Evo, vdej se!

Silný ženský film. Pawlowská se vkusně vypsala z životních karambolů, poukázala na to, že tyhlety Kratiny člověk nepotřebuje ani co by se za nehet vešlo, stejně jako, že nejlepší je si rodiče moc nepřipouštět k tělu a pak už to celkem jde. Sladký Hartl na závěr dává naději a Iva Hüttnerová naštěstí přispěla jen svým výtvarnem. (30.08.2016)

To bylo tak. Bylo mi asi sedm let, když jsme se s mladším bratrem vypravili do kina na Lucii postrach ulice. Nadšen tímto hodnotným filmem, špatně jsem pochopil informaci, že příště bude druhý díl, i koupili jsme si lístky na odpolední představení, čímž nám nezbylo na zmrzlinu. Při čtvrthodinovém úvodníku, v němž před nehybnou kamerou hrála nějaká dechovka, jsem fyzicky trpěl (v sedmi letech je i čtvrthodina agresívní nudy nesnesitelně dlouhá), ale při pomyšlení na Lucii jsem věděl, že to stojí za to. Dechovka konečně zmizela a na plátně se místo Lucie objevila jakási Eva, po níž se chce, aby se vdala. Zhlédli jsme ten nečekaný film až do konce, pravdaže lehce konsternováni. Víckrát jsem se s ním nesetkal, ale jeho název mi utkvěl v paměti. Stejně jako jediná momentka, totiž ta, kdy se Eva nachází v posteli s Kratinou. Jako na potvoru je Kratinův ksicht tím jediným, co mi zůstalo v hlavě. Uznáte, že za to hvězdička nebude. Jo a to kino, tak to už nestojí. (02.07.2011)

Co se týká doby post-studentské, kdy na vás čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty, je zajímavou náhodou, že tohle přišlo ve stejný rok jako Kachyňovo podobně laděné Fandy, ó Fandy. Šílené normalizační reálie, které stále probouzejí v některých lidech naivní nostalgii, obklopují soubor obskurních postav (na tomto poli bezesporu vládnou pracovité trio tapetářů či Přeučilův sexuální loudil René) a slouží jako kulisa hořkosladkého entrée do pracovního i milostného života. Mastná tlapa Haliny je poměrně znatelná.. (18.11.2020)

Odpudivá normalizační komedie, představující si ženskou osamocenost jako pouhé tloustnutí, z něhož snadno vyléčí nezištně pracující nezadaný komunální řemeslník. Mělkost emocí a časnost krizí ovšem výmluvně svědčí o existenciální povrchnosti lidí bez vlastností. Plytkost materialisticky orientovaného socialistického života se projevuje i v tomto filmu, mj. krotkostí kritických motivů, toporností hereckých výkonů a bezmyšlenkovitou režií. (22.12.2013)

Tehdy mi jméno Haliny Pawlovské v titulkách absolutně nic neříkalo a ani jsem pořádně nevěděla, kdo to je. To jsem se samozřejmě dozvěděla o mnoho let později. Ale už tady ukázala, že má cit pro psaní scénářů k příběhům ze života. Tak ať u nich radši zůstane a necpe se do přiblblých televizních reklam. Souhlasím s Tosimem, jednu chvíli jsem si myslela, že koukám na mladou Halinu Pawlovskou. Jindra Bartošová mi ji silně připomínala. Halina určitě do postavy učitelky Šebkové vložila kousek sebe. (17.05.2010)