Příliš krásná

Jak to jenom ten Blier s vyprávěním dělá... tady už totálně opoustil logiku času a prostoru, až by jeho dílko s prazvláštním řazením scén, řádkou prostřihů a někdy i explicitně nerozehraných důležitých zvratů mohlo na první pohled zavánět těžce ztrávitelným experimentem s kapkou pohrdání divákem. Ale ono to má kupodivu silnou atmosféru, scény dýchají podmanivou filmařinou s krásným spojením obrazu a (převažně klasické) hudby, která tu pomáhá dotvářet emoce. Taky samotná forma v kombinaci s obsahem není samoúčelná, ale děj plný vztahových, milostních a sexuálních propletenců, které (jako mnohdy jindy v Blierových filmech... a možná někdy i v životě? :o)) jakoby též postradali závaznou logiku s jasně rozpoznatelnou motivací. Samozřejmě, je to Blier mladší, který si jen málokdy odpustí, aby se jeho film pravidelně netočil i kolem sexu, ale tady to překvapivě zvládl bez jediné explicitní scény a většinou o ožehavých intimních stycích nechává své postavy pouze mluvit. Je to taková pocitová romance o lásce, nespokojenosti i samotě, občas doprovázená absurdním nádechem, navrch se skvělými herecký výkony... úspěšný muž a otec zahýbá své ženě kvůli milence, zatímco ani pro jednu z těch dvou žen to také není jediný vztah, se kterým se právě potýkají – dějově to zní možná banálně, ale právě díky onomu neotřelému vyprávění měla pro mě tahle vztahová hříčka osobité kouzlo. Blier mě zase překvapil, že mi sedl víc, než bych čekal a to navzdory ústřednímu obsazení, protože mě tu výjimečně neiritoval ani Depardieu a také bych nikdy neřekl, jak může být i Josiane Balasko zajímavou herečkou. :-) [75%] (01.07.2022)

Jediné, co bych tomuto velmi zvláštnímu filmu vytkla, je fakt, že jsem tu komediální složku moc nepostřehla. Tady zapomeňte na čas a na prostor, protože pro lásku tyhle pojmy nemají žádný význam. Nevím, kde a kdy jsem v které chvíli byla, ale vnímala jsem jen ten prazvláštní propletenec lidských srdcí, jejich vášně a nenávisti a kde hrála velkou úlohu Schubetrova hudba, která v určitých pasážích u mě dokázala vyvolat slzy, ačkoliv jsem se tomu bránila. Blier tady velmi umným způsobem zapůsobil na moje emoce s každým obrazem, které se vzájemně někdy zcela nelogicky prolínaly........ ale chtějte po lásce, aby byla logická? V každém případě je to originální mozaika lásky tří osob. " Ženy mohou mít něco jako vnitřní krásu, která má stejnou hodnotu, když víte, jak jí najít." (10.02.2015)

Vzhľadom na žáner a rok svojej výroby ma film prekvapoval svojou hravosťou, podobné mozaikové scény som ja, zatiaľ neznalý všetkých klasík, videl v novej Podozrivej. Páčila sa mi aj pointa a zamyslenie nad tým, čo je hnacím motorom skutočnej príťažlivosti a vášne v romantických vzťahoch (darmo, z peknej misky sa človek nenaje). Žiaľ, na silnejšie fungovanie tejto myšlienky by príbeh musel mať menej ploché postavy. Herecky ale obsadené na jednotku. (05.02.2023)

Až surrealisticky natočená milostná romance, v níž se ovšem zvláštní forma zcela podrobuje obsahu sdělení. Vyprávění je roztrhané do útržků retrospektiv, představ, snění a skutečného právě probíhajícího děje, což podmalované Schubertovou hudbou zcela věrohodně podává směs pocitů, které zamilovanost přináší. Stále jsem čekal, v čem bude spočívat originální rozuzlení, které sliboval originální průběh, ovšem láska zřejmě nezná konce, které by již někdy nebyly vyprávěné. (08.10.2011)

Typický Blier - neřídí se žádnými pravidly, ta si vytváří sám - postavy spolu rozmlouvají napříč časem i prostorem - rozmlouvají i s námi v lehce provokativním tónu - všechno podmalovává Schubertova melancholická hudba a ponaučení z filmu je - vždycky si vyber jednu nebo ti utečou obě a zbyde ti jen ten "hnusnej" Schubert. Trochu jednoduchá poučka, ale rozhodně není od věci. Závěrečná scéna mi připomněla podobnou v Šampónu - oba filmy jsou si podobné v konverzačním ladění, tento film je ale laděn vážněji, Schubertovsky (do třetice). (04.10.2011)