Bandité v Miláně

Už úvodní cca čtvrthodinová pasáž je plná nápadů a dynamická - flashforward konce lupičské bandy je nám předložen jako flashback vzpomínajícího vypravěče/ detektiva, který zároveň formou interview podá obecné informace o růstu zločnnosti v Miláně (např. filmově zajímavou formou myšlených rekonstrukcí typologický případů, jež detektiv jen komentuje voice-overem, které nakonec doplní skutečná rekonstrukce, na níž je osobně přítomen). Do tohoto rychle se míhajícího úvodu jsou vkládány ony flashbacky (vlastně flashforwardy), díky sledování paniky Miláňanů divák zprvu netuší, jakou linii příběhu bude sledovat, až nakonec vykrystalizuje hlavní příběhová osa. Ta je již vyprávěna konvenčně a je zajímavé (ať již to považujete za klad či zápor), že v závěru se k dokumentárnímu stylu vůbec nenavrátíme. Dino De Laurentiis vždy uměl sehnat a zde také sehnal dostatek peněz, takže davové a akční scény rozhodně nedělají ostudu, naopak. (17.10.2014)

Zklámání a to veliké, začnu od konce a potvrdím, že ten je parádní a po zádech mi přeběhl mráz, ale kdybych tušil, že taková scéna bude jenom na konci, na film bych se vůbec nedíval. Zbytek je totiž dost ukecané krimi, které je obohaceno o dokumentární – retrospektivní pohledy s vypravěčem. V podstatě je tu jen pár vloupaček do bank, několik mrtvých a svým způsobem to jisté krutý film je, neboť umírají především nevinní lidé, tentokrát mne to ale nechalo naprosto chladným. (09.04.2011)

Jeden z mnoha pokusů o natočení evropské gangsterky poněkud jiným způsobem. Bandité v Miláně jsou dodneška zajímaví především živočišným výkonem charismatického Gian Maria Volontého v roli bezohledného šéfa gangu a divokou mnohaminutovou automobilovou honičkou ulicemi velkoměsta. Ten film má energii, slušné tempo a zajímavý námět natočený na základě skutečných událostí, sráží ho ale dva už v komentářích zmíněné problémy. Za prvé, a to především, film jako by se skládal ze dvou radikálně odlišných částí, které spolu moc nejdou dohromady. První přibližně třetina je kvazidokumentární, kdy šéf policejního oddělení líčí novinářům situaci na poli zločinu, a zbytek, který tuto formu opouští a změní se v klasickou kriminálku. Druhý problém spočívá v postavě policejního důstojníka, který se chová jako afektovaná namachrovaná hollywoodská hvězda. Působí dost nesympaticky a netvoří přirozenou protiváhu zločinecké skupině. Celkový dojem: 65 %. (13.05.2016)

Jeden z těch lepších zástupců ´poliziotteschi´ žánru. Ta polodokumentární forma, která převažuje zejména v 1.půli filmu, dodává ději punc autenticity a osobitosti, kterou jsem v žádném jiném filmu tohoto žánru, tak populárnímu v 60. a 70. letech, nezaznamenal. Ze začátku je to taková představovačka hlavních aktérů, banditů a policistů, nezúčastněně doprovázena hlasem vypravěče, aby se pak spustilo zhruba dvacetiminutové akční inferno, s výbornou automobilovou honičkou, jejíž jedinou slabinou je nerealističnost, kdy si kulky vypálené z bezprostřední blízkosti jen málokdy najdou svůj cíl. Samotný konec, s hrozivým smíchem Volontého, je výborný. Mimochodem Gian Maria Volonté byl herecký chameleon, který tak protikladné role – gangstery, policisty a soudce – střídal s neobyčejnou lehkostí a uvěřitelností. Naproti tomu slabinou filmu je jednoznačně postava policejního komisaře, nevěrohodně zahraná, hodně na sílu chtěná macho figurka s nerozlučným cigárem v hubě. Tohle se Tomasovi Milianovi, jindy výbornému herci, moc nepovedlo. (18.01.2016)

De facto hraný dokument o vzestupu i pádu jedné lupičské bandy, který co do zmapování nezapomíná ani na jejich rodiny a potenciální oběti. Kromě excelentně psychopatického Volontého nemá žádný z herců příliš prostoru k vyniknutí a celý děj probíhá jasně a přímočaře, ale i tak se jedná o pozoruhodnou podívanou, která má co říct i dnes. 75%. (20.08.2016)