Tasogare Seibei
Súmrak
Režie:
Jódži JamadaScénář:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Hirojuki Sanada, Rie Mijazawa, Nendži Kobajaši, Ren Ósugi, Micuru Fukikoši, Tošinori Omi, Min Tanaka, Keiko Kiši, Baidžaku Nakamura, Tecuró Tanba (více)Obsahy(1)
Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šuheje Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film. Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé. V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.
Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k režisérovým největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (111)
Spolu s Mibu gishi den filmová ukázka skloubení bushidó a povinnosti a lásky otce rodiny. Soumračný je skvělý charakter, jeho příběh je bohatý a v kontextu feudálního Japonska i kouzelný, ač strastiplný. Výprava i výkony jsou více jak adekvátní, příběh je poutavý, svou dlouhou metráž (přes dvě hodiny) krásně zaplní a řekne vše, co by měl říct. Romance, drama, akce, poetičnost... mohl bych dostat další takový, prosím? Nikdy není dost lekcí o tom, jak být správným samurajem (resp jeho romantickým ideálem), a to především v srdci a duši. ()
Měl jsem za to, že japonci v poslední době zapomněli jak natočit kvalitní samurajský film. Není to pravda. Soumrak se může pyšně řadit mezi nejlepší díla svého žánru 60. a 70. let. A přitom je to vyzněním takový malý skromný film. Jeho hlavní hrdina, není kdovíjaký bojovník, jediné o co stojí je vychovávat své dcery. Bohužel pro něj, je slušný šermíř, možná jediný takový široko daleko, a tato skutečnost ho občas připlete do událostí, jimž se snaží maximálně vyhýbat. Skvěle napsaný příběh funguje díky vykresleným postavám, hlavně Hiroyuki Sanada v hlavní roli je fenomenální a jeho Seibei působí věrohodně, protože v divákovi umí vzbudit jak respekt, tak soucit a lítost nad jeho osudem. A musím přiznat, že v závěru jsem byl upřímně dojat. ()
V prípade Súmračného Seibeia ide predovšetkým zrovna aj o to, že sa ním ústredný predstaviteľ v podaní tokijského rodáka Hirojukiho Sanadu, nielenže mimoriadne zviditeľnil, ale zároveň snáď obdržal i jednosmernú letenku - smer - Hollywood, ležiaci vo veľkomeste Los Angeles, a patriaci pod slnečný štát Kaliforniu, kde prakticky pôsobí až doteraz, čím sa v podstate zrejme (stále) jedná o najzaujímavejšieho, japonského herca, účinkujúceho v「Mekke filmu」, asi toľkoto zaujímavých informácii hneď na samý úvod... • Samozrejme, že „nikto učený z neba nespadol”, a ani on nebol toho žiadnou väčšou výnimkou, a tak musel na sebe tým pádom i poriadne popracovať, aby mohol napokon zakotviť a udomácniť sa v súčasnosti rýchlokvasiacom, filmovom priemysle, produkujúcom nespočetné množstvo najrôznejších brakov, v ktorých sa bohužiaľ už miestami objavuje i spomínaný herec, ale najskôr sa vráťme najprv na začiatok, keď tomu ešte tak našťastie vôbec nebolo, nakoľko v prvej dekáde 21. storočia, po poľutovaniahodných počinov, nie je chýru, a ani slychu, čo je vskutku veľmi dobre znamenie. • Dalo by sa povedať, že vďaka režisérovi Jódžimu Jamadovi bude už o rovný rok neskôr účinkovať i v Poslednom samurajovi, čím si ešte viac upevnil svoju pozíciu celosvetového, charakterného herca, ktorým sa stal už vo svojom naprosto prelomovom filme, ktorému sa momentálne teraz trochu intenzívnejšie venujem. • V prvom rade som túto snímku vnímal, ako One man show, ktorý ale príliš