Připravte si kapesníky

Proč se o Bertrandovi Blierovi nemluví jako o geniovi, schopném vytvořit svět z ničeho. Nebo jen z prahmoty ve stavu nevázanosti a nespojitosti, vtipu vznášejícího se lehce vzduchem a možností, které jim génius přiřazuje podle vlastního uvážení. Když jsem - kdysi hodně dávno - viděl "Un, deux, trois, soleil" bylo mi to hned jasné. Ani na toho Mozarta se snad nemůžeme zlobit (i když Schubert by mi byl milejší) ... Vše je možné a nic skutečné, nebo vše možné je skutečné? Blierovo zlato se třpytí i po čtyřiceti letech. Bon soir, bon soir / preparez vos mouchoirs. (05.01.2017)

Odhoďte všechny zábrany a zapomeňte na to, že jsou témata, o kterých se ve vybraných salonech nemluví. Nonkoformista Blier o nich mluví rád, často, bez zábran, s nadsázkou a nádherně štiplavě. Připravte si kapesníky, jak nabádá pan režisér, abyste za nimi skryli úsměv v nevhodnou dobu. Blier obsadil svého oblíbeného Depardieu, do páru mu opět dal Dewaera a nezapomněl ani na dalšího svého dvorního herce Serraulta. A šťastnou ruku měl i při obsazování dětské role, v níž zazářil tehdy začínající Belgičan Riton Liebman. (12.05.2013)

Na jednu stranu je to typický Blier, kdy se vše točí kolem premisy, která je neúprosně dovedena do absurdních důsledků. Ale při bližším pohledu jde o něco jiného. Muž chce vytrhnout svoji ženu z letargie, a nevadí mu, když se to podaří třeba i muži jinému. „Poslyš, a není ona prostě hloupá?“, ptá se zaraženě Dewaere Depardieua, když Carol Laure nezaujme ani svou sbírkou paperbacků a desek. V tu chvíli film reprezentuje typický mužský pohled (který přirozeně také vlastním), jenž si nepřipustí chybu. Ale Blier udělá v poslední třetině pozoruhodnou otočku. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví ještě nedospělý chlapec, který se do Carol Laure zamiluje a ona do něj, film zcela přehodí výhybku a najednou na vše nahlížíme ženským pohledem. Ten je úplně jiný. Vláčnější, ale nesmí v něm chybět cit, který je jediným klíčem k hlavní hrdince. Najednou Dewaere i Depardieau vypadají jako idioti, kteří se jen zabývali sami sebou a žádný skuteční cit ke své ženě nepojali. A ten „chlapec-věčné dítě“, kterému se Carol Laure jako jedinému zcela otevře, užaslým spolužákům vypráví. „Jaké je to uvnitř? Krásné, nechce se ti ven.“ Druhá dualita, mezi kterou film osciluje, je souboj Mozarta a Schuberta, kde na celé čáře vítězí ten druhý. Jeho "Maďarskou melodii" (tak se to česky asi nejmenuje, ale nenašel jsem to) si budu dlouho pamatovat. Mozarta zjevně poslouchají jen hlupáci :-) Ten film se z absurdity, vtipu, lehkonohé frašky změní na cosi jímavého a dojemného. Mluví o podstatě fatální lásky, jiným, ale vlastně podobným způsobem jako Blierův Nevlastní otec ze stejné doby.  Byl jsem uhranut. (10.10.2023)

Odhodit všechny zábrany nejde jen tak, mrknutím oka, jsou věci, přes které vlak nejede, přesto mě tenhle kousek zaujal a bavil, často jsem se usmívala a potutelně hihňala, asi díky parádnímu hereckému ansámblu, tj. Patrick Dewaere a Gérard Depardieu senzační a Carole Laure půvabná. Ten vrstvený vztahový propletenec byl zajímavý až k závěrečným titulím. (31.05.2020)

Jak vidno, Depardieu v mládí oplýval svěžestí a energií. Bertrand Blier zase oplýval rozšafným přístupem k životu, což mi bylo sympatické už ve snímku Buzíci. Tady je naše dvojka D+D opět na místě, jen nemají na starosti Miou Miou, ale Carole Laure, která je ovšem neméně rozkošná. Trpí depresemi a záchvaty úzkosti a naši hrdinové se snaží ji z toho dostat. Stejně jako v Buzících ale nejsou opět ti praví a vyřešit to musí někdo třetí. Film je místy možná lehounce nudný, ale místy má zcela geniálně elektrizující náboj. Celkově mne bavil moc, opět lehce balancuje na pomezí společenských norem a zákona vůbec. 85% (15.07.2014)