Birdie Wing -Golf Girls' Story-

Hraní golfu je za mě příjemná a zábavná kratochvíle na čerstvém vzduchu. Na druhou stranu sledování golfové hry v televizi je většinou docela solidní nuda. A tak bych asi měl ocenit cokoli, co mi dokáže podávat golf v televizi přitažlivou a zábavnou formou. No jo, ale já i po třinácti dílech tápu, jestli je to celé přitažlivé proto, že je to barevný a docela ucházející sportovní šónen, během jehož první poloviny jsem si z nějakého důvodu vzpomněl na začátky Megalo Boxu, nebo je to proto, že autoři zcela nenápadně hrají na mé nejnižší pudy a nacpaly seriál spoustou skrytého sexuálního napětí, yuri baitu a fan servisu. Nějak ještě teď přemýšlím nad tím, co mi k téhle problematice říká to, že i v openingu mám scény, kdy obě hlavní hrdinky předvádí nenápadně na pozadí cosi, co vypadá jako ahegao. Stejně tak jsou tu některé dialogy a situace u kterých jsem měl dojem, že tady jde ve scénáři spíš o splnění snu nadrbaného puberťáka než o snahu předvést sportovní anime. „A co mi nabídneš na oplátku? --- Svoje tělo!“ Ale třeba se pletu a nic takového tam vlastně není… No budu to sledovat i druhou sezónu v zimě a zkusím přijít na to, jestli se mi to celé líbí, nebo nelíbí, zatím dám 5/10 s tím, že SPOILERY začátek mě zaujal, i když mi ty hrátky s mafiány přišli občas přitažené za vlasy, stejně tak jsem měl problém třeba uvěřit tomu, že Eve dorazí do Japonska, hned nějak záhadně umí místní jazyk „Ty umíš Japonsky? Jo, asi jo…“aniž by mi to někdo zkusil vysvětlit a na falešné papíry jí bez problémů hned vezmou na elitní golfovou školu. KONEC SPOILERŮ Celý ten progres v příběhu je prostě potřeba brát s hodně velkou rezervou a přivřenýma očima. Samotný golf je hezky barevný, jsou tu dokonce i pojmenované některé údery jako v těch nejtypičtějších sportovních anime. Některé charaktery, včetně hlavní dvojice, jsem si taky dokázal docela oblíbit. No a líbí se mi styl animace (hlavně postav) i když prostředí (golfová hřiště) občas vypadá trošku uměle a prázdně. (27.02.2023)

Ale jo, druhou sérii jsem si užil o něco víc než tu první. Ubylo toho divného juri baitu, kterým byla první sezóna nacpaná, přibylo sympatické rivality mezi hlavními hrdinkami a u posledního dílu, kdy jejich šónenovské golfové schopnosti doslova fúzovaly dohromady už jsem se nepokrytě bavil. Zůstal i starý známý opening, tvůrci jako by věděli, že je mezi fanoušky velmi oblíbený a že refrén asi nikdo nezpívá jako „Venus Line…“. Škoda že můj dojem tentokrát kazí fakt, že první polovina a řešení ztráty paměti a toho, kdo je vlastně čí dítě, byla jak z nějaké ne zrovna povedené mexické telenovely. Sice to dávalo smysl, přinášelo to do vztahu obou dívek určité nové koření, ale jako zápletka to prostě působilo tak nějak lacině… Ona i ta druhá půlka měla svoje velké drama, které vlastně bylo pro sportovní anime docela velké klišé, ale tady moc kritizovat nechci, přeci jen když se řeší zdravotní problémy, tak se do příběhu najednou s těmi svými dokážu mnohem lépe vcítit a tady to dávalo seriálu poměrně milý hořkosladký nádech, který pak nechal o to víc vyniknout sympatickému zakončení. A právě díky samotnému konci a povedené poslední epizodě jsem i chvíli přemýšlel o slabých 4*, ale nakonec s chladnou hlavou, kdy jsem si vzpomněl právě na tu pro mě ne moc záživnou první půlku, dám radši silné 3*. 6,4/10 (24.06.2023)