netlačil na pílu, i keď by vlastne kľudne mohol. Jedná sa o naozaj pomalejšie tempo, a to v priamej kombinácii ohľadom psychologického nastavenia hlavnej postavy, v nadväznosti na historický kontext s potenciálnymi, romantickými prvkami, ktoré sa priveľmi netlačili do popredia, čím by sa zbytočne vytvárala akási melodramatickejšia línia, aj keď podtrhujem, že nebyť obsadenia pôvabnej ženskej postavy Tomoei linumiovej v podaní Rii Mijazawovej, tak pevne verím tomu, že by konečný výsledok neobsahoval až toľko špecifických a k tomu i pozitívnych vlastností, koľko nateraz má. Skrátka, tomuto protagonistovi zväčša zručne sekundovala, a to i napriek tomu, že nemala zatoľko hereckého priestoru, koľkože by si možno jej postava nakoniec zaslúžila, pričom v obsadení figurovalo viacero hercov, ktorí boli na tom takmer podobne. • Jednoznačne ma tiež zaujala i postava akéhosi antagonistu Zenemona Jogoa v podaní Mina Tanaku, s ktorým mimochodom viedol Seibei "Súmračný" Iguči, dlhší a kľúčový dialóg, asi vôbec najzaujímavejšia pasáž, čo sa teda konkrétne týka celej tejto snímky so samotnou pochvalou pre hudbu Isaoa Tomitu. • Nenechajte sa odradiť anglickým prekladom tohto titulu, ako The Twilight Samurai, čo môže evokovať budúcu Twilight ságu, kedy v prvej možnosti sa jedná o celkom pozoruhodné, filmové dielo, zatiaľ čo v druhých eventualitách išlo najmä o to, ako čo najviac nasrať diváka! ()
Nádherný lidský příběh o samurajovi, který neměl ambice stát se něčím víc, protože život jaký měl miloval. Zapomeňte na samurajské, či pseudosamurajské filmy jako byl Poslední samuraj. Už jen fakt, že v souboji za celý film zemře jeden člověk napovídá, že tento film je o něčem jiném, než o stylizovaných bitkách a nabubřelých řečech o cti. Popravdě řečeno, vnáší Soumrak trochu zmatku do toho, jak jsem doposud vnímal dobu, ve které samurajové žili. Najednou to vypadá, že to nebyly jen stroje poháněné ctí a povinností. Tedy aspoň Seibei jím rozhodně nebyl. Na zabíjení je třeba zvířecí dravost a pohrdání životem, říká hlavní hrdina. Jenže když vás těší pohled na děti, které vám rostou před očima...nějak se tyto vlastnosti vytratí. O to horší pak je, když vás pošlou do boje na život a na smrt. Pro mě osobně je Soumrak i dokumentem, který ukazuje spoustu činností, kterými se film zpravidla nezabývá. A když k tomu poučení přidám parádní herecký výkon Sanady a příběh který je drsný i něžný tak, jak jen život bývá, vychází mi z toho druhý nejlepší samurajský film, hned po Ame agaru (Samuraje nepočítám, to je zvláštní případ) Vřele doporučuji. ()
Nebyla jsem připravená na tak krásný film, který mě svým pomalým tempem postupně, ale neodvratně pohlcoval a já bez dechu sledovala životní příběh samuraje, jemuž zemřela žena na souchotě, maminka trpí demencí a on musí vychovávat ještě dvě malé dcerky. A právě tou menší, pětiletou, je celý příběh jako vzpomínkou vyprávěn. O tom, jak měli těžký život, jak tatínek chodil pracovat do skladu hradního pána, po večerech pletl klícky na hmyz a chodil ošmudlaný, protože všechno ostatní mělo přednost. A jednoho dne pomůže kamarádovi šermířským soubojem, protože kamarád má krásnou, rozvedenou sestru, kterou zná od dětství. A tak tenhle úžasný příběh o cti, poctivosti a potlačované lásky jednoho chudého samuraje mě trošku srazil na kolena, tak jako Hiroyuki Sanada, který byl prostě úžasný a já nemůžu dát méně než pět hvězd. ()
Reklama