Režie:
Sarah PolleyScénář:
Sarah PolleyKamera:
Luc MontpellierHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Jessie Buckley, Claire Foy, Ben Whishaw, Rooney Mara, Frances McDormand, Sheila McCarthy, Judith Ivey, August Winter, Kira Guloien, Will Bowes (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Strhující příběh úzce spjaté skupiny žen, které jsou součástí izolované náboženské komunity, v níž dochází k šíření sexuálního zneužívání. Po tomto děsivém zjištění se musí rozhodnout, zda svým útočníkům odpustí, nebo kolonii navždy opustí. Odvrácení pohledu od ohavného zločinu k jeho důsledkům ukazuje pozadí patriarchálního útlaku, náboženských imperativů a rozporuplných hodnot, které ovládají komunitu. Natočeno podle skutečných událostí, jež zachytila ve svém románu Miriam Toews. (mac000)
(více)Videa (2)
Recenze (42)
Jen těžko věřím kontrastu mezi neznalostí základních zvyků či slov a až erudovanými projevy na nejrůznější témata. Pokus o myšlenkovou bohatost se tak ztrácí s nutností vytvořit nejzákladnější dramatický oblouk. Zdánlivá akademická jistota se skrývá ve vyprávěcí strohosti, v silném tématu a samozřejmě v účasti věčného kritického štístka Frances McDormand. V úloze filmového diváka a nikoli rozhlasového posluchače se ale cítím nemálo ošizený. ()
Napadá mě v tuto chvíli hned několik divadelně laděných dramat o hledání viny, rozřešení a potažmo trestu, založených na dialozích a odehrávajících se převážně v jedné místnosti, které bych klidně přiřadil k jedněm z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Snímek Women Talking však na tuto ligu nemá. Ani v nejmenším. Jeho tíživé téma je jedna věc, ale veškerá diskuze na něm založená je podaná zcela nahodile, doslovně, nedůsledně a když to řeknu lidově, tak taky úmorně a nikterak zajímavě. Přemrštěnou hereckou exhibici v jedné stodole můžete provést ve chvíli, kdy máte v rukou opravdu plodný scénář, což se navzdory ocenění Oscarem pro nejlepší adaptaci zde nestalo. A nyní mě nechte, abych dlouze a opakovaně pohovořil o svých dvou koních... Ne, toho vás na rozdíl od tohoto filmu já ušetřím. ()
Pekný poetický film je zároveň paródiou seba samého. Logické diery nejde ignorovať. Ad 1 negramotné ženy proste nemôžu rozprávať takto erudovane. Ad 2 je SPOILER: na konci sa vypravia do sveta s kolónou vozov plných žien, detí, dobytka a batožín, ktorá by zobudila aj mŕtveho, ale tu si naopak žiadny z chlapov vo vnútri kolónie nič nevšimne. ()
Prvých desať minút pôsobí zaujímavo a vyspelo. Či už formálne alebo príbehovo. Prostredie aj základná myšlienka je zaujímavá o to viac, že či už sa jedná o komunitu alebo normálnu spoločnosť v meste alebo na vidieku, veci spomenuté v tých desiatich minútach sa dejú a sú stále aktuálne. Potom ale nastáva konverzačná fraška, ktorá smeruje k peknému a citlivému vyústeniu. Ale čo z toho, keď tá konverzácia medzi postavami je smiešna. A to je jadro problému celého filmu. A aby som to vysvetlil. Na dedine sa rozpráva inak, v meste sa rozpráva inak. Inak medzi sebou komunikujú tí čo čítajú a inak tí čo nečítajú. Celý čas som mal v hlave úvodnú scénu z Werckmeisterových harmónií, kde prostoduchý mladík vysvetľuje ožranom v krčme slnečnú sústavu. Tá scéna odpovedá mentalite osadenstva krčmy a tým pádom má možnosť zarezonovať. Ale skúste mi vysvetliť ako ženy, ktoré sú negramotné, nevedia čo je to čiarka, nevedia v ktorom štáte sa nachádzajú a ktoré aj napriek tomu poznajú slová ako pacifizmus a antibiotikum môžu viesť také filozofické debaty? Skúste zastaviť akúkoľvek ženu na ulici, ani spolovice sa nebude vyjadrovať tak, ako negramotné ženy v tomto filme. A to isté platí aj u mužoch. Pôsobí to smiešne. Nepoznajú písmená, hlasujú tak, že sa podpisujú x - kami pod obrázky reprezentujúce názor, ale zároveň sa oháňajú postavením, uvedomelosťou a vyspelosťou. Rovnaká blbosť, ako keby parta mužov v krčme prišla na to, ako zbaviť svet vojny. Ak to malo fungovať, mal sa zjednodušiť jazyk - pacifizmus malo nahradiť spojenie - nebojovať ( bolo by to v mnohom údernejšie), alebo nemali byť dievčatá negramotné. Slovná zásoba ako u vysokoškoláčok ale zároveň si jedna z postáv myslí, že zomiera, lebo sa jej zarosili okuliare. Prapodivná vec, ktorá ma slúžiť ako pripomienka útlaku. Má byť vážna a inteligentná, ale stáva sa prehnane politickou a neuveriteľnou. A pritom sú tam špičkový herci a natočené je to citlivo a dobre. Som zvedavý, či to bude v niekom rezonovať aj o mesiac. ()
Women Talking je letošním outsiderem oscarové sezóny, na status černého koně poté spíše nemá. Silně rezonující téma v součtu nezvládá příliš prodat, kdy se ukazuje staré známé pravidlo, že všechno fungující na papíře nutně nemusí fungovat v audiovizuální formě. Sarah Polley tak mohla natočit v jistých kruzích rezonující adaptaci rezonující knihy s rezonující tématikou, samotné silné téma ovšem kouzlo nedělá. Zvlášť v případě, že je tolik prázdné.... ()
Reklama