Jean od Floretty

Reklama na krásy prosluněné Provence skrze cynicky upřímný lidský příběh, který je nám čecháčkům velmi blízký. Člověk totiž rád vidí, že vychcánci a prospěcháři nejsou jen v našich luzích a hájích, ale že se jako králící množí prostě všude tam, kde se naskytne příležitost si přilepšit. Nejvyšších met se to dotýká hlavně díky triu statkářů. Ono taky s Auteuilem, Montandem a Depardieuem by šlo dost těžko natočit špatně zahraný film. Bohužel, to však k dokonalému zážitku nestačí, jelikož střední pasáž je přeci jen oproti výbornému úvodu až zbytečně průměrná a bez momentu překvapení. Je to stále dokola jedno a totéž schéma. Ovšem klidně přiznám, že jsem si to uvědomil až po skončení, protože hudba s kamerou tento nedostatek s úspěchem maskují. Tak dobře, až má člověk chuť jít si sednou někam do parku, tam otevřít dobré víno, kochat se přírodou a zapomenout na ty vychcánky všude kolem. (24.05.2008)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)

Škoda, že předloha byla jasně daná, protože asi každý, kdo se na film dívá si přeje, aby se nakonec hrbatému Jeanovi podařilo překonat překážky od místních darebáků, aby mu často pršelo a hlavně, aby došel na to, že na jeho pozemku je pramen. Tomu ale tak není a tak se ubohý Jean protlouká nástrahami života víceméně neúspěšně až do brzské smrti. Vynikající výkony herců, ať už těch vysloužilých, nebo těch začínajících. (18.08.2008)

Zub času si sice patřičně (nebo spíše nepatřičně) zahlodal na vizáži Yvese Montanda a odsoudil ho do role dědka, ale to nic nezměnilo na jeho sugestivním výkonu. Montand jako svině byl tak přesvědčivý, že bych mu nejraději nakopala pozadí. A Depardieu zvládl na jedničku s hvězdičkou svého zarputilého bojovníka za své právo zůstat na vysněném místě. A k tomu všemu kamera, která se laskavě rozhlíží i po těch nejhnusněji strmých kopcích a dodává divákovi naději, že by je snad i vyběhl bez zadýchání. (28.04.2012)

Jean de Florette byl už předem odsouzen k záhubě. Francouzské (částečně) historické drama z francouzského venkova. Začátek filmu - Ugolin se vrací bůhví odkud, vypadá jako mnich ze středověkého kláštera, zalézá do svého kamenného příbytku a slavnostně oznamuje strýci, že bude pěstovat karafiáty (nebo co to bylo). Ááá, bože, ještě dvě hodiny! Kupodivu, příchodem hrbáče Gérarda na scénu se dojem dramaticky mění a sledování souboje pravdy a lásky se lží a nenávistí mne dvě hodiny nepustí. Happy end se sice nekoná, ale o to je asi příběh reálnější; ne všechno dopadá tak hezky jako ve filmech Walta Disneyho... 100% (01.11.2017)