Moonage Daydream
Moonage Daydream
Moonage Daydream
Moonage Daydream
Moonage Daydream
VOD (5)
Obsahy(1)
Davidu Bowiemu se dařilo víc než padesát let ovlivňovat svět svou hudbou, životním stylem a názory, které často předbíhaly dobu nebo přímo ovlivňovaly její budoucí tvář. V roce 2018 správci umělcovy pozůstalosti umožnili dokumentaristovi Brettu Morgenovi přístup do Bowieho archivu, ve kterém nalezl dosud neviděné záběry z jeho soukromí, nepublikované záznamy z vystoupení, sbírku obrazů, které namaloval, jeho vlastní poezii a audionahrávky postřehů a názorů. Čtyři roky se tím jedinečným archivem probíral, aby z něj vyšel s unikátním zvukovým a obrazovým dílem, ze kterého se dozvíte mnohé nejen o samotném Bowiem, ale i o tom, jak „přežít život“ v čím dál turbulentnější době. Nečekejte film, kde na Bowieho vzpomínají jeho známí a kolegové, v tomto filmu na sebe vzpomíná především on sám. (Cinemart)
(více)Recenze (67)
Bylo by to peckovní, kdyby byla stopáž poloviční. Takhle už jsem si ke konci fakt chtě nechtě říkala "sakra, Davide, tak už umři, já chci jít domů". ()
David Bowie. Nádherný človek. Zvrchovaný umelec. Večná ikona. A rýchly prelet bowieversom ako inšpirácia pre lepší život. ()
Technicky nemám co vytknout. Klobouk dolů před tvůrci. Bowie byl skutečně zajímavý člověk a k mému překvapení jsem se v něm často nacházel. Bohužel se vyplnilo, co jsem tak nějak dopředu tušil, a to že si film neužiju tak moc jako někteří. Je to stoprocentně pocitový film. Bowieho muziku/vše ostatní respektuji, ale nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Po filmu se na tom nic nemění a emočně to se mnou nehýblo. Jsem si však jistý, že by ho to netrápilo. ()
Audiovizuálně našlapaná koláž obrazů, klipů, filmů, koncertů podbarvuje (a obráceně – ji podbarvují) útržky z autentických Bowieho rozhovorů, myšlenek, „pravd“, pocitů třeba o (bi)sexualitě, spiritualismu, umění, vlivech, kreativních procesech, osamění, všestrannosti… Dohromady se měl nejspíš poskládat celistvý portrét geniální / komplikované osobnosti, mne však výsledek úplně nechytnul – asi bych uvítal příklon buď víc k faktografické biografii, nebo hudebnímu představení. ()
Dokoment taký výborný, ako sám David Bowie. Taký farebný, ako jeho kresby. Taký perfektný, ako jeho skladby a taký parádny, ako filmy v ktorých hral. Užijú si ho hlavne všetci jeho fanúšikovia (ako napríklad ja). Škoda tých rozmazaných dobových záberov, ale vďaka aj za to. Možno som trochu nekritická :-). ()
DB byl sveraznej typek, ja ho napr. uplne nemiluju, protoze jeho umelecky citeni/vyjadreni slo vzdy mimo me. Nicmene kus dobry hudby udelal a stal se vyraznou personou, o tom zadna. Dokument nemohl byt udelanej lip a je paradni! Jste-li fanousci DB, prictete si hvezdu navic. ()
Tak jsem poprvé zašel do artového kina, a bylo to neskutečný. Tenhle film je jako nádherný rozmazaný sen. Hned úvodní montáž mě naprosto uchvátila a mně už bylo takřka jedno, co se na plátně děje (v dobrém slova smyslu). Skvělá atmosféra a drive se táhli celým snímkem. Výborné byly i přechody a střih jednotlivých dosud nevydaných záběrů doprovázeny Bowieho skvělými uměleckými myšlenkami. Stejně tak byl super i náhled do všech výtvarných směrů, ve kterých se angažoval – ten člověk byl fakt umělec s velkým U. Vytknout bych mohl akorát lehce natáhnutou stopáž, kdy ke konci se opakující motivy šílených barvených animací můžou zdát krapet únavné. Ale to nic nemění na tom, že tento snímek ve mně vyvolal pocit, který snad už nic jiného nepřekoná. Film jsem si stoprocentně užil a to i přes to, že jsem před návštěvou kina o Bowiem věděl takřka nic a znal tak tři písničky. Fanoušci musí být v nebi. ()
80% ()
Bowie bol nepochybne väčší ako život a to vo všetkých mysliteľných smeroch. Ďakujem za tento dokument. ()
Jako 90. dítě mě éra Davida Boweiho minula. Dlouhá léta jsem ho měla zafixovaného jako toho zvláštního zpěváka s androgynním vzhledem od kterého znám pár největších hitů. Postupem času jsem si k němu vybudovala vztah a teď na tuto umělecky všestrannou legendu nedám dopustit...4,5 * ()
David Bowie byl génius, Brett Morgen je génius. Ultimátní film o ultimátním umělci. [Cannes 2022] ()
