Anděl zkázy

Včera som písal komentár k Viridiane, dnes k Anjelovi skazy. Oba filmy spája viac, než osoba režiséra, rok nakrútenia a Silvia Pinal. Oba sú temné a neľútostné pri obnažovaní tých, ktorým práve tento druh nudizmu nie je príliš po vôli. Tentoraz si Bunuel vzal na mušku miestnu honoráciu ocitajúcu sa v pasci, ktorá má vlastnosti vesmírnej čiernej diery. Potiaľ je všetko v poriadku. Na začiatok dobré, ale potom začína nesmierne zdĺhavý a pomerne nudný opis rôznych reakcií na novú situáciu. Ten je spestrený iba rukou z Rodiny Adamsovcov, ktorej význam ostal pre mňa skrytý, rovnako ako opakovanie úvodných sekvencií. A to sa deje až do konca, ktorý je príležitosťou pre nový začiatok. Treba tento film vidieť. Stačí však iba raz. A dosť by som sa čudoval, ak by niekto ochkal nad úžasným umeleckým zážitkom z neho (myslím bez potreby divadielka pre okolie). (04.05.2011)

Skvělá zhovadilost. Jen u Nenápadného půvabu buržoazie jsem si říkal, kde Buñuel přišel na tak malém prostoru k takovému množství nápadů. U Anděla zkázy je hodně výrazná hlavní myšlenka, zhruba od půlky se však zábavnost hlavní dějové linie, na ještě menším prostoru, než má Buržoazie, vyčerpá a poté už snímek tak nabitý není, s výjimkou konce samozřejmě. (22.05.2010)

Docela mě tu pobavil onen termín "artový sitcom". S trochou nadsázky by se takhle dal Anděl zkázy určitě označit. Nebo možná absurdní sitcom. Městská elita je "zamknuta" (zdali časovým paradoxem nebo nějakou anomálií společneského bontonu neznámo) v jedné místnosti honosného domu, kterou bůhvíproč nemůže opustit, a na tomto divadelním prostoru se začne odehrávat fraška, plná nesmyslných dialogů a nepochopitelných činů jejích rezidentů. Architekti, doktoři a podnikatelé se začínají pozvolna vzdávat svých (zdánlivě) neotřesitelných společenských zvyklostí a kodexů a nakonec se nechovají o moc lépe než zvířata. Navíc v nich hlad a paranoia začínají probouzet touhu po oběti viníka, kterým se nakonec stává hostitel. V té chvíli už úsměv tuhne na rtech... No a konec je tak skvělý, jak jen si u Buňuela můžete přát. 90% (29.11.2006)

Anděl zkázy si i po letech drží čestnou pozici nejneuchopitelnějšího bijáku, co znám; působí jako anekdota vyprávěná tak rozvlekle a s tak vážnou tváří, až se člověku ani nechce smát. Nebo taky jako katastrofický film bez katastrofy, v tom se podobá mému oblíbenému Dnu sedmému, osmé noci, ale nemá pro mě jeho intenzitu, snad že loupání masek z příslušníků nóbl společnosti není téma, které by se mě nějak zvlášť dotýkalo. I když Ángel exterminador právem patří k všeobecnému vzdělání a mezi podivností a normálností se pohybuje neopakovatelným, ba fascinujícím způsobem, v jiných Buñuelových absurditkách nacházím víc hloubky i zábavnosti. (09.10.2014)

Velice dobre tema na ukor spolecenske smetanky, na to jsme u Bunuela zvykli. Myslim si vsak, ze onu absurditu mohl vest jeste dal a vedle podobneho snimku stejneho rezisera Nenapadny puvab burzoazie, film vypada jako daleko mensi ( i kdyz starsi ) bratr. Misty jsem se neubranil a zacal se i nudit, slabsi ctyrka. (26.01.2008)