Strach má velké oči

Televizní pohádka, působící dojmem nekončící bezuzdné improvizace. Většinou takový koncept plodí podivné nedomrlce, ale občas se přihodí malý zázrak, jako právě tady. Vlastně neumím odhadnout, je-li o rafinovaný režijní záměr nebo naprostou a dokonalou znouzectnost, ale výsledek je rozhodně ujetý tím správným směrem, jistě především díky nádherně pitvorným hereckým výkonům všech zúčastněných. Malý zázrak uprostřed papundeklové šedi československých televizních pohádek sedmdesátých a osmdesátých let. Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: M-arta, gudaulin (13.05.2012)

Polívka je grunt a maso je špunt. Menu této komediální pohádky, která si přes všechnu ztřeštěnost uchovává i pohádkovost, je labužnické: herecky, scénáristicky (Jaroslav Pacovský) i hudebně (Jiří Václav) bezchybné. Slovní nápaditost - jména Magi, Bujón, Divobij, Chytrolín. A hrátky s Lesněnčiným jméném: Magi na Bujona v pozadí (přes Lesněnku): Zal/Lez/s - něnku jsem tě pokládala. (23.08.2009)

Jedna z nejlepších „moderních“ pohádek, co znám. Skvělé komediální výkony Janžurky a Hrušínského jsou mimo jakékoli *. 5 je málo. Havelka - škoda, že už jen zpívá a nehraje. Štěpnička umí, na divadle, ve filmu, v dabingu. Jo, když se talent v rodině zdědí, je na čem stavět (což neplatí o většině současných hereckých dětiček – můj!!! názor). Ty polívky a čarodějná kuchařka a popleta Havelka, tohle můžu minimiálně jednou do roka, spíš než všechny klasické princezny. Škoda, že nebyla co jsem na čsfd, nemohu doplnit žádným citátem. A byť jsem rak, tak tu polívku raději nee. (18.06.2008)

"Čáry, Maggi, houbelec...." Že je Iva Janžurová komička k pohledání, to není třeba myslím ani příliš zdůrazňovat. A je úplně jedno, jestli jde o celovečerní film nebo studiovou pohádku. Tahle ta je skvělá právě především kvůli jejímu podání čarodějnice Maggi. Třeba ty její svítící očička, když vábí mládence Divobije a Chytrolína na račí nebo želví polévku, to je prostě něco k popukání. A když se k Janžurové přidá Rudolf Hrušínský coby loupežník Bujon a střihne si spolu s Maggi divoký "flašinetový tanec", je o zábavu postaráno. Jako bunus vtipně zpomalený Chytrolín/Havelka. (24.10.2017)

Až do doby, kdy Hrušínský zatančil s bambitkou nad hlavou a zahřměl "já si dám zabijačkovou", jsem myslel, že jsem tuhle pohádku neviděl. Najednou jsem měl ale déžaví, vynořila se hluboko zasutá vzpomínka, jak moc jsem se Hrušínského v téhle scéně v dětství bál. Mimochodem, ta scéna by se báječně hodila do majorozemanovské Studny. Jinak herci svoje role silně přehrávali, což by tedy normálně nevadilo, protože to k pohádkám patří, ovšem v tomhle případě to zejména Janžurová šíleně přeháněla. Navíc mi děj připadal poněkud neúplný, vůbec jsem se nedozvěděl, co se stalo s oním tenistou, ze kterého zbyly akorát ty tenisky, co nosila Janžurová. A taky s tím kvalitním truhlářem, po kterém zbyly na zahradě akorát ty gumy z jeho dodávky, kterou přivezl pevný stůl a židle, jež vydržely, když do nich Divobij mlátil kyjem. A to přitom měl Divobij takovou sílu, že pouhým kýchnutím dokázal pohybovat těžkými předměty (hodiny bez kukačky, Janžurová, Hrušínský)! (20.08.2014)