Piargy

Nemám moc rád filmy zo slovenského dedinského prostredia. Často je tam všetko strašne farebné a idealistické a pokiaľ sa film venuje aj ľudovým tradíciám je to často monotónne a tuctové. Piargy na to išli úplne inak. Druhá svetová vojna už klope na dvere. Židia sú nepriatelia a fašisti pochodujú po uliciach. Ak si k tomu pripočítame témy ako domáce násilie, postavenie ženy v spoločnosti a vzťah cirkvi a obyčajného ľudu, tak o idealizme a farebnom prikrášlení nemôže byť ani reč. Často pochmúrna atmosféra je podtrhnutá čiernobielym spracovaním a minimalistickou kamerou. Aj keď je to film z roku 2022, vyzerá akoby bol natočený v dobe, keď sa odohráva príbeh. Ľudové zvyky tu vystupujú ako spestrenie a občasná chvíľka na odpočinok. Inak dianie pomaly a isto smeruje k apokalyptickému finále. Herecké výkony Judit Bárdos a Attilu Mokosa sú skvelé. Na záver už len skonštatovanie, že je smutné, že sme sa od roku 1939 ako spoločnosť príliš neposunuli a množstvo problémov, ktoré boli na plátne sú stále aktuálne. 90% Kino Film Europe (23.09.2022)

- "Chováš se jako děvka." - "Jak víš jak se chovají, ty nějakou znáš?" - "Neznám, ale chovají se takhle." Jedna velká černobílá deprese. Trochu mi vadila ta dokonalost obrazu, byl bych raději, kdyby bylo sem tam něco trochu rozmazané... Jinak tedy krása kamery je v nerovnováze s jednoduchostí příběhu. (22.11.2023)

Piargy se v mých očích zařadí po bok Slámovi Krajiny ve stínu a Marhoulova Nabarveného ptáčete. Všechno to jsou filmy, které skvěle vypadají, ale v rámci příběhu si ukously příliš velké sousto, které nedokáží naplno zpracovat. Na Piargy je to vidět hned ze začátku, kdy se Trajkov snaží o komplexní vhled do bohem (ne)zapomenuté slovenské vesnice na prahu druhé světové války, ale postupem času větší celek opouští a zůstane "jen" příběh hlavní hrdinky žijící v podivném milostném trojúhelníku. To by samo o sobě nevadilo, nicméně muselo by jít o lépe napsané postavy a to tyhle bohužel nejsou...60% (20.11.2023)

"Naplní se už čas, neboť všechna znamení se už ukázala. Z nehodné ženy zrodí se antikrist"  Kdo by si v okamžiku, kdy celou vesnici zasype ohromná lavina, nevzpomněl na tato dramaticky vyřčená prorocká slova místní vědmy? Ale co když onen očekáváný antikrist má trošku jinou podobu než malé novorozeně, které též skončilo pod lavinou... Vesnické historické drama ze Slovenska z doby těsně před 2. světovou válkou má v sobě v první řadě jakousi magičnost. A může za to nejen ona děsivá věštba, ale především úžasná černobílá kamera Petere Beczika, která po celou dobu doslova kouzlí (po nebi i po zemi). Nejkrásnější je asi záběr, kdy kamera zblízka zabírá rozsochatý pařez na poli zatímco v pozadí je zamračená obloha. Kromě téhle poctivé filmařiny nebo působivé hudby Kirila Dzajkovského zaujme i samotný příběh o postavení žen ve zdejší vesnické společnosti. Nejde přitom jen o mladou Julišu (velmi věrohodný výkon Judit Bárdos), ale i její tchýni, zasmušilou ženu, která musí přehlížet, jak její náruživý muž "klátí" jednu ženskou za druhou. Postupem času (skoro) všichni vědí, co se na statku děje, ale nikdo to vlastně moc neřeší (zdejší kněz se maximálně zmůže na to, že si na chlípném sedlákovi jako odpustek vymůže příslib zaplacení nové střechy kostela). A tak vše pomalu ale jistě směřuje až k téměř apokalyptickému finále... (06.01.2023)

Asi najviac, okrem komentára Arsenala83, vystihli tento film na portáli Svet ženy. Tento príbeh by sa mohol kľudne odohrať v dnešnej dobe.  Zlý patriachálny svet dosiahol pokrok a mladá zdegenerácia tak presadzuje silné sebavedomé feny do popredia a bojuje proti šikane  tak šikovne až dievčatá šikanujú chlapca tak že radšej spácha samovraždu skokom zo strechy, pravda utláčaná šikanistka to nezabudne streamovať. A aby toho nebolo málo vzdelaná akademická obec poukáže vo filme na nevzdelaných sedliakov, ktorý bežne počas omší potúžený alkoholom postrieľajú ďalších 13 farníkov. Ešte šťastie že sa takéto hrôzy neodohrávajú v realite na pôde akademicej v hlavnej úlohe s akýmsi prefetovaným filozofom. Toľko k tuposti liberálov a mladej zdegenerácie. Odmysliac si zlú bububu cirkev, dvestojednatisíc stotridsaťšesť plagátov Tisa a alkoholizmus na vidieku treba uznať že úvodné 2/3 filmu sú skutočne surové a hlavne výborne natočené. V závere sa však tvorcovia až príliš chceli podobať Larsovi von Trierovi a zahrať na niečo viac ako mali a tým pádom výrazne znížili kvalitu filmu ktorý mohol očariť podobne ako Pomaľované vtáča, nebyť spackaného záveru. A keď som v záverečných titulkoch v úlohe tuším miništranta číslo dva zazrel americké priezvisko O´Brain hneď mi bolo jasné nielen komu otrčila Juliša ale aj nadáciam ktorej krajiny nastavil náš tím Piagry....či to bola tvár ťažko posúdiť. Takmer 4*.... (02.01.2024)