Muriel neboli v čase návratu

Resnais tímto snímkem potvrdil nepostradatelný vliv Alfreda Hitchcocka na francouzskou novou vlnu, neboť postupné tragické odhalování tajemství (přinejmenším) neupřímných postav bylo charakteristickým prvkem Hitchcockova rukopisu, avšak rozhodně nejde o žádnou kopii, protože film je plně obsahově i formálně zasazen do soudobé Francie. Navíc se jedná o jeden z prvních snímků otevřeně reflektujících francouzské válečné zločiny v Alžírsku a různé postoje Francouzů k nim. Herecké výkony jsou všechny strhující, zejména Delphine Seyrig tu předvedla pro sebe nepříliš typickou citlivou polohu (ostře kontrastující s jejími podstatně živelnějšími a uvolněnějšími postavami v Ukradených polibcích či Nenápadném půvabu buržoazie) a dokázala se geniálně vcítit do zhruba o deset let starší ženy. Atmosféře díla vedle Vierného tradičně skvělé kamery (viz Kráska dne) velmi prospěla i naléhavá hudba německého avantgardisty Henzeho. (28.03.2023)

"ODDĚLENĚ SE BUDEME MÍT RADŠI." Když jsem si přečetl obsah filmu, skutečně to vypadalo poutavě, skoro jako thriller v hitchcockovském střihu, nicméně realita se nakonec ukázala býti krapet odlišnou. Jak také jinak, Alain Resnais si notuje s novou francouzskou vlnou a pokud by chtěl, aby jeho filmy připomínaly Hitchcocka, potom jedině natolik, aby se vůči němu pěkně po svém vymezil... Nevím, nerad bych to šmahem odsoudil, materiál nepůsobí zle, ale dějová linka je v něm zachycena chaoticky (několikrát se ve film objeví podivně sestříhané plochy) a divák si tak logicky říká, co že jen tím chtěl básník říct? A chtěl vůbec něco říct? 50% (19.02.2024)

jak se má člověk vyrovnat se svou minulostí? a je to vůbec možné? co všechno je nutné aby se člověk mohl posunout dál? je možné věřit vlastní subjektivní paměti? tyto a další otázky se klade resnais v tomto neuvěřitelně detailním snímku doporučuju podívat se dvakrát za sebou protože le temps est en retour (05.04.2011)

Jste ženatý? | S tou dívkou v šatně, tou blondýnou. (...) | Odcházíte do penze? | Nejdřív se rozvedeme. Dosud jsme na to neměli čas. | Už je po všem? | Nikdy to nezačalo. Až budu starší, chci si dělat, co se mi zlíbí. Tři je horší než dva, čtyři jsou horší než tři. Šťastné vzpomínky vyvolávají smutek stejně jako bolestivé; vše už bylo. To, že si každý pamatuje něco jiného a všichni trochu lžou, také ničemu neprospěje. Svým způsobem jsou o minulosti všechny filmy. Všechny směřují k závěrečným titulkům, o nichž racionálně předpokládáme, že už čekají v promítačce. Melancholie dalšího Resnaisova nespojitého filmu, jímž vzpomínky procházejí jako staré skříňky starožitnictvím (nebo jako nevítané návštěvy), je tedy nutná a jejich krása, jejich lež, je to jediné, co bídu nesnesitelně přesného záznamu posvěcuje. (Úžasné, 'postarší' a prošedlé, vzpomínající Delphine Seyrig bylo v době natáčení cca 30 let...) (09.12.2023)

Toto je pre mna pravy Resnais, ne tie planoby ako Loni v Marienbadu a Hiroshima - Mon Amour. Vo filme zenska zije sama, + riesia sa veci z Alzirskej vojny - Resnais si asi uvedomil, ze mnou vymenovane filmy boli mierne povedane kontroverzne /ja tie dva filmy otvorene nenavidim/, tak aspon tocil tieto slusne veci. Jo a tuto plavam proti prudu /vacsinou idem s mainstreamom, len 5 - 7% si vyclenim na plavanie proti prudu/, najlepsie filmy Resnaisa su u mna Prozretelnost 1977 a Muj Strycek z Ameriky 1980. To este okomentujem, len ne hned. 65 % (29.09.2018)