Bez kalhot: Poslední tanec

"Magic Mike's Last Dance" je asi o niečo lepším filmom ako bolo "Magic Mike XXL", no v princípe funguje skoro úplne rovnako. Ako by som to zjednodušene povedal? Čakáte dve tretiny filmu na to obrovské číslo, ktoré bude tým potrebným highllightom, ktorý vám prinesie celkom solídny zážitok. No treba sa dostať cez dve tretiny filmu, ktoré sú miestami fajn a na iných miestach veľmi nudné. Sem-tam sa v nich objaví dobrá momentka ako napríklad scénka v autobuse, alebo úvodné Mikovo číslo pre Maxandru. No orkem toho to často zabíja len čas a keby ste sa na to nedívali v princípe asi o nič výrazne zaujímavé neprídete. Jediné čo je na tomto filme celkom schopne spracované je tá chémia medzi Tatumom a Hayek. Tá energia a iskra medzi nimi je cítiť. No okrem toho neviem čo viac by som na tomto filme vyzdvihol, s výnimkou už spomínanej záverečnej tretiny a celého toho tanečného čísla, ktoré sa bude vyvíjať ďalej a ďalej a ďalej a prídu také elementy, ktoré ma skutočne poriadne prekvapili a fungovali. Takže keď si to dám dokopy, máme tu pozerateľný film so skvelým záverom, ktorý ale nič viac v sebe moc nemá. Hodnotenie: C+ (10.03.2023)

Jednotka ma prekvapivo bavilo, dvojka mi prišla dosť slabá a trojka, ktorá sa odohráva o niekoľko rokov neskôr ma vlastne tiež celkom bavila. Inak povedané moc som sa nenudil.  Tanečné filmy ma moc nebavia a nebavilo moc ani finále, ale príbeh mi prišiel celkom v pohode a bavili v ňom hlavné postavy. Na záver už iba toľko, že Salma Hayek furt vyzerá ako bohyňa. 65% - 3* (26.03.2023)

Tak konecne po prvych dvoch ukrutne nudnych dieloch prichadza vydarene zakoncenie trilogie,ktore ma dokonca aj bavilo,Channing Tatum bol skvely,Salma Hayek cim je starsia,tym lepsie vyzera,ku*evsky pritazliva zenska,k tomu vsetkemu vyborna hudba i tanecne vystupenia,pribeh taktiez zaujimavy,cize za mna to bude hodnotene styroma hviezdami...:⁠-⁠) (04.04.2023)

Fanynky vyrýsovaných svalů Channinga Tatuma a jeho tanečních kreací se jistě těšily na letošního Valentýna a Channing samozřejmě skoro nesleze z plátna, ale už to zkrátka není, co to bývalo. První Bez kalhot bylo spíše sociální drama, zatímco druhý díl byl mnohem odlehčenější, zábavnější a "benzínkovou scénu" si pamatuji i po osmi letech. Poslední tanec hraje na vážnější notu, humor v něm prakticky absentuje, což není nutně špatně, bohužel tu ale chybí také více lechtivých tanečních scén, na které jsme byli z předchozích filmů zvyklí. A chemii mezi postavami Channinga a Salmy jsem moc nevěřila. Slabší 3*. (29.06.2023)

První film byl civilní sociální drama, druhý road movie, třetí je lubitschovská konverzační komedie postavená na půdorysu backstage muzikálu. Nebo Pretty Woman naruby, chcete-li (bohatá panička si kupuje společnost striptéra se zlatým srdcem, v centru příběhu stojí otázka „láska, nebo peníze?“). Nechybí však kritika kapitalismu/patriarchátu, který vše proměňuje na komoditu (Londýn je vtipně představen sérií záběrů na suvenýry) a ženám, nacházejícím se tentokrát poprvé ve středu vyprávění, sice slibuje svobodu (asi nejdražší obchod ve městě je příhodně jmenuje Liberty) a naplnění nejtajnějších fantazií, ale jen pokud se vzdají bohatství a moci. Čili musí jít opravdu jen o fantazii realizovanou někde na divadle, bez přesahu do reálného světa, v němž nadále rozhodují muži. Dá se na to koukat i jako na Soderberghovu podvratnou hru s konceptem legacy sequelů, který zároveň naplňuje i nenaplňuje (a navrch při tom reflektuje vlastní pozici, kdy stejně jako Mike musí kvůli systémovým podmínkám navazovat na úspěšnou značku, prodávat se, spoléhat na mecenáše, místo toho aby budoval něco fungl nového). Protagonista by bez cizích peněz a pracovní nabídky nic velkolepého nespáchal, jen by si dál přivydělával jako barman, zůstal osamělým vlkem. Stará parta se objeví jen nakrátko během zoom talku, odkazy k předchozím dílům jsou minimální (flashback se striptýzem v policejním kostýmu). Taneční scény, díky nimž jde o jeden z nejerotičtějších hollywoodských filmů bez sexu (a bradavky se vám z nich postaví bez ohledu na pohlaví a orientaci), jsou až parodicky přepálené (úvodní „pornografický“ tanec à la Padesát odstínů šedi a jeho vlhká variace v závěru). Vědomou schematičnost, osekání příběhu na základní archetypy, zviditelňuje i přímočarý voice over, proměňující Mikeův návrat na scénu málem v pohádku nebo mytologické vyprávění. Rozhodně to není tak hloupé a prvoplánové, jak se při povrchním sledování může zdát. 75% (08.02.2023)