kritičnost pozdější, normalizační satiry tlumí to, jak z ní nestvůrně přecpané trčí sláma nevtipné komiky. Hrůza izolovaných domovů, které nahradily svět, vztahů, které se vyčerpaly setrvačným obelháváním se, většinou scén jen prosvítá. Jednoznačně se odhaluje opět jen tehdy, když se na scéně objeví Menšíkův Honza a jeho věčná „dívka“. Uspěchaně sepsaný scénář nebo opatrnost jim však neumožňuje poskytnout skutečnou životní alternativu: jejich linie se uzavírá pesimisticky, nikoliv otevřeně a odvážně, jak by si to každá svobodně cítící a milující bytost přála. (30.12.2020)

"Žárlení je nesmysl !!" To jistě je, ovšem tahle inscenace rozhodně taky.. Důmyslná ?? Jistě, zhruba stejně jako většina Dudkových bakalářek.. Asi jako kapesník.. Proč kapesník ?? Protože mi bylo málem do pláče, ale ne když Nárožný krájel cibuli.. To jen z téhle podezřele plzákovské šmíry až po okraj plné skvostných herců, tedy především skvostně nevyužitých herců, pro situační komedii jako stvořených, na čele s tradičně geniálním Vláďou Menšíkem.. (15.01.2017)