Já, šílenec

I když je to béčko jako noha, odporný příšery střídají jiné odpornější příšery (hlavně v představách Virginie), je to jeden z nejlepších horrorů, jaký jsem za dlouhou dobu viděl. Režisér už nikdy nic podobně kvalitního nenatočil. V tomhle filmu jde hlavně o atmosféru a až potom o nějaký krvavosti. Očividně se tu hodně inspirovali snímky jako Evil dead (podobná atmosféra), Noční můra v Elmstreet (snovost a občas si člověk není jistej, jestli si to nepředstavuje hlavní hrdinka) nebo Halloween (podobné prostředí), protože z každýho mi tam něco připomíná. Některý scénky jsou pěkně vypjatý, musím říct, že jsem byl napnutej jak kšandy a to se mi nestalo už aspoň pět let. Sice na další podívání by člověk viděl všecky ty nedostatky, naproti tomu hloupej a nenápaditej konec (prostě jen aby to byl happyend) vidí hned napoprvé, ale přesto to jde. Rozhodně se tento ztracený kousek vyplatí vykopat, protože je to jeden z těch kvalitnějších horrorů z osmdesátých let. Není v něm příliš krve, ani žádný moc zdrůdy nebo podobný rekvizity. Naopak svým spíš minimalistickým pojetím skvěle navodí hutnou a napjatou atmosféru. (27.05.2006)

Stylově natočená hororová báchorka, která se drží na vlně Nočních můr z Elm Street (není divu - zdejší scenárista David Chaskin je podepsán pod druhým dílem této série), zde nicméně znetvořený zabiják do reálného světa neproniká pomocí snů, ale skrz čtení prokleté knihy. Po technické stránce je I, Madman velmi solidně natočený fantasy horor, dějově je však do velké míry předvídatelný a třeba v poslední půlhodině doslova o krok pozadu za divákem. Napětí v tom tím pádem pro mě vůbec nefungovalo. Přesto je to rozhodně zajímavý počin se solidní snovou atmosférou a půvabnou hlavní hrdinkou. (10.02.2020)

Oddychová záležitost o mladé ženě, kterou začne ohrožovat vraždící šílenec. Nic novýho pod sluncem, ale háček vězí v tom, že naprosto stejná postava psychopata se objevuje v jejím hororovém románu. Že by maskovaný šílenec nebyl až tak fiktivní? Tenhle snímek mě mile překvapil. Má příjemnou atmosféru, hlavní roli hraje postupně budované napětí, hrdinka je pěkná kost, ústřední zabiják, co si chce dát dohromady svůj ksicht, je docela hezoun a sympaťák, a v neposlední řadě se tu objevuje i monstrum, na první pohled identické od malých démonů z filmu Brána. Škoda snad jen nízkého bodycountu a zbytečného využítí provařených klišé (v nečekaný moment odněkud vyskočí kočka, nevěřící policisté atd). I, Madman je - kupodivu - přesto po první Bráně nejlepší film od režiséra Takácse. (06.12.2010)

To je taky nápad, číst si horor, když je noc a venku zuří bouře! Není divu, že maniak z knihy se zhmotní a začne vraždit v reálném světě. A nebo ne? Líbila se mi nejednoznačnost, kdy není jisté, zda za vraždami stojí opravdu šílený maniak, nebo někdo jiný. Co takhle třeba Virginia? Zčásti snové, halucinační, tajemné. Klasická osmdesátková záležitost s místy strašidelnou hudbou a pěknou kamerou. Pravda, gore jen v náznaku, jelikož odřezávání jednotlivých částí obličeje v přímém přenosu by za to stálo, ale tady se zkrátka sází na divákovu představivost. Poslední dvě vraždy jsou bez překvapení, což nakonec nevadí. Konec jsem čekal tragičtější. A přiznám se, že lekací scénu jsem naopak nečekal! (04.03.2020)

Vraždy podle knihy. I Madman je takový ten klasický krimi film. Vrah vraždí přátelé hrdinky, její přítel je vyšetřující detektiv, který ji spolu s policií nevěří, ale nakonec ji přijde v poslední chvíli zachránit. Vraždy jsou mimo záběr a jediný hororový je samotný vrah - monstrum z knihy, které si uřízlo skalp, nos, uši a ústa a teď je sbírá zpět. Není to nijak originální (až na překvapivý finální souboj), ale slušně se na to kouká. (27.09.2015)