Evo, vdej se!

Co se týká doby post-studentské, kdy na vás čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty, je zajímavou náhodou, že tohle přišlo ve stejný rok jako Kachyňovo podobně laděné Fandy, ó Fandy. Šílené normalizační reálie, které stále probouzejí v některých lidech naivní nostalgii, obklopují soubor obskurních postav (na tomto poli bezesporu vládnou pracovité trio tapetářů či Přeučilův sexuální loudil René) a slouží jako kulisa hořkosladkého entrée do pracovního i milostného života. Mastná tlapa Haliny je poměrně znatelná.. (18.11.2020)

To bylo tak. Bylo mi asi sedm let, když jsme se s mladším bratrem vypravili do kina na Lucii postrach ulice. Nadšen tímto hodnotným filmem, špatně jsem pochopil informaci, že příště bude druhý díl, i koupili jsme si lístky na odpolední představení, čímž nám nezbylo na zmrzlinu. Při čtvrthodinovém úvodníku, v němž před nehybnou kamerou hrála nějaká dechovka, jsem fyzicky trpěl (v sedmi letech je i čtvrthodina agresívní nudy nesnesitelně dlouhá), ale při pomyšlení na Lucii jsem věděl, že to stojí za to. Dechovka konečně zmizela a na plátně se místo Lucie objevila jakási Eva, po níž se chce, aby se vdala. Zhlédli jsme ten nečekaný film až do konce, pravdaže lehce konsternováni. Víckrát jsem se s ním nesetkal, ale jeho název mi utkvěl v paměti. Stejně jako jediná momentka, totiž ta, kdy se Eva nachází v posteli s Kratinou. Jako na potvoru je Kratinův ksicht tím jediným, co mi zůstalo v hlavě. Uznáte, že za to hvězdička nebude. Jo a to kino, tak to už nestojí. (02.07.2011)

Odpudivá normalizační komedie, představující si ženskou osamocenost jako pouhé tloustnutí, z něhož snadno vyléčí nezištně pracující nezadaný komunální řemeslník. Mělkost emocí a časnost krizí ovšem výmluvně svědčí o existenciální povrchnosti lidí bez vlastností. Plytkost materialisticky orientovaného socialistického života se projevuje i v tomto filmu, mj. krotkostí kritických motivů, toporností hereckých výkonů a bezmyšlenkovitou režií. (22.12.2013)

Tehdy mi jméno Haliny Pawlovské v titulkách absolutně nic neříkalo a ani jsem pořádně nevěděla, kdo to je. To jsem se samozřejmě dozvěděla o mnoho let později. Ale už tady ukázala, že má cit pro psaní scénářů k příběhům ze života. Tak ať u nich radši zůstane a necpe se do přiblblých televizních reklam. Souhlasím s Tosimem, jednu chvíli jsem si myslela, že koukám na mladou Halinu Pawlovskou. Jindra Bartošová mi ji silně připomínala. Halina určitě do postavy učitelky Šebkové vložila kousek sebe. (17.05.2010)

Silný ženský film. Pawlowská se vkusně vypsala z životních karambolů, poukázala na to, že tyhlety Kratiny člověk nepotřebuje ani co by se za nehet vešlo, stejně jako, že nejlepší je si rodiče moc nepřipouštět k tělu a pak už to celkem jde. Sladký Hartl na závěr dává naději a Iva Hüttnerová naštěstí přispěla jen svým výtvarnem. (30.08.2016)