Bez kalhot: Poslední tanec

Více než další díl Bez kalhot mi to připadalo jako další díl Step Up. Největším mínusem filmu pro mě bylo to, že se úplně vytratila zábavná složka, což moc nechápu, protože na to, aby Poslední tanec fungoval jen jako drama, má hodně plochý scénář. Předchozí dva díly jsou hodně fajn právě díky tomu, že se nikdy nezapomnělo na cílovku, a že hlavní účel je především bavit, zároveň se tam dal ale najít jistý přesah. Z Posledního tance se jakákoliv zábava vytratila a vzniklo z toho opravdu něco velmi nudného. Hlavní romantická linka na mě také nefungovala vůbec. Celé mi to přišlo, jakoby dělané hodně narychlo, kdy nebyl žádný čas se nad tím trochu zamyslet a jakoby tento film vlastně ani nikoho ze zúčastněných nezajímal. (12.02.2023)

Z nejakého, pre mňa samého neznámeho, dôvodu mám túto sériu rád. Prvý film bol plný kvalitných hercov, mal humor, skvelé choreografie a srdiečko. Druhý je vtipný, má svoj príbeh a scéna z benzínovej pumpy je dokonalá. A potom je tu toto dielo, kde absentuje humor, herci a akákoľvek snaha. Treba ďalší film, nech dámy slintajú. Šesťdesiatnička Salma tu prehráva na pubertiačku, kamera je odporná a srdiečko je fuč. Hlavne aby dámy nasypali peniažky za brušné svaly a trasenie zadkami. (02.04.2023)

Jednotka ma prekvapivo bavilo, dvojka mi prišla dosť slabá a trojka, ktorá sa odohráva o niekoľko rokov neskôr ma vlastne tiež celkom bavila. Inak povedané moc som sa nenudil.  Tanečné filmy ma moc nebavia a nebavilo moc ani finále, ale príbeh mi prišiel celkom v pohode a bavili v ňom hlavné postavy. Na záver už iba toľko, že Salma Hayek furt vyzerá ako bohyňa. 65% - 3* (26.03.2023)

Po dramaticky zdařilé jedničce a oddychově pohodové dvojce přichází třetí (a dle názvu asi poslední) díl, který je už jen starosvětsky naivní a sladkou pohádkou. Možná by se dalo cenit, že je to do třetice zas něco žánrově trochu jiného, ale tentokrát mi ten posun už opravdu moc nesedl. Soderbergh vyměnil sympaticky naduté postavy z předchozích dílů za veskrze protivné nové charaktery, které naplňují ta nejohranější filmová klišé (nepochopená impulzivní panička, přechytračená multitalentovaná teenagerka, odměřený moudrý komorník). A když je řeč o klišé, cameo výstupy přes Zoom už začínají v posledních měsících být velmi ohraným filmovým nástrojem. Kamerově je to opět hezké, choreografie tanců je velmi fajn, má to i pár vtipných soderberghovských „wtf“ momentů, ale nemůžu si pomoct, dějově už to pasuje tak akorát na Hallmark Channel ve 14:30. (09.02.2023)

První film byl civilní sociální drama, druhý road movie, třetí je lubitschovská konverzační komedie postavená na půdorysu backstage muzikálu. Nebo Pretty Woman naruby, chcete-li (bohatá panička si kupuje společnost striptéra se zlatým srdcem, v centru příběhu stojí otázka „láska, nebo peníze?“). Nechybí však kritika kapitalismu/patriarchátu, který vše proměňuje na komoditu (Londýn je vtipně představen sérií záběrů na suvenýry) a ženám, nacházejícím se tentokrát poprvé ve středu vyprávění, sice slibuje svobodu (asi nejdražší obchod ve městě je příhodně jmenuje Liberty) a naplnění nejtajnějších fantazií, ale jen pokud se vzdají bohatství a moci. Čili musí jít opravdu jen o fantazii realizovanou někde na divadle, bez přesahu do reálného světa, v němž nadále rozhodují muži. Dá se na to koukat i jako na Soderberghovu podvratnou hru s konceptem legacy sequelů, který zároveň naplňuje i nenaplňuje (a navrch při tom reflektuje vlastní pozici, kdy stejně jako Mike musí kvůli systémovým podmínkám navazovat na úspěšnou značku, prodávat se, spoléhat na mecenáše, místo toho aby budoval něco fungl nového). Protagonista by bez cizích peněz a pracovní nabídky nic velkolepého nespáchal, jen by si dál přivydělával jako barman, zůstal osamělým vlkem. Stará parta se objeví jen nakrátko během zoom talku, odkazy k předchozím dílům jsou minimální (flashback se striptýzem v policejním kostýmu). Taneční scény, díky nimž jde o jeden z nejerotičtějších hollywoodských filmů bez sexu (a bradavky se vám z nich postaví bez ohledu na pohlaví a orientaci), jsou až parodicky přepálené (úvodní „pornografický“ tanec à la Padesát odstínů šedi a jeho vlhká variace v závěru). Vědomou schematičnost, osekání příběhu na základní archetypy, zviditelňuje i přímočarý voice over, proměňující Mikeův návrat na scénu málem v pohádku nebo mytologické vyprávění. Rozhodně to není tak hloupé a prvoplánové, jak se při povrchním sledování může zdát. 75% (08.02.2023)