Owari no Seraph

Zábavně eklektická postapo-military-fantasy upířina, která neuvěřitelným způsobem mixuje všemožné motivy, které tvůrcům připadaly cool. Tedy meče a bílé rytířské pláště (na straně upírů), dokonale padnoucí vojenské uniformy (na straně lidí), kouzelné démonické zbraně, moderní vojenskou techniku, lolitky v minisukních, podivná monstra v sutinách měst, nechutně dekadentní šlechtu, fanatickou klanovou vojenskou elitu a v neposlední řadě elitní bojovou jednotku složenou z teenagerů, odhodlaných vyhrát válku proti upírům a přitom zachránit kdekoho na potkání. V první polovině se tahle partička dává dohromady a podstupuje zkoušky, v druhé poněkud chaoticky bloudí troskami města a sem tam absolvuje nějaký ten souboj. Hlavní hrdina je pochopitelně obdařený děsivým traumatem a z něj plynoucí umanutostí, daří se mu ale působit docela sympaticky. K tomu máme ještě atraktivní dějovou linku s přítelem z dětství, kterého pokládal za mrtvého a kvůli kterému musí ve finále čelit docela hororově pojaté krizi loajality. Pro všechny příznivce ujetého military fetišismu skoro povinnost, pro ostatní jen na vlastní nebezpečí. (16.01.2021)

Přímé pokračování první série jede podle osvědčeného sequelového vzorce všeho víc. Takže víc intrik a podrazů ve stylu každý na každého, víc soubojů, víc vzájemného zachraňování, víc posedlosti démony a víc konfliktů mezi vojenskou disciplínou a oddaností přátelům. Celá druhá polovina se vyznačuje působivou akčně-válečnou atmosférou, se zdařilým navozením pocitu v podstatě beznadějného boje proti silnějšímu nepříteli, a dojde i na druhé setkání dlouho oddělených přátel, podobně dramatické, jako bylo to první. Slovo rodina tu padá stejně často jako v pozdějších dílech série Rychle a zběsile a brané je ještě vážněji, ale v kontextu tohohle šíleného světa, kde vlastní nadřízení neváhají obětovat kohokoliv z pěšáků pro své ambiciózní cíle, to dává smysl. Nejzábavnější je ovšem závěrečná bizardní interpretace biblických motivů, konkrétně těch ze Zjevení svatého Jana (známějšího jako Apokalypsa). Právě z ní si autoři berou motiv zlatých trubek, které vyvolávají ty nejmocnější anděly - serafy, zde zpodobněné jako strašlivé bytosti, schopné zničit svět a vyhubit všechno živé. "Andělé jsou nebezpečnější než démoni." Teda, ještě štěstí, že se kardinál Duka nedívá na anime, protože z tohohle pojetí křesťanské teologie by ho určitě kleplo. (19.01.2021)