Režie:
Gina Prince-BythewoodScénář:
Dana StevensKamera:
Polly MorganHudba:
Terence BlanchardHrají:
Viola Davis, Thuso Mbedu, Lashana Lynch, Sheila Atim, John Boyega, Hero Fiennes Tiffin, Masali Baduza, Jayme Lawson, Adrienne Warren (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Snímek Válečnice vypráví pozoruhodný příběh Agojie, ženských bojovnic, které v devatenáctém století chránily Dahomejské království v Africe se zdatností a odhodlaností, kterým se nikdo nedokázal vyrovnat. Film, který se inspiruje skutečnými událostmi, sleduje emocionální a pozoruhodné úsilí generálky Nansici (oscarová Viola Davis), která cvičí novou generaci rekrutek a připravuje je na střet s nepřítelem, který je odhodlaný zlikvidovat jejich životní a kulturní hodnoty. A to jsou věci, za které je zkrátka nutné bojovat. (Falcon)
(více)Videa (6)
Recenze (113)
║Rozpočet $50miliónov║ Tržby USA $66,602,921║ Tržby Celosvetovo $91,702,921▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Taký predvoj Wakandie, na černochov si veru nedošľapnete po novom, keď sa to neberie moc vážne dá sa to v celku dobre užiť. Afrecké fitnes amazónky to kosia hlava nehlava a boh chráň aby sa im niekto postavil do cesty. /70%/ ()
Třicet případů majorky Nwubutu novodobého kokotporátního neomarxismu. Jebat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „s pěstí v hubě a trochou benevolence lze se skřípěním zubů sem tam ignorovat“ Akční / Drama, ovšem pokud tohle nějaká levičácká kunda zase anotuje jako „historický“, nezbývá, než praštit hlavou do zdi s konstatováním, že Honza byl taky děsně kůl estébák a jeho „skutečné příhody“ zobrazovaly „pravdivě a historicky naprosto věrně“, a ani trochu demagogicky, jeho spravedlivě hrdinný boj proti odporným imperialistickým a pravicovým živlům, bránícím budování toho nejsprávňáčtějšího komunismu. Tedy ideologii, kterou ještě nedávno všichni ti dnešní finančně motivovaní angažovanci otevřeně nenáviděli a snažili se ji i stavět mimo zákon. Vykopali jsme ji ze dveří a ona náhle přichází oknem. Satanžel Zěmeplacku obývá přes 70 % lehce manipulovatelných vypatlanců, nevzdělanců a jiných kohochlebajíš bezpáteřních hovad, kteří prostě nepoberou, nebo je jim úplně u prdele, že s nimi někdo manipuluje, slastně přežvykují a píčou, že „právje vyděly akčňják roku“. Toto další levicově rieffenstahlovské rasistické svinstvo, plné demagogického zkreslování nejen kultury a historie, je o to nebezpečnější, že je opět docela výpravně, poměrně poutavě a pro ty nejbystřejší i náležitě pateticko kýčovitě natočeno. Čím více se nebude těmito ryze účelově manipulativními zkurvenostmi otevřeně pohrdat, tím více jich bude vznikat, a tím dříve se naplní praxí osvědčená poučka soudruha Géblse o té stokrát opakované lži … A než se nadějeme, začne se zase perzekuovat, věznit a možná i likvidovat každý, kdo hlásá jinou než stranickou „pravdu“ (Už to pomalu začalo!). Pokud se tedy koloniální soudruzi vehementně pseudoaltruisticky snaží vzhledem k jimi zcela jednostranně nově stanoveným a vehementně dicktovaným „morálním“ společenským kodexům pseudoinkluze a pseudodiverzity revidovat (čti „otevřeně lhát“) historická a geopolitická fuckta, aby jim potomci téměř výhradně otrokářskými černochy nadšeně prodávaných černých otroků dnes nepodpalovali nemovitosti, budiž, ale jeden tak nějak očekává spravedlivě nerasistický přístup ceteris paribus. To znamená, že bylo-li již například „nade vši pochybnost“ audiovizuálně prokázáno, že nám v raném středověku plundrovali sever negrovikingové či anglosaská šlechta byla odjakživa samý mouřenín, nevidím jediný důvod kromě zřetelného rasismu, proč také naprosto „pravdivě“ neaplikovat onu kýženou diverzitu mezi ty rovněž zcela „objektivně“ vykreslené západoafrické čokofeministky Wakandy 19. století, progresivně stavějící již tehdy hliněné hrady velikosti Karlštejna, kombinované s budhistickými chrámy. Vždyť není nejmenších pochyb, a to na základě nevyvratitelně doložených „historických fucktů“, že v Beninských kmenových válkách, kam očividně už v roce 1820 dodávali Benetton a Addidas pastelová trička i kangy, nebylo pro modrooké blonďáky a zrzky kam plivnout!!! Tak proč, dpč, naprosto přirozeně a nenásilně nehrál aspoň toho krále Redford, „tehdy zcela běžného“ palácového transvestitu Jeník Depp a hlavní slizkou bojovnici třeba Kidmenka??? Já vlastně vím dobře proč, ale nechám ty negramotné ghanské pastevce, emancipované togské hospodyňky a Piráty, pro které je film určen, schválně tápat. ()
