Děti Nagana

Velmi mě v takovém filmu překvapil ten cit pro ty vzpomínky z dětství a lásku k tomu sportu. Hynek Čermák je dokonalý mentor dětí a hnací motor celého filmu a skupina těch hokejistů je vybraná velmi dobře a u nikoho nebolí jejich herectví, což je velký problém českých filmů i seriálů. Tvůrce Dan Pánek to měl lehčí v tom, že ho Nagano přesně trefilo ve správném věku a těžší naopak v tom zhmotnění vzpomínek na plátno (dobové reálie naprosto přesné, co si pamatuji ze svého dětství, ne tolik vzdáleného od děje filmu, jen ta Angličtina pro samouky ve škole mě trošku trkla), ale dle mého se to povedlo výborně a pětikvalt uděluji za perfektní režii a neokoukanou kameru hlavně v druhé polovině. Nyní jen budu doufat, že postupně film vyhoupne do červené, kam bezpochyby patří i kdyby to byla pro většinu lidí jen pohodová sedmička. (15.01.2024)

Taková nostalgie, úplně jsem se v tom viděl! V době Nagana mi bylo tolik, co hlavním hrdinům a taky jsme takhle hrávali na ulici. A kdybych taky takhle dostal brankářskou helmu (a betony, bože!!), roztál bych blahem! Jasný, děj lehce předvídatelný, nějaký hluchý místa tam byly, Nagana tam taky mohlo být klidně víc (tehdy mi přišlo, že hokej byl úplně všude, hokejem jsme žili naprosto všichni, i ti největší ignoranti), ale budiž. Skvělý konec, musel jsem zatlačit slzu. V trendu vzpomínání na devadesátky, se u mě tento film zatím trefil nejvíce. Ale pochopil bych, že třeba lidi, co to hokejový šílenství nezažili, tak to nemusí tak docenit, nebo na to koukají jinýma očima. (02.03.2023)

Děti Nagana je film, který kromě svého názvu ničím nevyčnívá z klasického českého průměru. Příběh je předvídatelný, a z hereckých výkonů se budete svíjet ukrutnou bolestí, ale i přesto se jedná o příjemnou oddychovku, u které se zasmějete a třeba si i zavzpomínáte na dětství. Není to mistrovské dílo, ale lepší než pukem do zubů. (28.05.2023)

"Na Senators nikdy nesázej! Nemám je rád!" Senátorům fandím od roku 1993, kdy se vrátili do NHL, takže touto větou kleslo hodnocení o 20%. Nagano je něco, co nejde ani zopakovat (opravdu poprvé nejlepší hokejisté světa proti sobě a na neutrální půdě! Turnaj století, není něco, co jme si vymysleli my, měla to být přehlídka hráčů z NHL a finále bylo předurčeno pro USA-CAN, ale oběma jsme vystavili stopku my...), ani k ničemu jinému českému přirovnat (pravda, několik legendárních sportovců by se našlo, ale na Nagano to prostě nestačí)! Jak velká věc to byla, dokazuje o 20 let později dokument Pásky z Nagana a na nich zachycen všeříkající pohled z druhé strany. Film se veze na té nostalgické vlně a oblibě hokeje (tady přesněji hokejbalu) obecně a popisuje příběh jednoho, kterého Nagano inspirovalo. Je to fajn natočeno a v pohodě to utíká. I když je to na mnoha místech předvídatelné, nevadilo to. Ale fakt mě celou dobu skoro vytáčelo, že se Dom snaží chytat kšiltovkou! Tu blbou lapačku mu taky mohli z něčeho spíchnout. Je to dost důležitá součást výstroje golmana... Ale bylo to fajn. (23.09.2023)

Věřím, že pokud bych byl hokejový fanoušek a zažil bych řádně vítězství v Naganu (tehdy mi bylo jen šest let), určitě bych vnímal Pánkův film jako splněný sen. Jako sportem nepolíbený divák jsem si přesto projekci vcelku užil - zejména díky veskrze civilním hereckým výkonům a dobové atmosféře. Vedle přípravy na velký mač, což mi připomínalo Vybíjenou, která byla ale o dost ulítlejší, se film soustředí i na mezilidské vztahy a má tak širší záběr. Tvůrci mohli klidně zapojit více humoru, ale i tak - lepší tři hvězdičky. (15.05.2023)