La Dernière Femme
L'ultima donna
Posledná žena
The Last Woman
Režie:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrají:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Je to můj první Ferreriho film a už teď vím, že je poslední. Je to tady poměrně dost rozebrané od kolegů a to na dva tábory. A já se řadím k těm, kteří byli spíš znechuceni a byli spokojeni se závěrem, který dokonale sedne k názvu tohoto filmu. Za Ornellu jednu hvězdičku dám a časem přihodím možná i za ten konec. Na tehdejší dobu to byl zcela určitě kontroverzní film, ale nějak nemohu přijít na to, za co to vlastně dostal Gérard to ocenění? Pozitivum vidím v tom, že znám o jednoho režiséra navíc. ()
Kontroverzná dráma kontroverzného režiséra rozpráva o živote mladej dvojice, ich pohľadov na vtedajší svet a spolužitie. Nežná a krásna Valéria a majetnícky Gerard starajúci sa o dieťa, rozpitvávajú vzťah muža a ženy do absurdity. Príbeh o samote v súžití zvýrazňuje striedanie veľkých celkov s detailami tvárí, akoby chcel Marco Ferreri zvýrazniť stratenosť jednotlivca. ()
Všechno co jste kdy nechtěli vědět o cizím penisu a Ornella Muti vám odmítla ukázat. Gérard Depardieu v postavě magora hraje skutečně do úplného roztrhání těla (předmět v této větě má být jinak). Ještě nikdy nebyla erotika ve filmu tak maskulinní, tak nechutná. Hodně se tu pindá, dost pindí, trochu pedofilní. Ty lepší filmy s Ornellou buďto předcházely, anebo ještě měly přijít, a to přesto, že v paneláku francouzského sídliště je hambatá až až. Svým způsobem hodně nechutný, každopádně neuchopitelný a smutný film. Docela mě potěšilo, že kolega anderson si vzpomněl na případ z 90´s a jmenuje tu dvojici Johna a Loreny Bobbittových, už tehdy jsem se při čtení agenturních zpráv cítil podivně (nebylo to ztopoření). ()
Hlavní hrdina je typický muž = hrubián, sexuálně závislý, paličatý a chovající se jako dítě. Když to nemá, tak trucuje. Jeho bývalá manželka se stala feministkou a on se začíná cítit ohroženě jako muž. Jeho role už není tak dominantní jako dříve a není pánem vztahu. Jeho nová milenka už je stejně nakažená. On nic nechápe a je sobecký. Ona to cítí jinak a on se nedokáže naladit na stejnou vlnu. Jejich rozhovory, milování, hádky - to vše se točí kolem toho, kdo je vůdcem v páru. Ona chce sdílet a starat se o dítě a nechce být jen sexuální objekt. On chce všechno a hned a moc a nekonečně. Oba herci se převážně po bytě procházejí nazí. Všudypřítomná nahota dodává filmu nevšední zážitek, protože je vše tak přirozené. Je to impulsivní film plný lidské zvířeckosti a na konci jsem trpěl s ním. Brrr. Depardieu i Ornella Mutti skvostní a působící zcela lidsky a normálně. ()
V tomto filmu víc než v jakémkoli jiném hraje hlavní roli PENIS a jeho majitel tu vystupuje jen jako jeho bezmocný přívěsek (což nedokáže asi nikdo jiný lépe zahrát - protože možná odžít - než Gérard Depardieu. Viz též Buzíci). Hodně scén je tu dost na hraně (hlavně všechny s dítětem) a film by asi klidně mohl být o půlhodinu (prasáren) kratší. Na druhou stranu takhle drsné kritice sexu jako náboženství a muže jako věčně mrduchtivého (pardon) macha ponižujícího ženu na chodící díru tleskám. ()
Reklama