Tak to je kvalitní práce, kterou si užijí, jen doma, na kvalitních přístrojích, fanoušci či hledači těch spousty pop odkazů, vtípků. Co střih, to důkaz jak Bowie tvoří a ještě bude tvořit kulturní dějiny... ()
Dopamin do zil usima i ocima. <3 ()
Moonage Daydream byl trošku jiný, než jsem čekal. Celkové vyznění a Bowieho myšlenky na mě způsobily -- moje povědomí o Bowieho životě a hudbě bylo poměrně omezené. V životě je umění a neustálé rozšiřování obzorů nesmírně důležité. A nezapomeňme si vážit života -- jsme tu jen na pouhý okamžik. ()
Celovečerní videoklip, filozofická esej a odysea do zákoutí tvůrčího a životního zrání je podobně fascinujícím portrétem uměleckého a kulturního fenoménu jako McQeen. Na procházce vnitřním vesmírem se bez didaktičnost, přirozeně a plynule do sebe vlévají klíčová témata Bowieho jako umělce i jako člověka. Bohatá střihová montáž hudebních, filmových i výtvarných referencí dochází bez kýče a patosu k univerzálnímu poselství, které je málokde tak jednoduše a výstižně formulováno. „Až když pochopíte, že vaše existence a život jsou omezené, dokážete si uvědomit skutečnost nádheru a velkolepost té chvilky, kterou strávíte na zemi.“ ()
Davida Bowieho považuji za největšího zpěváka a hudební osobnost, co kdy chodila po našem vesmíru. On sám je pro mě obrovským vzorem a mám ho velice rád. Jeho hudba mě provází již několik let a jeho poslední album Blackstar je pro mě nepřekonatelným a nejlepším hudebním počinem 21. století. Ano, splnil jsem si divácký sen! Moonage Daydream - pro mě nejočekávanější film roku - byl přesně tím, co jsem chtěl vidět. Krásnou ódou na Ziggyho, Aladina a hlavně Davida samotného. Chápu, že LSD liquidní videa nemusí být pro všechny. Chápu, že každému nemusí sedět takováto forma vypravování, ale k Davidovi to prostě tak nějak patří. Vystihlo jej to tak, jaký on byl. Umělec s velkým U. Přesně takový film by si David přál. Byla to Vesmírná Odysea Davida Bowieho! ()
Asi nejsilnější zážitek letošního MFFKV, film od kterého jsem neměl žádné očekávání a vlastně jsem se na projekci objevil skoro náhodou, ale ve chvíli kdy nás uvaděči u vstupu zastavili, abychom vydrželi, že se lehce protáhla zvuková zkouška, měl film mou plnou pozornost, což se nedá říct o půlce sálu, která v pokročilou večerní hodinu odpovídající možná tak Bowieho skutečnému vystoupení někde v Berlíně v roce 1978, spala se zlomenou hlavou o sedačku. Čas projekce však nutně nemusel být na škodu, jelikož se nejedná o žádný nudný životopisný dokument, ale o jakousi audiovizuální zkušenost fenoménu David Bowie jako takovou. Film je psychadelickou experimentální koláží sestávající ze série dobových rozhovorů, záznamů z koncertů, ale i citátů a intelektuálních referencí od buddhismu přes Nietzscheho k Burroughsovi, v neposlední řadě se v tomto barevném pelmelu objevuje i mnoho filmových odkazů (na Langa, Buňuela Bergmana, Felliniho a další), jež jakoby spíše pro sebe do něj ukryl režisér Brett Morgen. Filmaři nám tak zprostředkovávají naprosto jinou zkušenost filmu o umělci, která může být pro mnohé neuvěřitelnou nudou, ale pro fanoušky jednoho z největších popkulturních géniů 20. století, kteří jsou mladší generace a neměli to šestí zažít živé vystoupení, se jedná o naprosté hudební i duchovní orgie v nichž jejich srdce plesá blahem. Zajímavé že s touto přelomovou formou dokumentárního filmu se snímek objevuje na světových plátnech paralelně s Luhrmannovým Elvisem, jež je taktéž překvapivě perfektním (ne)biografickým filmem, který v rámci svého žánru na poli fikčního hraného filmu nemá obdoby. Se svou postmoderní pompézností jsou tak oba dva filmy skvělými originálními počiny a nádhernou poctou slavným hudebníkům. ()
Trochu příliš dlouhý dokument či spíše rekonstruovaný audiovizuální autoportrét umělce, který ovlivnil dobu. Hovory o sobě, své názory a směřování doplněné jeho působivými záběry. Unikátní dílo. ()
Tahle filmová mozaika je tou největší poctou jakou mohl Bowie dostat. ()
Kakofonické leporelo psychedelických výjevů občas kakofonického hudebníka, který se z obskurních klubů jakousi hrátkou osudu dostal na velká pódia. Dokument je odpovědi na otázku "jaké to je frčet na LSD?". Takovéto. Problém je, že pokud člověk není skalním fandou a je střízlivý, tak se to dá těžko vydržet. ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)