Piargy
Piargy
Režie:
Ivo TrajkovKamera:
Peter BencsíkHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Judit Pecháček, Lucia Siposová, Attila Mokos, Daniel Fischer, Lucia Klein Svoboda, Ivan Martinka, Jana Oľhová, Jana Kvantiková, Peter Nádasdi (více)Obsahy(1)
Mladá, krásná a chudá Juliša (Judit Bárdos) se provdá za Martina (Daniel Fischer), syna nejbohatšího statkáře v Pirgách, a ocitá se tak v rodině, kde vládnou velmi tvrdá pravidla. Nejen, že musí čelit nepříjemnému tlaku tchýně, ale nedokáže se ani ubránit násilným svodům tchána (Attila Mokoš). Juliša se přesto do manželova otce zamiluje a vzniká tak podivný milostný trojúhelník. Zakázané tajemství však nezůstává dlouho utajené a všichni z něj zatouží vytěžit nějaký prospěch. Julišina sestra (Lucia Siposová), lidé v obci a dokonce i vesnický kněz. Vesnice Piargy tak žije hříšným životem, dokud jedné masopustní noci úplně nezmizí. Jako by ji čerti odnesli s lidmi, domy i zvířaty. Naplňuje se proroctví staré místní vědmy Uly o příchodu Antikrista a krutém trestu? (CinemArt)
(více)Videa (3)
Recenze (104)
Tady mi přijde, že se strašně neshodnu. Dílo, které balancuje mezi fantas magořinou a fakty. Taky strašně zbytečné chaotický a v určitých částech zbytečně přeefektovaný. Už styl podání názvu byl docela divnota. Pak přidám chaotičnost, zbytečnost a nelogičnost a jsem tam, kde jsme. Takových příběhů už bylo. A byly udělány mnohem lépe. ()
Vopred hovorím, že som nedotknutý novelou a moje nadšenie teda nebrzdí to, čo s ňou film urobil, každopádne dlho tu nebol slovenský film, ktorý by vyzeral takto artovo a za ktorý by sme sa nemuseli hanbiť. Kameraman a osvetľovači by mali pobrať všetky lokálne ceny a zvýšiť požiadavky na honorár, lebo takto natočený a nasvietený film tu dlho nebol (naposledy snáď Uhrov Organ) a asi ani dlho nebude. Osobitná poklona hereckému výkonu Judit, ktorá ako Maďarka aj v tých skromných dialógoch dávala taký perfektný dedinský prízvuk, že by zapadla do ktorejkoľvek slovenskej viesky. 9/10 Update po prečítaní "novely", ktorá má tak 20 strán. Najprv poznámka - problém so sfilmovaním Švantnera je ten, že používa neskutočne bohatý ornamentálny archaický jazyk, ktorý sa nedá previesť do obrazu pretože obraz vnímaný divákom bude vždy prvoplánovo kódovať konkrétny význam bez možnosti aby si divák sám daný obraz na základe formy použitého jazyka vytvoril (v tom jazyku je tiež tak trochu mágia toho realizmu). Vyčítať filmu, že fakticky polovicu postáv prepísal a spravil z nich všetkých (áno, aj zo žien) ziskuchtivé morálne hovädá je podľa mňa dosť nefér, pretože tento prepis práve prehlbuje to "ospravedlnenie" božieho trestu za hriech, čo je jedným z leitmotívov novely a aj keď paradoxne úmysel scenáristov je zjavne ukázať nám "woke" ženské postavy na tzv. kaviarensky tradičnej slovenskej dedine, beztak ich to prostredie zomelie skôr než lavína; aj Juliša je morálne hovädo, pretože ju to proste so svokrom baví viac než s manželom. Ak si ale odmyslíme túto pomaly povinnú jazdu o "skazenosti tradície", scenár perfektne prehlbuje motív hriechu a odplaty vyššej moci. ()
Pro mě byl tento film vrcholem Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Doslova jako zjevení! Byl jsem naprosto očarován, uchvácen a vtažen do děje takovým způsobem, jako už hodně dlouho ne. Naposledy na mě podobně zapůsobila estonská temná romance Listopad (2017), která byla pro mě vyvrcholením loňského ročníku Filmovky v UH. Piargy má hodně podobnou duši. Už úvodní záběr na měsíc a krajinu a jak kamera postupně zabírá celou vesnici pod horami je naprosto magický okamžik a já jsem hned věděl, že tohle bude VELKÉ!!! Musím zmínit tři jména. FRANTIŠEK VLÁČIL, JURAJ JAKUBISKO a KAREL KACHYŇA. Tyhle obrovské osobnosti československého filmu jsem cítil v každém záběru Piargy. Alegorie, balada, magický realismus, symbolismus, příchod Antikrista, snový surrealismus a temná romantika. Tímto jazykem k vám film bude promlouvat. ATMOSFÉRA!!! Nejvíce bych film přirovnal ke snímku Drak sa vracia (1967) Eduarda Grečnera. Je v tom hodně podobných elementů. Naprosto unikátní je kamera Petera Bencsíka, který pochopil, jak má k vyprávění přistupovat. Každý záběr, každá kompozice je dechberoucí, v kině jsem zíral s otevřenou hubou! Děj se odehrává v malé zapadlé vesničce v roce 1939 při vzestupu fašizmu a utvoření Slovenského štátu. Hlavní dějová linie spočívá v milostném trojúhelníku hlavních postav, mladých manželů Juliši a Martina a statkářem, který je Martinovým otcem. Víc