Průměrný historický válečný kousek, který vyčnívá hlavně svým zasazením. Bohužel to nebylo vůbec zužitkováno ani skrze pořádné souboje a masakry, jedinečný kulturní rozdíl nebo hudební a vizuální podkres. Místo toho dostáváme mix klasických příběhů, kterému chybí soustředěnost. Je to film o mladé holce stávající se válečnicí? O navázaní vztahu matky a dcery? O romanci ze dvou různých světů? Nebo snad film o velitelce, která chce to nejlepší pro svůj lid? Všechno najednou, ale nic z toho nefunguje, tak dobře jak by mělo a mohlo, protože to skáče mezi sebou a navzájem se to plynule nerozvijí. Je to bohužel krkolomné a v tomhle ohledu často název Woman king působí zavádějícím dojmem. Místo soustředění se n hlavní linku, která má pár vedlejších postav s vlastními motivy, tu máme nesourodý mišmaš. Viola Davis mě poslední roky začíná víc a víc nudit a tady mě už definitivně nebaví, ostatní herečky jsou super, ale třeba hlavní mladá hrdinka je nic moc postava, která je místy spíše otravná. No a korunku tomu nasazuje místy podivně povznášející hudba, nehodící se do tónu některých scén. Po všech stránkách promarněný potenciál, který sice je koukatelný, ale na zadek vás neposadí. Škoda, mohlo to být něco speciálního, snad bude příští návštěva africké historie povedenější. ()
Teda musím přiznat, že od tohoto filmu jsem zase tak nějak moc nečekal, ale s o to větší silou mě sestřelil. Jedná se o mistrovskou filmařinu, která se v této době až tolik nevidí. Prakticky na 135 minut se stáváš součástí ženskýho válečnýho Agolije a poznáváš jejich vnitřní svět, od tradic, po techniky boje, vztahy, prostě vše co k uzavřené komunitě patří a opravdu mě tohle vyprávění rychle a emotivně požralo. Nejde jen o způsob vyprávění, ale i způsob natočení, přehledně, tam kde má mít film tvrdost a drsnost, má tvrdost a drsnot, tam kde má film bolet, tam bolí, tam kde má film vyprávět, tam vypráví a to vše zpadá dokonale do sebe. Podpořeno výborným soundtrackem a nejedením kvalitním hereckým výkonem, já musím zmínit Thuso Mbedu charismatická mladá herečka, která si postupně krade celký film pro sebe a je neskutečná, je to poprvé, kdy v případě Oscara si budu jist, že je předán nikoli za barvu pleti nebo pohlaví, ale za exceletní herecký výkon. Ono v souvislosti o Oscarech bych tady kliďo, píďo mluvil i v souvislosti s režií, kamerou, hudbou nebo i kostýmy. Možná to na první pohled není úplně ten nejnápadnější film v kinech, ale o to více chutná, když se začne na plátně rozbalovat. Ten pocit, když se ti pocit ze super filmového zážitku začne proměňovat v neskutečnou euforii a ty víš, že tady bude solit jednu hvězdu za druhou. ()
Generálka Nanisca vede jednotku složenou z žen. A pěkně drsných. Právě ony musí ochránit Dahomejské království před agresivními sousedy, jenže Nanisca netuší, že se bude muset postavit i vlastní minulosti. Válečnice je svižná a zábavná podívaná s dobrou akcí, výtečnými herečkami a zasazená do atraktivního prostředí. Jakmile se ale tvůrci pokoušejí hrát si s vážnějšími tématy, obvykle se to celé promění v banality a klišé. ()
Galerie (44)
Zajímavosti (9)
- Žena jménem Nawi, identickým jako má jedna z hlavních hrdinek ztvárněná Thuso Mbedu, zemřela v roce 1979 a byla zřejmě poslední známou Agojie, která bojovala s Francouzi ještě v roce 1892. (Jirka_Šč)
- Dahomejské amazonky bojovaly i v druhé francouzsko-dahomejské válce v letech 1892–1894, která skončila podmaněním Dahomeje Francouzi. Na této válce je zajímavý především obří nepoměr ztrát na životech. Zatímco Dahomejců zemřelo v boji 2000-4000, Francouzů zemřelo v boji jen 85 (a dalších 205 podlehlo místním nemocem). A to navzdory tomu, že Dahomejci měli k dispozici relativně moderní palné zbraně a dokonce i několik kulometů či kanónů. (vojtaruzek)
- Existují dvě verze toho, jak vznikla ženská armáda Agojie. První říká, že byla založena první a dodnes jedinou královnou v dnešním Beninu, Tassi Hangbè (u moci 1716–1718), která nechtěla sveřit své bezpečí do rukou mužů. Druhá tvrdí, že Agojie rekrutoval už král Houegbadja (u moci 1645–1685), protože po dlouholetých bojích se sousedními kmeny už zkrátka v Dahomey nebylo dost bojeschopných mužů. (Candice)
Reklama