Podivný výlet

Překvapivě dobré. Pravda šmrnclé normalizací, ale co čekat v této době. Kdyby to bylo natočeno deset let před tím, neměl by film chybu. Taková existenciální bilance o neúprosnosti času ztvárněná stárnoucími kamarády, kteří zjišťují, že vše co bylo, už není. Vrátí se tam odkud vzešli, kde i ta největší traumata spojovala a tvořila smysl, který tak často jen protéká mezi prsty. (30.08.2009)

Další pablb zvukař, kterému nic neříká hlasitost, přechod po střihu a divákovo ucho. Muž a dívenka si špitají v autě a pak přichází retrospektiva. Přímo je nesnáším, ale dokážu to ve filmu plném vzpomínek pochopit. Jenže tady nejen že začne retrospektiva, ale zároveň se ozve „hudba“. Div mi nespadly reprobedny. Za toto dávám dolů čtyřicet procent. Tolik proto, že se to nestane jen jednou. Postava krávy Věry jen vystihuje dívčí, potažmo ženskou mentalitu. Nechce ho, chce ho, nechce ho, chce ho, nechce ho, a přesto mu dá. To ji musela hodně svědit. Když ji tam pak lištíl a poslal pryč tak jsem mu normálně fandil jak na fotbale. Celkově, nevím, na mne to působí strašně depresívně. Asi proto, že jsem zhruba ve stejném věku a návrat do míst mládí vyvolává nostalgii. Protože si sám nejsem jist, jak hodnotit, dávám průměr. Zde vidíte, kam by hodnocení šlo, kdyby zvukař nebyl osel. ** A PŮL (08.08.2019)

Vzdy sa mi pacila normalizacna trilogia od Gajera Pod jezeveci Skalou, Na Pytlacke stezce atd .... tuna reziseroval Hanibal, a to tak, ze velmi dobre. Sympaticka normalizacna konzervacka, kde traja Chlapi , konkretne Jiri Vala / Nocni Host 1961, Poklad Byzantskeho Kupce/, Vlastimil brodsky /Svetaci, Ostre Sledovane Vlaky, Vsichni Dobri Rodaci/ a Ilja Prachar /Kladivo na Carodejnice, Po Stopach Krve, Dny Zrady 1 a 2/ riuesia kadejake zaujimave veci na chate v Beskydach. Dialogy su vyborne, obycajne, spominaju na mladost ..... do toho este slusne tempo a Hanibal ako reziser sa ukazal vynimocne v dobrom svetle . 70 % (24.11.2018)

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Hledání dávných pout končí tímto poznáním. Byť se dozvídáme, že hlavní hrdina až tak sám není, vzpála v něm touha hledat mládí. Škoda jen, že autoři si více nevyhráli s postavami kamarádů (Brodský, Prachař), jež mohly vnést více dramatu či humoru. Jejich přátelství vznikalo ve velice pohnuté době za dramatických okolností. Příběh mi připomněl Lístek do památníku (TV film) (1975). (14.09.2021)

Tento skvost jsem objevila jen díky tomu, že v něm hrál Jiří Vala. Chlupaté myšlenky stranou, po padesátce už z něj vyrostl fotřík. Což vůbec neublížilo jeho charismatu a možná spíše přidalo na hloubce herectví. Jeho osamělý Petr je naprosto dokonalý. Popravdě, hned bych si ho vzala domů a snažila se mu pofoukat všechny bolístky na duši. Což by si zasloužili i Martin s Čendou. Jenže pro ty by už nebylo místo. (22.12.2012)