netřeba prozrazovat, všemu korunuje již zmíněná kamera a černobílý vizuál, evokující zlaté filmy z let šedesátých. Herecké role jsou famózní, strašně mě překvapila Judith Pecháček, po seriálu "Místo zločinu České Budějovice" jsem k její roli přistupoval hodně skepticky. Zde je vidět, jak je režisér důležitý a jak z herců dokáže vydojit maximum. Ivo Trajkov natočil opravdu řemeslně perfektní film. Hudba Kirila Dzajkovskiho zážitek jen a jen umocňuje. Jsem šťastný, že jsou ještě tvůrci, kteří se dokážou přiblížit ke kultovním snímkům z let šedesátých, vyloženě k tvorbě zmíněných tří jmen výše. A já můžu s radostí zvolat : "ČESKOSLOVENSKÝ FILM JE STÁLE NAŽIVU!!!". Po promítání byla debata s herečkou Judith Pecháček (opravdu příjemná a krásná mladá žena) a se scénáristkou Janou Skořepovou. Rozhovor vedl dramaturg České televize Jaroslav Sedláček a hltal jsem každé slovo. Autorem námětu je František Švantner a já už jsem doma! Jeho rukopis je více než jasný. Tak jako třeba v knihách "Nevesta hól´" nebo "V hodině strachu", (podle jeho prózy vznikly i vynikající filmy). Velmi mě zaujal fakt, že filmaři nepoužívali téměř žádné osvětlení a svítili jen lampy a kahany. Je to působivé a realistické, takhle se to dřív také dělalo. Má to neopakovatelné kouzlo a přirozenost. Pak byl prostor i na divácké otázky, nešlo odolat a položil jsem všetečnou otázku, zda se režisér Trajkov nechal inspirovat osobnostmi jako byl Vláčil, Jakubisko a Kachyňa, přičemž jsem vysekl poklonu a dodatek, že mě film svou atmosférou, symbolickými obrazy a magickým realismem tvorbu oněch pánů evokoval. Jaroslav Sedláček byl ohromen a řekl, že tenhle vzkaz určitě vyřídí režisérovi Trajkovovi, přičemž dodal, že by se Trajkov ve společnosti zmíněných pánu cítil přešťastně. To mě hodně potěšilo :). Abych to celkově shrnul, naposledy mě takovým způsobem dostal asi film "Je třeba zabít Sekala" (1998), což už je pěkně dlouhá doba. Pokud budete mít možnost vidět Piargy v kinech, rozhodně neváhejte!!! Tenhle snímek na velkém plátně je naprostý orgasmus!!!! LFŠ UH 2023. () (méně) (více)
Pokiaľ ste pochybovali, či sú ľudské životy aj o niečom inom ako o sexe, tak vás Trajkov a spol. vyvedú veľmi rýchlo z omylu, pretože sa hneď "ide na vec" a neskončí sa až do konca. Nejednoznačné postavy, absencia doslovnosti, herci hrajúci konečne iné postavy ako stokrát pred tým a samozrejme aj kino look, to sú nepochybne veľké klady. Osobne mám ale dojem, že prerod hlavnej postavy prebehne rýchlo a bol by uveriteľnejší, ak by sme tu nemali onen zásadný midpoint, ktorý všetko otáča hore nohami, avšak úplne by stačilo, ak by Juliša jednala iba na základe toho, aký je jej manžel. Záverečné dejstvo prebehne ako z rýchlika, až mám dojem, že všetko predtým bola skôr expozícia a záverečná štvrťhodinka výcuc z nakrútenej minimálne hodiny deja. 70% ()
Nestává se často, že by se na plátna dostal snímek silně folklórní, ale zároveň symbolický, neadaptující konkrétní místo, nýbrž velké celospolečenské téma, že hřích má být a bude vždy potrestán. Zcela jistě nezaujme diváky konzumující blockbustery a netflix produkci, takoví diváci totiž už zlenivěli a (alespoň podle dostupných komentářů) se už ani nesnaží číst symboly a všeobecně se nad námětem zamyslet. Pro mě je to velmi silný snímek s neskutečně nádhernou kamerou, umocněný jak tématem, tak silou hor a přírody, citlivý i surový zároveň, okořeněný magickým realismem a mocí pověr a znamení. Je bohatý a prostý jako život sám. Minimalistické dialogy společně se silným vizuálnem dokázaly obraz vesnice ve 30. letech ještě více umocnit a navodit pocit autentičnosti a důvěryhodnosti. ()
Galerie (20)
Photo © Archiv RTVS / Mayo Hirc
Zajímavosti (8)
- Záměrem tvůrců bylo vytvořit film co nejvíce symbolický. Aby se nevázal k žádnému konkrétnímu místu, jsou folklórní motivy směsicí prvků z různých krajů. (venus)
- Přestože na Slovensku existují podle režiséra Iva Trajkova přibližně dvě vesnice s názvem Piargy, dílo se nevztahuje k žádné z nich. Do češtiny by se název dal volně přeložit jako „hlušina“ a má symbolizovat odlehlou dědinu, nikoliv konkrétní místo. (venus)
- Scéna, kdy gazdova žena (Lucia Klein Svoboda) svrhne svého muže ze židle a hodí po něm keramickou mísu, původně ve scénáři nebyla. Herečka Lucia Klein Svoboda ale cítila, že právě jakési zadostiučinění či gradace potlačovaných emocí postavě chybí. Šla tedy za režisérem (Ivo Trajkov), který ji dal za pravdu a scéna byla následně dopsána a přidána do filmu. (venus)
Reklama