Radúz a Mahulena

Film, který si dovede podmanit výrazným výtvarným zpracováním, silně stylizovanými hereckými výkony, zajímavou hudbou a především silnou Zeyerovou předlohou, kterou dle mého Weigl přetavil do média 20. století velmi "lumírovsky" – tedy s citem pro lyricko-epické kulisové drama se značnou dávkou patosu a velkých gest. Vznikl tak dosti pozoruhodný film, který možná trochu odpuzuje určitou zkostnatělostí a mechaničností zpracování, přesto má ale velmi zvláštní a řekl bych podmanivou atmosféru. Jinými slovy nemusím ho vidět znovu, ale něco jsem si z něj v duši ponechal. Přinejmenším překrásnou Magdu Vášáryovou, která mě vždy dovede rozněžnit... Ach ty ženy, to je kouzlo :o) (30.03.2004)

Renesančně stylizovaný plakát dost přesně vystihuje zaměření i směřování pozoruhodného dramatického filmového díla. Snaha být moderní a přitom dodržovat dobové vymezení tématu, jež samo bylo do značné míry rovněž adaptací starší tuším Němcové stejnojmenné pohádky, vytěžené z jejích slovenských sběrů, je příjemným kontrastem oproti uřvaným křečovitým modernizacím např. některých shakespearovských divadelních inscenací, v nichž to hřmí motory a niternou prázdnotou takto ztvárňovaného obsahu kamsi do ztracena diváckého zoufalství, rozhořčení i lítosti. Zeyer je nedoceňovaným mágem více moderní než probuzenecké čeké krásné literatury a tam, kde měl zvlášť šťastnou ruku, je to také znát. Spolu s PRINCEM BAJAJOU vznikl tehdy zajímavý diptych, který netrhal na kusy tehdy jako kýč zatracovanou secesi a přitom zachoval i vlastnosti a poetiku tématického archetypu Němcové. Trojí vrstva trochu romantické, trochu civilní a asi relativně nejvíce secesní příměsi byla podpořena invenčními kreacemi Vášáryové mladší a Třískovou i standardními výkony dalších hvězdných protagonistů naší tehdejší Thálie (Medřická, Menšík, Adamíra, Ráž, Brousek nst.). To, co se dnes jeví jako drhnutí, je jen vynalézavost a přiměřená úcta k až "ctihodným" (úvozovky proto, že dnes to slovo je přinejlepším neobvyklé, pokud se nejeví jako vysloveně "pošahané", češtěji výstřední) předlohám. Soudím, že v obém tvůrci přesáhli svou dobovou limitaci a vstoupili na nadčasový pomyslný český Parnassos. (Asi také proto jim zůstávají zavřena dvířka zvaná DVD.) (24.03.2008)

"Je láska silnější než nenávist, a milování kletby mocnější. A budou pozdější ještě pokolení si vyprávět o jejich lásce věčné... Radůz a Mahulena." . . . Pateticky poetické, baletně teatrální, verbálně i vizuálně působivě stylizované, inscenačně - přes jistou (dobou podmíněnou) zjevně ne příliš nákladnou produkci i tak prostě nadčasově krásné, zasazeno do nádherných exteriérů... Navíc pak řekl bych v až kongeniálním souladu s romantizující i pompézní hudbou Josefa Suka... Silný mýtický příběh, pohanské drama veliké prokleté Lásky a Nenávisti - jako mysteriozní pohádka pro dospělé, dnes snad i dalo by se říci jakási baladická "fantasy"... Každopádně - i přes jakékoli možné drobné výhrady - vždy znovu a znovu fantastický divácký zážitek! - - - - - (Poprvé viděno s nezapomenutelnou vzpomínkou dávno tomu kdysi hned po natočení, poté s chutí nahlédnuto kdykoli znovu - naposledy pak 13.4.2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 13.4.2009) (25.02.2006)

Navzdory všemu, době, televizi, si z kompaktnosti Weiglova Radúze a Mahuleny sedám na zadek. Jsem dojatá, kochám se a tleskám. Něco tak opulentně erotického, dekadentního a náruživého se vidí jen málokdy. Měkká výslovnost Magdy se snoubí s pathosem Jenovým, Adamíra a Ráž jsou k ožužlání oba, Adamová s Medřickou jsou vysloveně démonické, Menšík zapadá též skvěle do celé zemité koláže a lesbické duo Urbánková-Obermaierová jsem milovala skutečně jen zde. Ale ty křivky! (13.08.2015)

Nejpůsobivější pohádka, co jsem kdy viděl. Vizuálně vybroušený pohled na Radúze a Mahuleny a jejich osudovou lásku. Epické prostředí, které si společně s dunivou a působivou hudbou nic nezadá s Pánem prstenů a v mnohém ho emočně překonává. Pohled na "zlou matku" a její vojenské sluhy, jak peláší na svých koních na nekonečné pláni podzimní odpoledně vstříc Radúzovi, je svou intenzitou neuvěřitelně působivý. Nikdy bych nevěřil, že právě toto prohlásím u pohádky, přestože má lehce uměleckou/baletní/dramatickou vizáž a hraje v ní Jan Tříška s Magdou Vašáryovou...Krom nich právě matka Mahuleny je velmi energeticky a děsivě zahraná tuším Jaroslavou Adamovou. Avšak toto není klasická pohádka pro děti, tohle je působivé dílo, které kdyby nebylo v závěru zbytečně natažené a chvílemi stručnější, připsalo by si jasných 5* za svou originalitu spojenou s epickým rozměrem, který v českém filmu těžko hledá konkurenci. (20.05.2009)